(11.00 hodin)
(pokračuje Turek)
Je třeba říci, že když jsme schvalovali tuto smlouvu, tak bez rozdílu politických stran, odprava nalevo, všichni se - a můžete se na ty sjetiny podívat - musíme přihlásit k tomu, že jsme schválili tuto smlouvu. Schválili jsme úmluvu o ochraně státních hranic. A teď, v tuto chvíli jsme zjistili, že jsme asi nehlasovali úplně správně a měli bychom se řadou věcí zabývat a napravit je.
Já se domnívám, že někteří, kteří byli na semináři, který organizovalo Ministerstvo vnitra v čele s ministrem vnitra, vědí, že tam byla snaha předložit co možná nejvíce argumentů pro to, že se nejedná o zpřísnění toho režimu v tom duchu, že bychom v podstatě zcela znemožnili pohyb českých a slovenských občanů.
Pan poslanec Hovorka tady upozorňoval právě na to nebezpečí, že v případě, že tu smlouvu v tuto chvíli zcela odmítneme, dojde k tomu, že k 1. květnu naopak ten režim ještě více utužíme. Já se domnívám, že by to bylo špatné rozhodnutí, protože při těžkopádnosti chodu našeho parlamentu bychom v podstatě do 1. května již nestačili předložit zde ve sněmovně novou úmluvu, novou smlouvu tak, abychom občanům, kteří žijí v nejvýchodnějším cípu naší republiky, ještě více neztížili již beztak velmi složitý život na česko-slovenské hranici.
Já bych skutečně v duchu toho, co zaznělo minulý týden na tom semináři - který trval přes dvě hodiny, jehož se někteří kolegové, kteří zde vystoupili, zúčastnili - podpořil právě ten návrh propustit tuto smlouvu do druhého čtení, znovu důsledně projednat všechny dopady a důsledky v případě schválení či neschválení, a připojil bych se i k tomu, aby to fórum, které se bude těchto debat účastnit, bylo co nejširší, takže bych chtěl avizovat pro zpravodaje i přikázání výboru pro obranu a bezpečnost. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana ministra Cyrila Svobodu, který je v tuto chvíli posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, nepochybně cíl, kterého chceme dosáhnout, je mít jednu vnější schengenskou hranici, doufejme na hranicích slovensko-ukrajinských, polsko-běloruských, jako jediné vnější hranice Evropské unie, a zrušení hranic mezi jednotlivými členskými a dnes i přistupujícími státy. Tento stav nemůžeme docílit k 1. květnu, protože ho můžeme docílit až po vstupu do Evropské unie, a určitě naší snahou bude tohoto stavu docílit co nejdříve.
To, co se děje teď, je, že vstupujeme do systému schengenského. A tady padla otázka, zda a co bylo možné vyjednat. Míru toho, co lze vyjednat, teď vyjednáváme. Protože ten systém samozřejmě má svá pravidla proto, že chrání vnější hranici Evropské unie, a celá smlouva nepočítá se situací, jakou jsme měli my na česko-slovenských hranicích. To znamená, že nebude-li tato smlouva vyjednána, situace na česko-slovenských hranicích se zhorší. Proto také, dámy a pánové, je společná vůle obou vlád - české vlády i slovenské vlády - na dohodě této smlouvy. Není to jednostranná akce České republiky vůči Slovensku, nebo jednostranná akce Slovenské republiky vůči České republice.
