(10.30 hodin)
(pokračuje Fialová)
Účelem šetření je zjistit, zda jsou tu podmínky pro vydání, zejména že jde o čin trestný podle práva obou států, pro který je vydání přípustné a jehož trestnost nezanikla, a že nejde o občana České republiky. Proto se to všech cizích týká, ne našich občanů. Vy jste říkal, že my budeme tady sbírat zločince z celé Evropy.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. S faktickou poznámkou pan ministr Karel Čermák.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Paní poslankyně přesně dokumentuje, co já mám na mysli. Jistě že my ho vydáme. Ale ona podrobně přečetla, co se předtím všechno bude muset stát a jak dlouho to bude trvat. To bude trvat rok. Evropský zatýkací rozkaz zafunguje okamžitě.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní tedy paní poslankyně Eva Dundáčková má slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Já jsem ráda, že než jsem přišla k řečnickému pultu, tak se ukázalo, že nejsme zemí, kde bychom si shromažďovali teroristy a nevydávali je do zahraničí, že to je blud a klam a snaha postavit Občanskou demokratickou stranu a její poslance do postavení, ve kterém nechtějí bojovat proti terorismu. Pane ministře, promiňte, dovolte mi prostřednictvím paní předsedající říci, že to je tedy nota velmi a velmi falešná. Mezitím se také ukázalo, že existuje mezinárodní zatykač a že nikdo z nás si nepřeje přemýšlet o tom, zda pachatele, který spáchá trestný čin ve Francii, vůbec budeme nebo nebudeme stíhat. To prosím je hra tak falešná, že je přímo nedůstojná této Poslanecké sněmovny. (Potlesk poslanců ODS.)
Zároveň mi dovolte říci, že v tomto bodě č. 27 našeho schváleného programu jednáme o Listině základních práv a svobod, a nejednáme tedy ani o španělských, ani o žádných jiných teroristech. Nejednáme totiž o žádných cizincích. Jednáme o jedné jediné větě, která má změnit ústavu, a ta jedna jediná věta prosím říká: "Občan může být vydán členskému státu Evropské unie - občan České republiky - k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody, pokud to vyplývá ze závazku České republiky jako členského státu Evropské unie, které nelze omezit ani vyloučit." Všechny diskuse o jakýchkoliv příslušnících kteréhokoliv jiného státu jsou naprosto mimo rámec projednávaného bodu.
Zároveň mi dovolte říci, že pro mě bylo velikým zklamáním vystoupení pana ministra spravedlnosti, který zde mluvil nejenom o souvislostech se španělskými a dalšími teroristy, který nás stavěl do role státu, který nechce vydávat zločince, ale také jeho sdělení, že mezinárodní právo nás nenutí, abychom bránili své občany a abychom je nevydávali do ciziny. No to je bezesporu pravda, pane ministře. Ale dovolte mi podotknout, že snad tady nepřijímáme pouze zákony a nediskutujeme o problémech, které po nás chce jakékoliv mezinárodní společenství. My jsme poslanci České republiky a je jedním ze základních atributů státu, nemýlím-li se, chránit své vlastní občany. A my tedy tady o tom mluvíme. Nemluvíme o tom, zda po nás mezinárodní společenství jakéhokoli charakteru něco chce, nebo nechce. Já se velmi bráním představě, že na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky budeme důvodně a vážně jednat jen o tom, co po nás mezinárodní právo bude žádat. K něčemu takovému myslím bychom dospět neměli.
Dovolte mi, abych se vrátila ve věcné rovině k otázce, na kterou pan ministr neodpověděl, a já bych přesto velmi ráda znala na ni odpověď, a ta se týkala právě toho, jaké další důsledky bude mít případné přijetí vládního návrhu ústavního zákona, před kterým tady dnes stojíme, a to právě ony mezinárodní další závazky, na které jsem upozorňovala právě ve vztahu ke Spojených státům, ale také jsem naznačovala, že možná bez vědomí této sněmovny mohou existovat i jiné připravené dvoustranné právní akty, dvoustranné dohody, mezinárodní smlouvy s jinými státy. Položila jsem otázku velmi zřetelnou a jasnou, zda přijetí této novely zákona bude znamenat, že budeme vydávat své občany i do jiných států. Zároveň jsem také poukazovala na to, že dopředu tím neříkám, že to zásadně nechci, neříkám ani, že nezvednu potažmo na konci celé této diskuse ruku pro změnu ústavního zákona, protože ony souvislosti a dopad je opravdu velmi významný. Ale na tuto otázku pan ministr neodpověděl.
