(16.30 hodin)
(pokračuje Kasal)
Nyní přistoupíme k projednávání bodu číslo 89. Já se chci zeptat pana ministra a pana zpravodaje, zdali nám ještě chtějí něco sdělit. Už jsem vám poděkoval a bod jsem ukončil, takže se v klidu rozejděte, protože se budeme věnovat bodu 89, kterým je
89.
Vládní návrh, kterým se Parlamentu České republiky předkládá
k vyslovení souhlasu návrh na přístup České republiky k
1) Úmluvě založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o zřízení
Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu) ze dne 26. července 1995,
2) Protokolu vypracovanému na základě článku 43 odst. 1
Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu),
kterým se mění článek 2 a příloha této úmluvy, ze dne 30. listopadu 2000,
3) Protokolu, kterým se mění Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu
(Úmluva o Europolu) a Protokol o výsadách a imunitách Europolu, členů jeho orgánů,
náměstků ředitele a zaměstnanců Europolu ze dne 28. listopadu 2002
/sněmovní tisk 569/ - prvé čtení
Já se vám omlouvám, že jsem zkrátil trošku ten téměř čtvrtstránkový název tohoto bodu, všichni víme, co projednáváme. Připomínám, že sněmovní tisk má označení 569. (Poznámka: Ve stenozáznamu přesné znění názvu bodu.)
Úvodem vám oznamuji, že předseda vlády v průvodním dopise požádal o zkrácení lhůty pro projednávání tohoto návrhu ve výborech o 30 dnů. Předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr vnitra Stanislav Gross.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, pane předsedo, paní místopředsedkyně, členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, a paní poslankyně Orgoníková zvlášť, dovolte mi, abych vám uvedl úmluvu, kterou ve svém názvu ocitoval pan místopředseda, předsedající této schůze. Jde o úmluvu, díky níž Česká republika přistoupí k Europolu, respektive stane se řádným členem této organizace.
Europol byl založen v roce 1995. Založily jej členské státy Evropské unie s cílem urychlit, zefektivnit, a tím tedy umožnit lepší výměnu informací pro boj proti nejzávažnějším formám mezinárodní trestné činnosti. Spolupráce České republiky s Europolem byla zahájena již v roce 2002. Není to pro Poslaneckou sněmovnu ani nová materie, protože tato sněmovna schvalovala před časem smlouvu, na základě níž jsme právě s Europolem navázali velmi těsnou spolupráci již v roce 2002.
Členství v Europolu nám tedy umožní plný a přímý přístup k informacím shromážděným tímto úřadem v rozsáhlé počítačové síti. Do systému mají všechny členské státy přímý přístup prostřednictvím svých národních jednotek Europolu, které jsou zřizovány v každé členské zemi. Výměnu informací usnadňuje rovněž působení styčného důstojníka Policie České republiky v sídle Europolu, v Haagu, kde již tento styčný důstojník působí na základě smlouvy, o které jsem hovořil před chvílí.
Činnost Europolu je v předkládané úmluvě striktně vymezena výčtem oblastí trestné činnosti, na které má mandát. Dále je mandát Europolu omezen na trestnou činnost organizované povahy, kterou jsou dotčeny nejméně dva členské státy způsobem, který vyžaduje společný postup. Podrobně je také upravena ochrana osobních údajů a obecně informace, které jsou v informačních systémech Europolu shromažďovány.
Současně s Úmluvou o Europolu jsou předkládány dva protokoly, kterými se Úmluva o Europolu novelizovala. První z protokolů znamená změnu článku 2 Úmluvy o Europolu a rozšiřuje mandát Europolu na oblast praní špinavých peněz, aniž by tato trestná činnost souvisela s jiným trestným činem. Druhý upravuje účast úředníků Europolu v takzvaných společných vyšetřovacích týmech a dochází dále k novelizaci Protokolu o výsadách a imunitách.
