(14.50 hodin)
(pokračuje Papež)

Tomu nápadu jsem tleskal a tomu nápadu jsem také rozuměl. Pak ale opravdu nerozumím tomu, když na jedné straně podporujeme trh s půdou a na druhé straně je jinými legislativními opatřeními, jako je například dnes projednávaný návrh, vlastně tlumíme.

Druhým momentem, kdy jde předkládaný návrh proti logice vládní politiky, je zablokování dalšího prodeje státní půdy, který se děje prostřednictvím Pozemkového fondu. Zákon by se samozřejmě totiž vztahoval právě na jednu ze základních činností Pozemkového fondu, kterou je privatizace státní zemědělské půdy. Stále se v řadě i vládních materiálů objevuje nutnost stabilizace českých zemědělců na půdě, využití i tzv. sedmiletého přechodného období obsaženého částečně v přístupové smlouvě, ale kroky a návrhy obsažené v předloženém tisku jdou podle mého názoru proti logice a proti těmto ostatním proklamacím.

Důvodová zpráva v jedné své části argumentuje Evropskou unií, a přitom na závěr konstatuje, že Evropská společenství nájem zemědělské půdy neřeší.

Důvodová zpráva dále předpokládá, že tím, že většina obdělávané půdy je v pronájmu, lze z toho dedukovat, že pronajímatel, tedy vlastník půdy, má zájem na tom, aby pronájem trval déle a stále. To je však naprosto chybná úvaha, ostatně stanovisko Svazu vlastníků půdy je v tomto smyslu jednoznačně odmítavé. Jeden rok výpovědní lhůty je z hlediska agrotechnických lhůt naprosto dostačující a tam, kde je z důvodu např. dlouholetosti pěstované plodiny delší doba, lze to ošetřit smlouvou a také se to často u nás děje. Především v tzv. produkčních oblastech již dnes existuje většina nájemních smluv uzavíraných na dobu deseti a více let. Současná legislativa to přece umožňuje. I proto je podle mého názoru současný právní stav naprosto dostačující a předkládaná novela je zcela zbytečná.

Dost často zastánci dlouhých nájmů používají argument o pětiletém povinném hospodaření z důvodu čerpání peněz, který je podle mého názoru také naprosto falešný a není úplně pravdivý. Předně je třeba říci, že se jedná pouze o agroenvironmentální opatření, kde má skutečně Evropská unie požadavek na to, že se v dotovaném programu bude hospodařit pět let. Pět let na stejné půdě a za stejných podmínek. To v běžné praxi ve stávajících zemích Evropské unie znamená, že chci-li odstoupit od dotovaného programu z vlastního rozhodnutí, musím vrátit příslušnou dotaci. To má logiku. Změní-li se uživatel, musí převzít i závazky plynoucí z toho, že byl dosud pozemek nějak dotován a do nějakého programu zařazen. To také má logiku. To se dělá běžným smluvním nástrojem, tedy časově omezeným věcným břemenem. Ostatně podobně to u podobných programů funguje i u nás. Dovedl bych si představit, že taková podmínka bude součástí podmínek přidělování dotace také u nás. Měl bych strach, že se takováto ustanovení zakotvená v zákoně dotknou především Pozemkového fondu, který právě z důvodu, aby mohl smlouvu vypovědět a půdu např. prodat, uzavírá smlouvy na dobu neurčitou.

V této souvislosti se opravdu vážně ptám předkladatele, jak je ošetřen v návrhu zákona Pozemkový fond, tedy státní nástroj určený ke správě státního nemovitého majetku, a jehož jeden ze základních úkolů je prodej státní zemědělské půdy podle schváleného zákona. Bude schopen stát dodržet navrhovaná ustanovení a nepovede to ve svém důsledku k zastavení prodeje státní půdy? Zákon by se totiž vztahoval právě na jednu ze základních činností Pozemkového fondu, kterou je privatizace státní zemědělské půdy. Stále se zde v řadě i vládních materiálů objevuje nutnost stabilizace českých zemědělců na půdě, využití sedmiletého přechodného období, ale kroky a návrhy v předloženém tisku jdou, jak už jsem říkal, opět podle mého názoru proti logice a proti ostatním vládním proklamacím.