V čem nastane komplikace? Komplikace nastane podle mého názoru v jediné oblasti: Až dosud občané České republiky mohli překračovat hranice kdekoliv. Ale ti, kteří chodí po cestách, budou moci po stejných cestách chodit dál, 72 přechodů bude nadále platit. Je pravda, že mezi našimi občany jsou ti, kteří využívají nadstandard, že chodí lesem, že chodí nějakým mlázím, že chodí po louce a že nechodí po vyznačených cestách. Pro tyto občany bude nepochybně velmi rychle udělena výjimka a povolení, aby mohli pokračovat v tomto nadstandardním překračování hranic. To je jediná komplikace, která nastane. A myslím si, že úkolem našeho státu, Ministerstva vnitra a samozřejmě i kraje je velmi rychle všem žadatelům v této věci vyhovět, aby si svůj nadstandard, který dnes mají, mohli nadále udržet. Ale navíc získáváme šanci pro to, aby občané Evropské unie, občané jiných států Evropské unie mohli volně překračovat hranice. Je to podpora cestovního ruchu, je to podpora možnosti i investic a zájmu o oživení těchto hranic. Takže komplikace, která nastává, říkáme poctivě, je v tom, že ten, kdo bude chtít chodit mimo cesty - mimo všechny cesty - které jsou k dispozici, bude muset požádat o to, aby mu to bylo "povoleno". Ale doufám, že to dostanou všichni, každý, kdo o to požádá, a těch důvodů je bezpočet. To znamená, že v žádném případě nemáme v úmyslu komplikovat život jakémukoliv občanovi, který žije v příhraniční oblasti, který žije v Moravskoslezském kraji, který žije v Jihomoravském kraji. Tito lidé podle mého názoru musí mít právo překračovat hranice kdekoliv. Naším úkolem je jim to umožnit. Ale umožníme jim to nástroji, které máme k dispozici, to znamená touto smlouvou a navíc ještě rozhodnutím, kterým se to těm lidem povolí.
Takže i já se přimlouvám za to, abychom tuto smlouvu bez velkých emocí diskutovali, abychom ji diskutovali na půdě výborů, ať již výboru zahraničního, nebo - pokud to bude přikázáno - dalších výborů. Abychom pozvali k tomu starosty těch obcí, pokud budou mít zájem. Abychom s nimi diskutovali, jak můžeme technicky zajistit, aby se standard, na který jsou lidé zvyklí, nezhoršil. Nemáme v úmyslu zhoršit standard našich občanů v žádném případě! Chceme to udělat tak, aby se tento standard nezhoršil. Takže tento zájem máme. Já sám mám vlastní zkušenost s překračováním česko-slovenských hranic a byl jsem rád, že jsem mohl využít přechody, které byly jinde než na asfaltových cestách. Takže dobře vím, že toto je potřeba občanům zajistit. A to také společným úsilím uděláme. Naopak nebude-li tato smlouva schválena, musíme poctivě říci, že se režim zhorší. A to by byla nejhorší zpráva, kterou můžeme občanům říci.
Takže i já se přimlouvám za to, abychom tuto smlouvu ještě diskutovali. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Jste opravdu posledním. - Ne, ještě se hlásí pan Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, budu stručný. Já jsem chtěl jenom reagovat na vystoupení pana poslance Rafaje, když hovořil o tom, že při projednávání před třemi, čtyřmi lety zákona o ochraně státních hranic nebyl takový zájem a tolik vystoupení poslanců jako v této chvíli. Já musím říci, že to mělo logiku v tom, že v té době, kdy se projednával tento zákon o ochraně státních hranic, nikdo nezpochybňoval, nikdo nevystoupil s tím, že někdy v budoucnu bude zpochybňován nadstandardní režim na česko-slovenské hranici právě v souvislosti s tímto zákonem. Kdyby někdo z předkladatelů, to znamená za vládu, tenkrát naznačil, že tento zákon bude znamenat budování zátarasů na česko-slovenské hranici i v případě, že vstoupí Česká a Slovenská republika společně do Evropské unie, jsem přesvědčen o tom, a za sebe můžu říci, že stoprocentně bych na to v té chvíli reagoval. Nicméně to nikdo nenaznačil a ta situace je zcela jiná. Čili já si myslím, že je to problém nadstandardního režimu a je třeba se k tomu vyjádřit. Takže já nesouhlasím s tím, že jsme nemohli reagovat, ano, mohli jsme, nicméně netušili jsme, že ta situace dojde tak daleko, že vstupem obou států do Evropské unie bude potřeba budovat novou schengenskou hranici.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. To byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Já obecnou rozpravu končím. Požádám o závěrečné slovo nejdřív paní poslankyni Konečnou jako zpravodajku.
Poslankyně Kateřina Konečná: Pane předsedo, já bych byla jenom ráda, kdybychom nekončili obecnou rozpravu, protože pan ministr by měl reagovat. Předpokládám, že jeho vystoupení vyvolá ještě možné dodatečné dotazy, a pak bychom teprve mohli obecnou rozpravu ukončit, protože jestli zůstane to téma otevřené, možná to spoustu lidí v hlasování ovlivní. Děkuji.
***