(15.20 hodin)
(pokračuje Kasal)
Je to obdobný postoj jako v případě, že není-li prokázáno, že člověk je mrtev, pak je třeba se k němu chovat jako k živému. Ten, kdo toto nerespektuje, je na straně rizika. Ten, kdo toto ctí, je na straně bezpečnosti. Jinými slovy - má jistotu, že nemaří lidskou osobu.
O tom, že tuto základní nejistotu do značné míry sdílejí i skalní zastánci potratů, svědčí i mnohá vyjádření samotných lékařů, tedy že interrupce provádějí jenom velmi neradi. Proč, když z jejich pohledu se jedná jenom o zákrok srovnatelný s odstraněním bradavice, tedy bez etických konsekvencí?
Často v této souvislosti bývá také zmiňována záležitost týkající se řešení či neřešení demografických problémů. Někteří naši odpůrci nám podsouvají, že tvrdíme, že současné demografické problémy vyřeší zákaz interrupcí. Já osobně s tím velmi nesouhlasím. Demografický vývoj je jiný problém a s problémem interrupcí je spojen pouze nepřímo, tedy přes úctu k životu a odpovědnost. O otázkách podpory rodiny a porodnosti tady v této souvislosti budou jistě hovořit jiní. Zákaz zbytečných interrupcí není tlakem na to, aby se rodily děti proti vůli jejich rodičů.
Další námitkou často opakovanou je, že zákaz interrupcí je útokem na svobodné rozhodnutí ženy. Právo a odpovědnost ženy a rodičů vůbec je dítě počít. V tom jsou opravdu svobodni. Ale je-li dítě počato, je třeba respektovat i jeho práva. Prostor pro svobodné rozhodování jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat práva a svobodu někoho druhého. Navíc je dostatečně známo a prokázáno, jaké tato nesprávně aplikovaná svoboda má na ženy v postabortivním období dopady.
Každé dítě má právo narodit se jako chtěné, často to slýcháme. A já musím znovu zopakovat, že zákaz interrupcí nemá za cíl nutit někoho, aby měl děti proti své vůli. Osvěta, odpovědnost, výchova, antikoncepce, pokud možno přirozená, nebo alespoň neabortivní, jsou pro odpovědnou volbu tím správným nástrojem. Důsledky své neodpovědnosti, selhání či nehody řešit na úkor někoho dalšího, tedy nenarozeného dítěte, považuji za nesprávné a obtížně přípustné. Musíme se rozhodnout, co je víc. Zda právo dítěte narodit se jako chtěné, nebo právo vůbec se narodit. Připomínám souběžné legislativní aktivity ve prospěch anonymních porodů a zrychlení adopcí.
Vyskytly se také obavy, že nám hrozí, že se bude rodit neúměrně mnoho postižených dětí. Vážnou námitkou při striktním dodržování zákazu interrupcí je tato obava. Je obava, že postižených dětí bude hodně, že jejich léčba bude drahá a že nebudou svým rodičům radostí, ale naopak, že budou zátěží pro celou společnost. Dámy a pánové, tyto úvahy nejsou pro lidstvo nové. Byly kultury, které se zabývaly šlechtěním rasy. Kultury, do jejichž normálu patřilo nechat žít jenom perspektivní, zdravé a užitečné. Tam se určitě ale zařadit nechceme, už proto, že bychom naprosto nepokrytě dali najevo dle mého nepřístupný postoj vůči všem, kdo s námi s různými typy postižení v současnosti žijí. Kdo by si troufl tvrdit, že hodnota člověka s postižením je nižší než hodnota zdravého jedince? Jestliže tento postoj platí po narození, proč neplatí i několik týdnů před ním? Na druhou stranu je třeba reflektovat skutečnost, že jsou plody, které se vyvíjejí s vadami neslučitelnými nebo obtížně slučitelnými se životem, a tady pro otevřenou diskusi určitý prostor samozřejmě vidím.
