(15.20 hodin)
(pokračuje Patera)
V obou případech je však naplněna litera zákona. Kdo zde rozhodne? Nevzniká právě zde prostor pro šikanu, či naopak korupci? Nebudou opět radary metr za označníkem obce? Proč není opět raději v těchto případech vytvořeno preventivní ochranné pásmo, aby řidič mohl plynule stáhnout rychlost, jako je tomu v jiných zemích? Jde přece o to, aby zpomalil, a ne o to, mu vzít řidičské oprávnění.
Další poznatek, který mě doslova šokoval, byl v přidělených bodech za konzumaci alkoholu za volantem. Pod touto formou legalizujeme pití? Velice rozporuplné je i trestání čtyřmi body za držení telefonního přístroje za jízdy. Vždyť poslední studie a průzkumy ze severských zemí jednoznačně hovoří o menším riziku telefonování s telefonem v ruce než hovoru s hands free. Lidé s telefonem v ruce řídí výrazně opatrněji, jedou pomaleji, a proto bezpečněji. Proč nejsou stejnou výší trestu odměňováni ti, kteří při jízdě drží rohlík, limonádu anebo ovládají telefon z hands free? Jde-li o tak závažný přestupek, jak jej pak může beztrestně vykonávat policie, armáda a podobně? To snad nejsou účastníci silničního provozu? Statistika silničních nehod zaviněných policií mluví bohužel obráceně.
Zavedení tří trestných bodů za nepřivolání policie k nehodě, jejíž škoda zřejmě převýší 20 tisíc korun, povede k jedinému. Řidiči budou opět preventivně volat policii ke každému případu. Důvod je naprosto nasnadě. Kdo dnes dokáže odhadnout hodnotu škody u moderních vozů, představující zřejmě 20 tisíc? Asi nikdo. A riskovat tři body je příliš mnoho, pokud si v daném roce jsem schopen odepsat pouze dva.
Restrikce a jejich taxativní výčet dává nyní policii neobyčejnou moc, která však nepovede k větší bezpečnosti na silnicích. Jednoznačně povede k šikaně řidičů ze strany policistů. Zajisté došlo u policejního sboru za poslední léta ke kvalitativnímu posunu. Určitě ne však takovému, aby jim byla svěřena téměř absolutní moc nad motoristy a ostatními účastníky silničního provozu.
Jsem přesvědčen, že více než restrikce jsou třeba preventivní opatření. Místo stovek nových radarů a číhajících policistů je lepší kvalitní dopravní síť, na nebezpečných místech upozornění na radar a jeho viditelné umístění včetně ukazatele okamžité rychlosti či mechanické zpomalovací prostředky. Měla by snad být snaha řidiče preventivně varovat a zabránit tak vzniku potenciálních nebezpečných situací, ne se snažit za každou cenu je nachytat při přestupku a ztrestat.
Nejdůležitějším, dnes bohužel nejvíce opomíjeným faktorem prevence je výstavba kvalitní dopravní infrastruktury. Pokud stavební řešení zabrání kolizi chodce s automobilem či vlaku s chodcem a automobilem, tak je přece vyhráno. Trestáme řidiče za špatné parkování, a nestavíme jim garáže a parkovací místa. Trestáme řidiče za rychlou a nebezpečnou jízdu, a nestavíme jim rychlé a bezpečné dálnice. Trestáme řidiče za nezastavení na přechodu, který není buď vůbec označen, nebo se značka ztrácí ve spleti reklamních tabulí, kuriózně taktéž schvalovaných policií.
Ano, jsou přestupky, kdy je třeba řidiče trestat, a to velice tvrdě. Mezi ně jednoznačně patří neposkytnutí pomoci při nehodě, konzumace alkoholu za volantem anebo použití výstražných modrých či oranžových signálních světel. V ostatních případech by se však vláda měla postarat o výrazné zlepšení dopravní infrastruktury, kvalitní značení a budování prvků aktivní bezpečnosti. Nedílnou součástí je pak i osvětová práce, a to směrem ke všem účastníkům silničního provozu. Ano, restrikcí musíme ve finále skončit, nesmíme jí však začínat. Vláda volí raději cestu restrikce při současném krácení výdajů do dopravní infrastruktury. Peníze, které jsou od nás, účastníků silničního provozu, vybírány formou dálničních známek, silniční daně nebo části spotřební daně za pohonné hmoty, by měly opět jednoznačně skončit v silnicích a dálnicích. Dále končí ve státním rozpočtu, kde jsou přerozdělovány dle úvahy vlády.
