(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Prosím, aby k mikrofonu přišla paní poslankyně Michaela Šojdrová, připraví se pan poslanec Janeček.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, je zřejmé, že tato debata nebude krátká, a já myslím, že to je dobře. Začnu vystoupením ke školskému zákonu, a to i přesto, že za klíčový zákon považuji zákon o pedagogických pracovnících.
Už včera jsem zaznamenala dotazy od svých kolegů, jak dlouhá bude tato rozprava. Chtěla bych říci, že zákonné podmínky vzdělávání a kvalifikace pedagogů si zaslouží podrobnou diskusi. Tady v této sněmovně často trávíme dlouhé hodiny debatami o úplně jiných tématech a chtěla bych říci také těm kolegům, kteří se daleko více zajímají o témata, jako je růst DPH, nezaměstnanost, kriminalita či nedostatečný výkon našeho soudnictví, že nebudeme-li mít vzdělané a výchovné občany, marně budeme debatovat nad jinými tématy.
O tom, že náš vzdělávací systém potřebuje novou legislativu, už dnes nikdo nepochybuje. Zůstává jen otázka, jak má nový školský zákon vypadat. Ministryně školství se rozhodla využít původní předlohy svého předchůdce, kterou však podstatně přepracovala, a oddělila samostatný zákon pro pedagogické pracovníky. Pamatuji si velmi dobře na diskusi o návrhu zákona před dvěma lety. Dnešní předloha je zase podstatně propracovanější a lepší, reflektuje vývoj diskuse a desítky připomínek, které veřejnost vznesla. Přesto ani tato předloha není dokonalá a dovolím si říci, že ani nikdy nebude. Čím déle o návrhu nového školského zákona uvažuji, tím více si uvědomuji jeho specifičnost, rozpornost v tom, co očekáváme od zákona, a v možnostech zákona samotného.
Chceme zákon, který má stanovit obsah i formy vzdělávání, a přitom chceme, aby zákon byl stručný a ponechal co nejvíce prostoru pro tvůrčí inovativní potenciál samotných pedagogů a škol. Chceme zákon, který musí jasně určit pravidla, práva i povinnosti všech účastníků vzdělávání na bázi subsidiarity a participace, a přitom nechceme omezovat práva jednotlivců, nemůžeme rozbít náš vzdělávací systém do čtrnácti samostatně se vyvíjejících segmentů. Chceme zákon, který bude spravedlivý vůči všem zřizovatelům, ale víme, že tito nemají stejnou zodpovědnost. Chceme zákon, který otevře prostor celoživotnímu vzdělávání, odstraní byrokratické bariéry pro zájemce o studium, a zároveň požadujeme od zřizovatelů srovnatelnou maximální úroveň poskytovaného vzdělání. Chceme dostupnost vzdělání pro všechny, kteří mají schopnosti a vůli se vzdělávat, zároveň požadujeme efektivní využití finančních prostředků a umožňujeme zřizovatelům omezovat kapacity poskytovaných vzdělávacích služeb.
Tady bych jen chtěla podotknout k výhradě kolegy Bartoše, že zákon umožní, nebo bude dokonce nutit obce rušit malotřídky a omezovat vzdělávací nabídku, že je tomu přesně naopak. Na rozdíl od dnešního zákona umožní zřizovatelům malých škol rozhodnout o tom, zda doplní potřebné finanční prostředky a zachovají jakoukoliv malou školu v rozmezí 20 % od stanoveného počtu žáků ve třídě a ve škole. Pokud chce debatovat o tom, že bychom dokonce odstranili tuto 20procentní kvótu, jsem připravena k této debatě. Jsem zastáncem toho, že pokud je zřizovatel ochoten doplatit finanční nároky, pak bych podpořila zachování i těch nejmenších škol.
Chceme zákon, který naplní ambiciózní představy "bílé knihy" o rozvoji vzdělávací soustavy, který zajistí konkurenceschopnost absolventů našich škol v evropském vzdělávacím prostoru a zejména v evropském prostoru pracovního trhu. A já se ptám, jak všechny tyto požadavky, které jsou mnohdy skutečně protichůdné, tento zákon naplňuje. Tvrdím, že je naplňuje koncepcí i konkrétními částmi zákona a paragrafy.