Česká republika se zavázala přistoupit k Úmluvě o Europolu a s ní souvisejícím protokolům ve Smlouvě o přistoupení k Evropské unii z 16. dubna 2003. Dovolte mi tedy nyní, paní poslankyně a páni poslanci, požádat o to, aby mohla být tato smlouva projednána ve výborech, a doufám, že ve druhém čtení také schválena. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane místopředsedo vlády. Prosím, aby se slova ujal pan zpravodaj pro prvé čtení, kterým je Karel Šplíchal.
Poslanec Karel Šplíchal: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, ministr vnitra zdůvodnil ve své předkládací zprávě naši potřebu a povinnost přistoupit ke smlouvě a já bych si dovolil připomenout, že Česká republika už ve Smlouvě o přistoupení k Evropské unii v dubnu 2003 se vlastně zavázala a je povinna přistoupit rovněž k dvěma dodatkovým protokolům, které byly zmíněny panem ministrem. Já stejně jako on bych vás chtěl požádat právě o propuštění této úmluvy do druhého čtení, protože Úmluva o Europolu a její protokoly jsou v souladu s právním řádem České republiky a se závazky vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. (Část poslanců ČSSD tleská.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Šplíchalovi. Děkuji všem, kteří ho pozorně poslouchali a odměnili ho potleskem za jeho zpravodajský výkon.
Nic mi nebrání, abych otevřel rozpravu. Činím tak. Písemné přihlášky do rozpravy nemám. Hlásí se pan ministr vnitra a poslanec Stanislav Gross, poté pan místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, já bych chtěl jenom formálně v rozpravě vznést onen návrh, který jste avizoval, který byl dán v dopise předsedy vlády České republiky, aby byla zkrácena lhůta o třicet dnů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, čili jako předkladatel navrhujete i souhlasíte zároveň.
V tuto chvíli se slova ujme pan místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se i já v rozpravě vyjádřil k předloženému materiálu, respektive smlouvě.
Jak již bylo řečeno, povinnost přistoupit k této organizaci zvané Europol vyplývá z asociační dohody, respektive z aktu, zejména jde o článek 5 a článek 6, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o spolupráci členských států v oblasti justice a vnitra, a jde tedy o takzvaný třetí pilíř, ve kterém - a je to nutné zdůraznit - nemají orgány Evropské unie žádnou nařizovací pravomoc.
Za druhé bych chtěl připomenout, že každá členská země Evropské unie je současně členskou zemí Interpolu, který se zabývá všemi trestnými činy, zatímco Europol pouze vybranými trestnými činy. Paradoxně cíl obou institucí je stejný, tedy zlepšení policejní spolupráce mezi členskými státy. A zde se nalézá první problematičnost vůbec samotné existence Europolu, neboť ve své podstatě neznamená nic jiného než duplicitu v úkolech, které vykonává jiná instituce, tedy Interpol, a ve své podstatě nejde o nic jiného než o to, že se obě organizace překonávají na základě diskuse, a podle mne je sporné, zda někdy vůbec dospějí k vzájemné dohodě.
Poznámka třetí. Úkoly Europolu lze nepochybně naplnit podle mého přesvědčení i v rámci stávajících mezinárodních organizací nebo bilaterálních dohod, neboť to, co dělá Europol, je v článku 30 Smlouvy o Evropské unii v příloze 1 a 2.
Čtvrtá poznámka znamená upozornění na problematičnost samotného fungování Europolu, a to ze strany členských zemí Evropské unie, a tady bych zmínil zejména Belgii a Nizozemí, které opakovaně namítaly a namítají také, že Europol vůbec nesplňuje a nenaplňuje roli, pro kterou byl zřízen, a jeho výsledky zcela a naprosto neodpovídají míře nákladů na jedné straně a na druhé straně míře očekávání a deklarací, které vznik Europolu a jeho dosavadní existenci provázely a provázejí.
***