Přestože mám k tomuto zákonu připomínky, pokusím se v rámci druhého čtení uplatnit maximum pozměňovacích návrhů, aby tento zákon se alespoň trochu přiblížil tomu, co jsem zde nastínil. Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Miloši Paterovi. Prosím nyní, aby vystoupil místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych i já se vyjádřil k předložené novele zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Velmi zjednodušeně by se dal tento návrh zákona hodnotit následujícími slovy. Tento návrh je projevem přiznání viny. Tento návrh je přiznáním viny k neschopnosti dvou ministrů vlády České republiky, a to ministra dopravy pana Šimonovského a ministra vnitra pana Grosse. Tento návrh zákona je přiznáním viny prvně jmenovaného k tomu, že je neschopen dostatečně zajistit náležitou kvalitu silnic a dálnic v České republice, že je neschopen v dostatečné kvalitě zajistit údržbu těchto silnic, zejména v těch kritických zimních měsících, že je neschopen dostatečně zajistit kvalitu takových rizikových míst, jako jsou například železniční přejezdy a podobně. V případě druhého by se dalo říci, že tento návrh zákona je přiznáním jeho viny k tomu, že není schopen zajistit dostatečnou kvalitu práce policie, že není schopen zajistit, aby policie náležitě razantně využívala všechny zákonem stanovené kompetence, které má, a že je neschopen zajistit to, aby zejména dopravní policie nebyla vnímána jako ta nejzkorumpovanější instituce v České republice vůbec.
To by bylo ale, přiznám se, příliš jednoduché hodnocení tohoto návrhu zákona, přestože si myslím, že předložený návrh zákona je stejně tak zjednodušující v tom, že veškerou vinu za nepříznivou situaci na našich silnicích svaluje na řidiče. Pokud tedy, a to by mělo být oprávnění toho mého úvodního hodnocení, takovýmto způsobem předkladatelé přistupují k označení viníků a hledání řešení na úkor těchto definovaných viníků, potom i to mé hodnocení má stejnou logiku a stejné oprávnění jako obsah předloženého návrhu zákona.
Přes to všechno si myslím, že existuje cosi, co může spojovat a co také spojuje předkladatele tohoto návrhu zákona a zde vystupující kolegy a kolegyně včetně mne, a to je skutečnost, že nikoho z nás nemůže těšit, nikoho z nás nemůže uspokojovat vážná situace na našich silnicích a dálnicích. Jsem přesvědčen, že přestože tento zákon je podrobován - a dodávám, z mého pohledu velmi oprávněně podrobován - tvrdé a nekompromisní kritice, přes to všechno se všichni nepochybně shodneme na tom, že tuto situaci je třeba řešit. Lišíme se ovšem v tom, jakým způsobem je možné a jakým způsobem je třeba tuto situaci řešit.
Tento návrh zákona podle mého přesvědčení obsahuje pět vážných témat, pět okruhů, ke kterým bych se chtěl vyjádřit a které naopak oproti tomu, co nás spojuje s předkladatelem tohoto návrhu zákona, nás také rozděluje. Za prvé - tato novela trpí vážnými legislativními nedostatky. Za druhé - tato novela je příliš tvrdá. Za třetí - nastavený systém bodového hodnocení není spravedlivý a v žádném případě dostatečně neodráží závažnost spáchaných přestupků. Za čtvrté - tato novela nadbytečně posiluje pravomoci příslušníků Policie České republiky a vytváří tak další - já tvrdím, že už snad to ani není možné zvyšovat takovýto prostor, ale přeci jen, vytváří další prostor pro korupci.
***