Návrh zákona je postaven na koncepci vzdělávacích programů od národního kurikula přes rámcové školní až po akreditované vzdělávací programy vyšších odborných škol. Vzdělávací programy nejsou jen prvkem, jak tady někdy zaznívá, ale jsou skutečně koncepčním prvkem tohoto zákona, jsou samotnou koncepcí a principem celého zákona o vzdělávání. Vzdělávací program vymezuje povinný obsah vzdělávání a dále podmínky personální a materiální. Vzdělávací program je tedy nosným prvkem, který umožňuje flexibilitu, přizpůsobivost v obsahu, ve formách vzdělávání a umožňuje prostupnost systému. Z hlediska zřizovatelů umožňuje řízení vzdělávacího systému vliv zřizovatele a umožňuje kontrolu sledování kvality vzdělávání, což považuji za nesmírně významné vzhledem ke zprávám České školní inspekce. Jak chceme kontrolovat kvalitu, vůči jakým cílům vzdělávání? Z hlediska rodičů a sociálních partnerů umožňuje rovněž spoluúčast při tvorbě a schvalování vzdělávacího programu v podobě školního vzdělávacího programu.
Zákon stanovuje zásady a cíle vzdělávání, se kterými se plně ztotožňuji a které jsou pedagogickou veřejností požadovány. Já bych se vás, kolegyně a kolegové, zeptala, zda jste se už vy pokusili odpovědět na poměrně častý dotaz rodičů či učitelů, čemu že se vlastně má učit, jaké jsou cíle od předškolního až po vyšší odborné vzdělávání. Zákon rovněž vymezuje cíle pro jednotlivé stupně vzdělávání, jak už jsem řekla, od předškolního až po odborné a vyšší odborné.
Zákon dává jasná pravidla a povinnosti žákům, rodičům i učitelům. Nově umožňuje informovat rodiče zletilých žáků o jejich prospěchu. Je to velmi důležité ustanovení, protože známe případy zletilých žáků, jejichž zákonní zástupci v podstatě dnes nemají právo vědět, jak jejich dítě studuje. Ukládá povinnost žákům mimo jiné dbát dobrého jména školy. - Já tedy upozorňuji, že bez zákonné normy jsou povinnosti dané školním řádem nevymáhatelné. Prostě nevymáhatelné. Jestli jste zaznamenali článek ředitele vsetínského gymnázia Ličky, který říká, že je nutné, aby zákon ukládal povinnosti žákům, protože jinak ředitel ani pedagog a v souvislosti se všemi sociálně patologickými jevy není schopen požadovat a domáhat se plnění výchovných povinností u žáků, tak bez tohoto ustanovení v zákoně se prostě neobejdeme.
Zákon umožňuje domácí vzdělávání, umožňuje vznik asistentů pedagogů ve třídách s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. - Tady bych upozornila na to, že poslanecká iniciativa kolegy Janečka již dlouhou dobu iniciuje a vybízí nás všechny, abychom podpořili asistenty pedagogů v případech pro žáky se zdravotními potřebami. Domnívám se, že forma, kterou nabízí návrh školského zákona, je vhodnější, protože je širší a umožňuje asistenta pedagogů ve třídách, kde jsou žáci nejen se zdravotním postižením, ale také se zdravotním znevýhodněním a znevýhodněním ze svého sociokulturního prostředí. Je to širší podoba a já ji plně podporuji.
Zákon ruší zvláštní školy, i když zároveň - a na to upozorňuji, protože jsme na to často dotazováni - umožňuje vznik tříd i škol s přizpůsobeným vzdělávacím programem pro žáky se speciálními potřebami. Poprvé zákon zmiňuje potřeby dětí postižených autismem.
Zákon stanovuje nově stupně středního vzdělávání, a to na stupeň střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem a střední vzdělání s maturitou. Zcela nově definuje účel závěrečné zkoušky a maturity.
***