(15.00 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Žádám o slovo pana poslance Kopeckého, po něm se přihlásil pan poslanec Kühnl.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, dámy a pánové, vyslechl jsem si projevy řečníků z KDU-ČSL a došel jsem k závěru, že jejich schopnost odpouštět je až neuvěřitelná. Jsou plni křesťanské lásky a dokáží nám tady předvádět tyto věci! Já si myslím, že by se měli zamyslet, především pan Janeček, nad tím, co říkají. Já si myslím, že by se měl zamyslet nad tím, koho tady reprezentuje. Křesťanství je také o odpuštění, je také o křesťanské lásce. To, co jsem tady slyšel, bylo plné nenávisti a jedu. Děkuji vám za pozornost. (Někteří poslanci tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zákon, o kterém tady budeme zřejmě za chvíli hlasovat, je pohříchu zákonem čistě deklaratorním a jako takový zapadá velmi neorganicky do celého našeho právního řádu. Deklaratorní zákony, jak tady už zmínil pan ministr Svoboda, by se vlastně neměly přijímat ve formě zákonů právě proto, že nejsou v praxi nijak použitelné.
Edvard Beneš, o němž tento deklaratorní zákon je, je nepochybně historickou osobností a nepochybně má i velké zásluhy na obnově české státnosti v roce 1918 ve formě státnosti československé. Tyto zásluhy ovšem má také řada jiných osobností, osobností, které se na rozdíl od prezidenta Beneše nestaly prezidenty republiky, ale na druhou stranu osobností, jejichž jména zase také nejsou spojena s nešťastnou dvojnásobnou kapitulací před totalitou v letech 1938 a 1948. - Tuto kapitulaci bych nechtěl prezidentu Benešovi vyčítat. On za ni nemohl, byl k ní donucen historickými okolnostmi, které se vymkly jeho kontrole, které se vymkly kontrole celého československého státu. Nicméně i to patří do celkového hodnocení historické osobnosti prezidenta Beneše.
Ze všech těch mužů 28. října byl zatím ve formě zákona oceněn pouze první prezident - T. G. Masaryk, a já se domnívám, že by u toho mělo zůstat. Prostě proto, že historické osobnosti mají být předmětem zkoumání, mají být předmětem výkladu, mají být předmětem poučení, ale nemají být uzákoněny. Uzákonění historických osobností je v praxi totéž jako uzákonění krásného počasí.
A kromě toho si prezident Beneš nezaslouží, aby zde obhajovali jeho ocenění zákonem komunisté, kteří se ústy pana poslance Ransdorfa sice správně omluvili za výroky, kterých se v historii dopustili vůči prezidentu Benešovi, ale ještě zdaleka se neomluvili za to, že zavírali a dokonce vraždili lidi, kteří se odvolávali na prezidenta Beneše a kteří zůstali skutečně věrni odkazu prezidenta Beneše v roce 1948 a po roce 1948. Taková historická osobnost, jakou je prezident Beneš, si prostě nezaslouží takovéto jednání, nezaslouží si, aby tady o něm mluvili komunisté tak, jak o něm v této chvíli mluví.
Já vás, vážené kolegyně a vážení kolegové, vyzývám, abychom se k tomuto zákonu postavili tak, jak je předložen. Je to zákon, který sleduje poněkud jiný cíl, než který je v těch slovech, kterými je zákon formulován, obsažen. Já se domnívám, že tento cíl není hoden toho, abychom ho schvalovali. Prezident Beneš si to od nás totiž ani nezaslouží. (Někteří poslanci tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl poslední přihlášený - hlásí se ještě pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já bych chtěl vyvést kolegu Kühnla z omylu. Na mimořádném sjezdu v roce 1989 se komunistická strana omluvila našim občanům za všechny nezákonnosti, které se děly v období, kdy se podílela rozhodujícím způsobem na moci v tomto státě. Čili toto je věc, která je naprosto nezpochybnitelná. Každý, kdo umí číst, může tyto věci najít, a najít je opakovaně. I dnešní předseda KSČM na pátém sjezdu v roce 1999 se distancoval od nezákonností, které se děly v této době. Opět je to vytištěné, je to nezpochybnitelné.
A pokud jde o zákon tohoto typu, obdobný zákon přijalo Národní shromáždění Republiky československé v roce 1930. Chcete říci, že naši předchůdci nevěděli, co dělají, když přijali tento zákon? Přestože se podle něj nedalo soudit? Chcete říci, že tento zákon by byl tím, co rozdělovalo společnost? Naopak. Tehdy to bylo přijímáno tak, že je to zákon, který sjednocuje společnost. Protože jako tehdy, i dnes jsou lidé, kteří v minulosti patřili k různým stranám, k různým řekl bych pólům společnosti. A byli lidé, kteří bojovali za samostatnost, a byli lidé, kteří byli do poslední chvíle věrni Rakousko-Uhersku. A právě při projednávání tohoto zákona vlastně došlo k určitému pročištění a došlo k tomu, že se stanoviska smířila, že byla nalezena platforma, která byla přijatelná pro všechny. Myslím si, že tou platformou, která by měla být přijatelná pro všechny, je právě zájem státu.
Chápu kolegu Kühnla, že ukazuje na hodinky. Jestliže se mluví o zájmu státu, jemu a jeho straně to asi není příjemné. Ale nicméně je to poznámka, která tady padnout měla, a myslím si, že každý by o ní měl přemýšlet. (Někteří poslanci tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí ministr zahraničí Cyril Svoboda. (Hlasy: Ne!)
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Poslanecká sněmovna je státní orgán složený ze zástupců politických stran. To znamená, že se tady jedná o zástupce jednotlivých politických stran, a Čs. strana lidová a KDU-ČSL se nemá za co omlouvat Edvardu Benešovi, protože na rozdíl například od komunistické strany my jsme při něm stáli. Byla to lidová strana, která výrazně pomohla k volbě prezidenta Beneše, aby se stal prezidentem. Výraznou roli při tomto sehrála právě naše strana. Naše strana byla věrná Benešovi nejen po válce, ale i v krizi v roce 1948, v době, kdy ho dávno komunistická strana zradila. Takže my se nemáme za co omlouvat, protože my jsme historicky prokázali něco, co chcete napravit zákonem. Totiž my jsme mu tu věrnost prokázali skutky.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To nebyl poslední přihlášený, protože pan poslanec Ransdorf se ještě hlásí o slovo.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Volba z roku 1935 je samozřejmě řekl bych historicky naším společným dílem. (Smích.) Ale mohu říci, jsou tady období, se kterými byste se vyrovnat měli, pánové z lidové strany, jako je doba bezprostředně po roce 1918 - do poslední chvíle jste byli proti vzniku samostatného Československa, a pak je to doba po Mnichovu v roce 1938, kde byli lidé jako Zahradníček, Čep a další, kteří štvali proti benešovské a masarykovské tradici způsobem, který je opravdu srovnatelný s perem soudce Urválka. (Někteří poslanci tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pokud se v této chvíli již nikdo do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím. Ptám se, jestli ještě zazní slovo od navrhovatele nebo zpravodajů, pana poslance Bartoše nebo Nájemníka. Pokud ne, tak požádám zpravodaje, aby nám sdělil, jak budeme postupovat. Byl tady návrh na vrácení, opakování druhého čtení. Prosím.
***