Ještě mi dovolte několik poznámek k přechodným ustanovením. V praxi jsou podle mého názoru téměř nerealizovatelná. Ruší vlastně všechny stávající smluvní vztahy. Při délce trvání smlouvy na dobu neurčitou, což je nejčastější typ, nahrazuje pětiletým nevypověditelným nájemním vztahem, tedy de facto smlouvou na dobu určitou v trvání 5,5 roku. Půdu vlastní ve velké míře starší lidé a toho zneužívá návrh podle mého názoru, neboť předpokládá, že většina nezareaguje pružně, a ti, co zareagují ještě letos, musejí uzavírat smlouvu na dobu určitou a stále ji obnovovat. To bude pak znamenat, že z kapes těchto lidí odtečou peníze získané nájmem na všechny možné právní porady a náklady spojené se sepisováním dalších smluv a různých smluvních dodatků. Známe to z praxe. To je minimálně nekorektní.

Nedovedu si navíc představit, jak bychom mohli projednat tisk tak, aby zákon začal platit 1. března 2004, jak je v něm uvedeno. Nerozumím tomu, proč nám vláda předkládá návrhy, u nichž dopředu ví, že obsahují nesmysly. Není to spíše proto - a teď se ptám - že návrh dlouhou dobu létal mezi ministerstvem a vládou jako bumerang a někdo pak zapomněl otočit spis na zadní stranu?

Vážené kolegyně a kolegové, snažil jsem se ve svém vystoupení, troufnu si říci korektně a věcně, popsat všechny důvody, pro něž považuji předložený návrh za zbytečný a nepotřebný. Navrhuji proto jeho zamítnutí již v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Papežovi. Hovořit bude pan poslanec Pospíšil, připraví se paní poslankyně Brynychová.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si k předloženému návrhu neodpustím relativně stručnou poznámku, která se netýká obsahu, vhodnosti a účelnosti předloženého návrhu, ale pouze oné právní stránky, nakolik je předložený návrh konformní s naším právním řádem, ústavním pořádkem a obecně s principy demokratického právního státu.

Jak zde řekl pan předkladatel, pan zpravodaj a též pan kolega Papež, předložený návrh prodlužuje výpovědní lhůtu u nájmů pozemků patřících do zemědělského půdního fondu nebo určených k plnění funkcí lesa na dobu pěti let. Zvláště zajímavé je, že ostatní nájemní lhůty, výpovědní lhůty u nájmu, stanovené v § 677, u jiných nemovitostí zůstávají v původní podobě tří měsíců, příp. u movitých věcí v délce jednoho měsíce. Vzniká zde tak výrazný nesoulad mezi jednotlivými typy výpovědních lhůt u jednotlivých věcí.

Dámy a pánové, vláda odůvodnila předložený návrh tím, že chce posílit stabilizaci nájemních vztahů k půdě. Toto je možná chvályhodná činnost, nemůže však podle mého názoru být realizována na úkor jednoho z účastníků nájemního vztahu. To znamená v tomto případě na úkor vlastníka pozemků, který je pronajímá. Vláda velmi podrobně odůvodňuje, proč je třeba prodloužit výpovědní lhůty, neříká však nic o tom, co si má počít vlastník pozemku a jak má postupovat.

Já si dovolím, dámy a pánové, zde konstatovat, že podle mého názoru předložený návrh výrazně omezuje vlastnické právo. Výrazně omezuje vlastnické právo vlastníka pronajímaného pozemku, a to jak v rovině práva s věcí disponovat, ius disponendi,, tak též v rovině věc užívat, ius fruendi či utendi, protože vlastník v zásadě po dobu pěti let, po dobu výpovědní lhůty nebude moci s věcí disponovat, nebo bude moci, ale v omezené podobě, a zvláště ji nebude moci užívat.

Myslím si, že předložený návrh v zásadě vyprazdňuje vlastnictví, omezuje vlastníka způsobem, který až určitým způsobem přistupuje k holému vlastnictví a na druhé straně výrazně hypertrofuje právo nájemce. Mám za to, že pokud zákon upravuje a zasahuje do obsahu právních vztahů, v tomto případě nájemních vztahů, pak se má vždy řídit zásadou přiměřenosti. To znamená takovou zásadou, že práva a povinnosti v právním vztahu mají být vyvážená, mají být taková, aby ani jeden účastník právního vztahu nebyl výrazně zákonem dotčen či poškozen. Podle mého názoru právě tato zásada, zásada jisté přiměřenosti, je předloženým návrhem výrazně poškozena.

Mám proto za to, dámy a pánové, že pokud přijmeme předložený návrh v navržené podobě, pak zde vznikne důvodná pochybnost o tom, zda předložený návrh není v rozporu s ochranou vlastnického práva podle Listiny základních práv a svobod, konkrétně pak s články, které upravují ochranu vlastnictví, jeho ochranu a též definici obsahu.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP