(17.50 hodin)
(pokračuje Mencl)
V souladu s evropskou směrnicí Natura navrhuji, aby pokud při vytváření těchto území dojdeme k názoru, že přesahují 5 % území České republiky, bylo v souladu s příslušnou směrnicí s Bruselem jednáno o změkčení kritérií.
Za páté. Dále považuji za potřebné upravit působnost jednotlivých článků veřejné správy převedením prvoinstančních rozhodnutí z MŽP na kraje. Ministerstvo životního prostředí si tak uvolní ruce pro potřebnou koncepční práci.
Za poslední. Navrhuji také upravit poskytování náhrad za ztížení hospodaření, a to rozšířením působnosti i na stávající zvláště chráněná území a na ptačí oblasti.
Dovoluji si vás požádat o podporu těchto návrhů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Menclovi. Jako další vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Tom Zajíček.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, dovolte mi, abych k návrhu novely zákona 114/1992 a aplikaci systému Natura přinesl také několik poznámek. V obecné rozpravě se chci vyjádřit k tomu, že ta situace není ve všech regionech shodná, stejná nebo alespoň porovnatelná.
Přečetl jsem si v denním tisku stanovisko tiskové mluvčí Ministerstva životního prostředí, která se podivuje nad tím, že především jihočeští krajští zastupitelé se vyjadřují velmi kriticky právě k aplikaci Natury v rámci novelizace zákona 114. Je pro mě překvapením, že tisková mluvčí tohoto resortního ministerstva si nedala ani tolik práce, aby zjistila, jak odlišné podmínky v jednotlivých regionech jsou a jak významným způsobem z této jisté nivelity (?) se vymyká Jihočeský kraj. Není přece asi nic divného na tom, jestliže po aplikaci Natury do systému chráněných oblastí v Jihočeském kraji se dostaneme k číslu zhruba jedné třetiny celého území Jihočeského kraje, které bude pod nějakou kuratelou té ochrany, že jsou k tomu jistě kritické hlasy. Vypadá to, jako kdyby bylo třeba chránit téměř veškeré živočichy a ponechat občany především Jihočeského kraje asi na vyhynutí.
Z toho důvodu mám pocit, že lze přistupovat k této věci ještě z jiného hlediska. Pan kolega Mencl, kterého jsem velmi pozorně poslouchal, tady říkal, že ochrana některých živočichů, a zejména ptáků, kteří jsou předmětem Natury 2000, je v České republice dostatečná. Vyplývá to z toho, že porovnáte-li ty dosud chráněné oblasti, a jako mustr, jako příklad uvádím právě jižní Čechy, kde tu situaci znám nejlépe, dojdete k číslu, že vyhlášené oblasti ochrany ptáků se zhruba z 80 až 85 % kryjí již s těmi oblastmi, které pod nějakou silou ochrany přírody - tou stočtrnáctkou - již jsou. To znamená, že vyjdeme-li z platné směrnice, která na nás požaduje vyhlášení Natury - a já se tomu v žádném případě nebráním, protože to považuji za věc, ke které jsme se zavázali, a tento slib musíme naplnit - je tu jenom otázka, do jaké míry, a do jaké míry budeme tou další ochranou nad stávající vyhlášená místa ochrany přírody a krajiny omezovat jakýkoliv hospodářský rozvoj měst a obcí, omezovat možnosti obživy obyvatel především Jihočeského kraje.
Pan kolega Mencl tady přečetl nějaký dopis. Nebudu zdržovat ctěnou Poslaneckou sněmovnu tím, že tady budu citovat z těch dopisů dalších. Bylo by to snad dobré jenom proto, aby z toho bylo patrné, že proti tvrzení paní tiskové mluvčí Ministerstva životního prostředí tyto problémy nejsou jenom v Jihočeském kraji, ale jsou tam tak masivní, zahrnují tak ohromnou část území Jihočeského kraje, že ta reakce je přirozeně kritická. Jistě jste dostali všichni celou řadu dopisů, které mají kritické výhrady k Natuře 2000. Já budu šetřit váš čas, nebudu je tedy tady citovat ani vyjmenovávat, protože je máte zcela určitě všichni na svých mailech.
Proto mi dovolte, abych v této chvíli tady avizoval některé pozměňovací návrhy k tomu návrhu novelizace zákona 114 Natury 2000, které podle mého soudu by měly určitým způsobem přispět k tomu, aby tato novela byla průchozí Poslaneckou sněmovnou a aby v závěru byla v podobě, která by nebrala možnost využití území jednotlivých regionů také pro to, aby byla využívána pro činnost lidí.
Jenom drobnou poznámku na závěr. Víte velmi dobře, že zvláště v Jihočeském kraji a v té části Šumavy dnes nalézáme celou řadu obcí a říkáme, že není možné rozvíjet život v těchto obcích proto, že by krajina neunesla takovou zátěž. Byl bych schopen ctěné Poslanecké sněmovně z hlavy vyjmenovat několik desítek obcí, kde v současné době žijí jednotky trvale hlášených obyvatel, a jsou to obce, které před několika desítkami let měly několik tisíc obyvatel, a přesto tihle lidé tam žili ve velmi dobré symbióze s krajinou a rozhodně jí nebyli na překážku.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tomu Zajíčkovi. Další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy a kdo bude hovořit, je pan poslanec Josef Bíža.
Poslanec Josef Bíža: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ti, kdo v referendu schválili Smlouvu o přistoupení k Evropské unii, vyslovili tímto souhlas se směrnicí o ptácích. Tato směrnice bude mít dalekosáhlé následky. Převedením směrnice do české legislativy se stanou rozsáhlá území České republiky rezervací Evropské unie v rámci soustavy Natura 2000. Dojde de facto k masivnímu vyvlastnění soukromých vlastníků půdy a vzniknou obrovské náklady pro český státní rozpočet na kompenzace postiženým vlastníkům půdy a monitoring. Naše vláda je v tomto případě - jako u jiných evropských direktiv - příliš horlivá. Jak známo, evropská legislativa se v EU nebere zas tak příliš vážně. Směrnice Evropské unie nejsou členskými státy stoprocentně dodržovány. Týká se to samozřejmě i ptačí směrnice a směrnice o stanovištích v zájmu Evropské unie.
Jak uvádí sama Evropská komise, jen dva - opakuji dva - ze současných 15 členských zemí mají kompletní klasifikaci přírodních stanovišť v zájmu EU podle požadavků příslušných směrnic. Česká republika by proto neměla Evropskou unii (?) podlézat a ptačí zóny vyhlásit nanejvýš v existujících chráněných krajinných oblastech, a náhradu nákladů chtít po Evropské unii.
Řekli jsme si na to, že z Evropské unie přicházejí všelijaké ptákoviny. Ptačí směrnice je ale daleko více drahá než úsměvná. Je ukázkou protektorského zacházení Evropské unie s přistupujícími zeměmi. Ukazuje, nakolik neprozřetelný byl vstup do EU. Tušila vláda u ptačí směrnice, o co jde? Pokud ano, proč občany neinformovala v rámci informační kampaně? Zákon by neměl být přijat, a to i za cenu hrozících sankcí. Nikdo totiž nemá jistotu, že nebude rezervace v zájmu EU vyhlášena na celém území České republiky.
V podrobné rozpravě, do které se chci přihlásit, podám pozměňovací návrhy.
***