Dovolte mi, paní místopředsedkyně, abych jej znovu vyzvala k tomu, aby nám na to odpověděl. Jaké to bude mít další souvislosti? Bude, či nebude uzavřena dohoda, předpokládáte, se Spojenými státy? Jaké další dohody jsou připraveny k uzavření? Bude to znamenat, že přijmeme-li tento návrh zákona, tak si uzavřeme cestu k tomu, abychom případně vydávali občany do jiných států, a teď mluvím přímo ke Spojeným státům americkým? Nezpůsobíme tím nějaké problémy na poli mezinárodního práva a diplomacie? Protože já říkám na rovinu, že budu-li připravena vydávat občany na základě mezinárodního zatykače do Evropské unie, nevidím osobně žádný důvod pro to, abych tak nečinila i ve vztahu ke Spojeným státům. Poukazuji také na skutečnost, že tady jednak tato otázka nebyla vůbec zmiňována.
Pak jsem žádala Ministerstvo spravedlnosti, aby mě předlohu, která byla projednávána v resortním řízení a která se týkala právě možného rozšíření o některé další státy, nevím, které to byly, bylo mi slíbeno, že do dnešního dne dostanu tento širší text k dispozici, a nestalo se tak. Nevím tedy, o čem Ministerstvo spravedlnosti jednalo. Myslím si, že odpověď na tuto otázku pan ministr spravedlnosti, potažmo celá vláda Poslanecké sněmovně dluží. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Nemám v tuto chvíli jinou přihlášku než od pana poslance Zdeňka Koudelky, který se právě přihlásil. Dávám mu slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená paní předsedající, vážená sněmovno, z této rozpravy cítím, že ústavní změna ohledně evropského zatykače zřejmě schválena nebude, a vznikne tedy problém, že se s tím budeme muset vypořádat na úrovni obyčejných zákonů. Nicméně je správné přece jenom zareagovat i v této spíše tedy akademické diskusi na některé věci, které zde padly.
Domnívám se, že je správné i uvažovat o tom, že bychom vydávali naše občany i mimo území Evropské unie, třeba i do Spojených států. Myslím si, že tady je vždycky nutné mít na zřeteli, aby tam pro naše občany byla materiálně zajištěna zásada spravedlivého procesu, což si myslím, že ve Spojených státech by bylo, ne ovšem v některých dalších zemích, a také to, aby vydávání bylo skutečně reciproční. Problémem Spojených států podle toho, jak jsem byl informován, a nejsem na tuto problematiku žádný odborník, bylo to, že sice formálně Spojené státy dávají souhlas s tím, že i ony budou vydávat své občany. Ale protože tam je federální systém, tak k tomuto souhlasu s vydáním občana musel vedle federální legislativy dát souhlas i příslušný stát, jehož byl občan Spojených států dalším občanem, a ten to nevydával. Takže sice reciprocita byla formální, Američané řekli ano, my vám ho vydáme, ale musíte si získat souhlas příslušného státu unie, a ten řekl - nás federální závazky nezajímají, a nevydával. To byl problém a podle mě je problém Spojených států, že tam by šlo o formální, nikoliv materiální reciprocitu.
Co se týká Evropské unie. I tady je zásadní problém reciprocity. Co se stane, když bychom neaplikovali evropský zatykač? Pak jsou dvě možnosti. Buď by evropské státy vůči nám evropský zatykač aplikovaly, to znamená, na naše vyžádání by třeba vydávaly své občany k nám, a to si myslím, že bychom se měli stydět za to, že bychom nebyli schopni naplnit stejnou míru reciprocity vůči nim, anebo by se rozhodly, že když mi jim nebudeme vydávat své, tak ani oni nám nebudou vydávat své občany. A dostává se do rozporu to, že je pravda, že zásadou historickou bylo nevydávání občanů vlastního státu jinému státu, ale také je určitou velkou zásadou trestního práva vykonat trestnost činů na místě, na území, kde se trestný čin stal.
My budeme preferovat v takovém případě to, že historickou zásadu nevydávání vlastních občanů, která vznikla v době, kdy právní rozdíly mezi státy byly obrovské, což se dnešní Evropy už tak moc netýká, tak tu upřednostníme a budeme zatěžovat poškozené, kteří byli poškozeni trestným činem spáchaným na našem území, aby si své nároky jeli uplatnit někam do Španělska, aby svědci, kteří viděli to, co se stalo na našem území, jeli svědčit někam do Španělska. Takže my budeme zatěžovat naše poškozené trestnými činy, naše svědky trestných činů ve prospěch koho? Ve prospěch našich pachatelů trestných činů? Budu radši, když naše orgány a naše soudy budou moci trestat Španěla či Francouze, který u nás páchá trestný čin, když nabídnu pohodlí našim poškozeným a našim svědkům, aby se nemuseli toulat někde po Evropě, aby uplatnili své nároky u příslušných soudů, a nebude mi zas tak moc vadit, když naši pachatelé trestných činů si nejen odpykají trest, ale získají i trest podle právní úpravy a podle procesů příslušných států tam, kde trestný čin spáchali.
***