V každém článku, v každém vystoupení na toto téma se vyskytuje otázka, proč měnit něco, co funguje, zákaz stejně nic nevyřeší. Myslím, že s touto verzí nemohu úplně souhlasit. Souhlasil bych s citací, že zákaz ne všechno vyřeší. Jistě, bylo by bláhové, a pokud vím, také nikdo nikdy netvrdil, že zákaz interrupcí bude znamenat absolutní konec interrupcí. Bylo by to stejně naivní jako se domnívat, že zákaz požívání alkoholu pro řidiče vše vyřeší, že zákaz používání dopingu pro sportovce vše vyřeší, že se zákazem vyrovnáme s rasovou diskriminací nebo nesnášenlivostí.
Úkolem zákonodárce ovšem není pouze něco zakazovat nebo přikazovat. Zákon také nastavuje laťku pro hodnocení, pro přístupy, pro nastavování stupnice hodnot. Není věcí svobodného rozhodování řidiče, v jakém stavu a jak rychle pojede přes obec kolem školy. Mohu zákon přestoupit a vědomě ohrozit druhé, ale vím, že jsem zákon přestoupil. A legislativa ovlivňuje nejen jednání, ale také myšlení lidí. Vždyť to, co je zákonem dovoleno, je bráno jako normální, a tedy dobré. Proč bych neměl dělat něco, co je dovoleno a co zákon umožňuje a předpokládá! Přece kdyby to bylo špatné, bylo by to zakázáno. Proč tedy na interrupci nejít, vždyť je to v souladu se zákonem? V tomto smyslu by se zákaz interrupcí choval stejně jako ostatní zákazové předpisy. Neřešil by vše, ale dával by normu pro to, co se smí a co se nemá nebo co se nesmí.
Objevuje se obava, že zákaz potratů povede k sebepoškozování žen. Je to častý argument. Já nemohu tvrdit, že by k podobným případům v budoucnu nedošlo, stejně jako nemohu tvrdit, že k nim nedochází i nyní. Co však tvrdit mohu - že v zemích, které mají pro interrupce přísnější podmínky než my, tedy v často zmiňovaném Polsku nebo Irsku, k žádnému zvýšení těchto jevů nedošlo. Je snad obava, že naše ženy jsou méně odpovědné než Irky nebo Polky? Pokud současná úprava dává ženě pravomoc rozhodovat o životě či smrti jejího nenarozeného dítěte, a je tudíž předpokládáno, že se v této věci bude rozhodovat odpovědně, proč náhle obava, že v případě obdobném, týkajícím se jejího zdraví, se bude chovat neodpovědně? Jestliže v současné debatě opravdu něco patří do minulých století, pak to jsou právě obavy z andělíčkářek.
Stejnou vážnost má názor, že zákaz potratu povede k potratové turistice. Odpůrci zákazu interrupcí tímto často argumentují, ale platí o tom totéž co o předešlém. Jistěže k ní tu a tam dochází a bude docházet, a byť pro to nejsou žádné důkazy, dá se to s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat. Ale má obava z tohoto druhu turistiky stejnou váhu jako zásadní postoj k řešení potratů? Přiznám se, že jsem se pídil po jakýchkoli přesnějších informacích týkajících se potratové turistiky, a byl jsem od jednoho autora článku odkazován na druhého, a bezvýsledně.
Jednou z nejvíce diskutovaných a kritizovaných částí té naší předlohy je část, kde se hovoří o sankcích, proč trestat lékaře, kriminalizovat potratáře, ano, či ne. Dámy a pánové, této sněmovně mnohokrát bylo vytýkáno, že přijímá zákony bez sankcí za jejich porušování. Proto tedy sankční pasáž i v našem návrhu. Chtěl bych pouze podtrhnout, že sankce nesměřují proti lékařům - proti těm, kteří pomáhají zachránit život nebo zdraví. Sankce se mohou týkat pouze těch, kdo by zákon přestupovali a kteří by potrat prováděli z jiných než léčebných nebo život zachraňujících důvodů.
***