(15.00 hodin)
(pokračuje Karas)
Dámy a pánové, snad můžeme položit i třetí otázku, resp. námitku, která se tak často opakuje: Má žena skutečně právo rozhodovat o svém mateřství? Zajisté má, má plné právo se rozhodnout, kdy a s kým, za jakých ekonomických či jiných předpokladů. Ale má právo nechat zabít svůj plod? Nikoliv, to už je velmi svérázný výklad svobody.
Takže si dovolím položit několik otázek i já. Kdo z vás, dámy a pánové, si myslí, že matce pomůže usmrcením potomka žijícího zatím jen v jejím těle? Je opravdu dobré stavět do protikladu matku a dítě? Lze vůbec zabít dítě a nezranit přitom matku? Je dobře, že ženy společně s muži rozhodují, kdy počít dítě. Ale je dobře, aby se mohli domluvit na jeho zabití, často jen kvůli vlastnímu pohodlí? Je správné, že interrupční zákon neumožňuje otci, aby také směl samostatně a legálně spolurozhodovat o svém potomku? A můžeme vůbec jako zákonodárci připustit, aby někdo musel řešit své problémy - a připouštím, že ty problémy mohou být vážné a složité - usmrcením nevinného? Opravdu můžeme bez skrupulí poslat matku pod kyretu a otci říci, že mu do toho nic není?
Naše populace stárne a my se hrozíme toho, kdo a kde budeme v příštích letech brát na důchody. Porodnost v české zemi klesá tak, že již nezajišťuje prostou reprodukci obyvatel. Mladí lidé se často bojí počít dítě, nemají zajištěné bydlení, nemají dostatečný příjem, nemají to i ono. Není v tom vždy jen sobectví či pohodlnost, ty důvody mohou být vážné. Ale žádný vážný důvod neopravňuje ke zmaření života.
Je jistě jednodušší vymyslet a prosadit interrupční zákon než hledat možnosti k řešení uvedených sociálních a ekonomických problémů mladých rodin s dítětem. Proč si tedy neusnadnit situaci a říci šmahem - ať matka rozhodne dobrovolně či pod tlakem okolností, partnera, rodičů, pod tlakem nepochopení a lhostejnosti.
Ale já teď položím zdánlivě hloupou otázku: kde je etika, kde zůstala morálka, kde zůstaly úvahy o tom, jak stárneme a chudneme?
Kolegyně a kolegové, snad jste si povšimli, že ač jsem praktikující katolík, snažil jsem se problém osvětlit v širší souvislosti mravních východisek i sociálních a ekonomických dopadů. A přitom každý z nás má v rukou nesmírnou moc, moc rozhodnout o zákoně, který v této fázi dává přednost smrti před životem.
Svěřte, prosím, návrh druhému čtení. Jistě při projednávání můžeme nalézt i dílčí kompromisy, abychom dali průchod pevné a nesmlouvavé zásadě o ochraně života, byť ještě nenarozeného. Splňte, prosím, moji prosbu a přemýšlejte dříve, než rozhodnete. Třeba si vzpomeňte i na mnohá umělecká díla, věnovaná tomuto tématu. Snad bych mohl připomenout vynikající román spisovatelky a lékařky Valjy Stýblové "Mne soudila noc", který získal mimořádný ohlas i mimo hranice naší země.
A já vám, dámy a pánové, děkuji nejen za pozornost, kterou jste mi věnovali, ale i za onu chvilku zamyšlení.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Karasovi. Prosím, aby se ujala slova zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Milada Emmerová.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, citovaná předloha navrhuje zrušení zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, jakož i prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 75/1986 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/1992 Sb. Zrušované právní předpisy předloha nenahrazuje žádnou novou právní úpravou. V souvislosti se zrušením citovaných předpisů je rovněž novelizován trestní zákon a zavedena kriminalizace provádění potratů.
Navrhovatelé se dovolávají důvodů ústavně právních i mezinárodně právních. Jejich argumentace je však jednostranná, nepřesná a neúplná. Článek 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví: "Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením." Teorie i nauka vychází při výkladu těchto ústavních ustanovení jednoznačně z toho, že život člověka začíná narozením, a že tedy teprve od okamžiku zrození má lidská bytost způsobilost mít práva ve smyslu článku 5 Listiny, a tedy i právo na život.
Jak by mohli dosvědčit ti, kdo stáli při vzniku Listiny základních práv a svobod, probíhaly ohledně zakotvení věty "Lidský život je hoden ochrany již před narozením" mnohé diskuse. Jak tvůrci Listiny, tak další právní odborníci se však shodují v tom, že výraz "je hoden" vyjadřuje nikoliv příkaz, zákaz nebo dovolení, ale pouze přání ústavodárce, které pro zákonodárce znamená normu nikoliv právní, ale pouze etickou. Jde o etický imperativ, z něhož nelze dovodit absolutní ústavně právní zákaz umělého přerušení těhotenství.
Pokud jde o mezinárodní právo, žádná z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které navrhovatelé uvádějí v důvodové zprávě, nezakazuje uskutečňování potratů. Není také divu, že ve výčtu těchto smluv skupina poslanců zpravidla neodkazuje na žádná konkrétní ustanovení, která by nasvědčovala jejich závěrům, protože taková se v těchto smlouvách prostě nenacházejí.
Pokud se navrhovatelé dovolávají Deklarace práv dítěte OSN z roku 1959, podle níž dítě pro svoji tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruku, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm, na což odkazuje i preambule Úmluvy o právech dítěte, nelze z toho dovozovat, jak činí navrhovatelé, žádné právo počatého dítěte narodit se. Takové právo se přes snahu Vatikánu naopak do úmluvy nepodařilo prosadit.
Odpovídající právní ochrana lidského života před narozením ve smyslu uvedené deklarace, která ovšem není mezinárodní smlouvou, je českým právním řádem zajištěna. Cituji učebnici trestního práva hmotného právnické fakulty Univerzity Karlovy, vydanou pod vedením prof. Oto Novotného, od listopadu 1989 již ve třetím vydání: "Účelem zákonné úpravy z roku 1986 bylo upravit umělé přerušení těhotenství se zřetelem na život a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství.
***