(18.30 hodin)
(pokračuje Šeich)
Já myslím, že tento slib v kontextu např. tohoto návrhu, který samozřejmě jde směrem dobrým, ale v kontextu tohoto návrhu se slib, že státní správa se přiblíží více občanům, jeví spíše komický. Jestliže občané, kteří jsou svou vzdáleností 4 km od Tišnova a musejí dojíždět na Stavební úřad do Bystřice nad Pernštejnem, musejí dojíždět do svého krajského města do Jihlavy, tak samozřejmě tento administrativní zásah, který vytvořila vláda sociální demokracie, byl zásahem velmi nešťastným. Státní správa se rozhodně v žádném směru nepřiblížila k občanům, nekryjí se hranice krajů a soudních obvodů, nekryje se pohled Evropské unie na tzv. regiony soudržnosti, a hranice krajů a kraje vznikly často samoúčelně a nesplňují životaschopnost své existence. Já nechci tuto citlivou otázku v tuto chvíli rozehrávat. Nicméně je zřejmé, že zákon reaguje na to, že reforma veřejné správy nesplnila základní slib, a to je ten, že státní správa se přiblíží více občanům.
Na druhé straně je třeba spravedlivě říci, že právě tato dílčí drobná změna zákona o změně hranic krajů jde směrem správným. Tento konkrétní návrh je pozitivním krokem a odstraňuje alespoň nejmarkantnější nepravosti reformy veřejné správy. Domnívám se také, že není třeba pohlížet na tento zákon s obavou, protože rozhodně neotevírá, jak se tady někteří méně zasvěcení kolegové domnívají, kteří se tímto zákonem podrobněji nezabývali, že se otevře jakási lavina přechodů mnoha obcí a měst z kraje do kraje, a existence některých krajů, o jejichž historické opodstatněnosti můžeme pochybovat, že bude ohrožena, že budou rozebrány na díly, na segmenty, a jejich zbytek bude ekonomicky, sociálně a historicky života neschopný. Myslím, že tento trend nehrozí, že zákon opravdu reguluje přechod velmi malého množství obcí; gros těchto obcí se nachází v kraji Vysočina a přechází do kraje Jihomoravského.
Ač jde o posun v souvislosti s reformou veřejné správy, jde o posun daleko starší, jde o posun, který souvisí s chybou úředníka komunistického Ministerstva vnitra v 60. letech, kdy částečně omylem, částečně nějakým pokusem o administrativní regulaci rozdělil okres Brno-venkov, a historický mikroregion Tišnovsko mezi okres Brno-venkov a okres Žďár. Tato věc tradovaná od 60. let se opravdu stala a stala se takovým způsobem, že obce vzdálené 5 km od města Tišnov byly násilně přeřazeny do okresu Žďár nad Sázavou, a v důsledku reformy veřejné správy dále posunuty až do kraje Vysočina a do Jihlavy, kterou téměř ani nedokázaly dohlédnout.
Takže já si myslím, že v tomto směru rozhodně se neotevírají hráze nějaké vlně přechodů měst a obcí mezi kraji a neotevírá se prostor ohrožení samotné existence některých krajů, ale jde opravdu o drobné odstranění těch největších nespravedlností. Myslím si také, že v tom případě, že gros toho zákona spočívá v přechodu 25 historických obcí mikroregionu Tišnovska, že se nejedná o nějaký motiv novodobý, motivovaný nějakým posunem či reformou veřejné správy, že obce se cítí blíže k nějakému kraji jinému, než pod jaký byly přiřazeny, takových obcí je celá řada, ale tady se jedná o odstranění chyby ze 60. let, kdy došlo k rozdělení historického okresu Tišnovského a Brna-venkov a přeřazení části obcí do okresu Žďár, a tím pádem pod kraj Vysočina. Myslím, že v tomto směru se jedná opravdu o návrh, který odstraňuje ty největší necitlivosti, které byly dány historickými omyly a danostmi.
V tomto směru tedy si dovolím požádat o podporu tohoto zákona a o projití tohoto zákona do dalšího čtení, a myslím, že v tomto směru je to rozhodně pozitivní krok, bez ohledu na fakt nepodařené reformy veřejné správy a toho, že právě v těchto dílčích segmentech nedokázala splnit své sliby, že státní správa se přiblíží blíže občanům.
Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Schling, pak s přednostním právem bude hovořit pan poslanec Pavel Kováčik.
Poslanec Jaromír Schling: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jen stručnou poznámku k předřečníkovi, který se zde vydával jakoby za velmi zasvěceného.
Připomínám, že ony obce, o které se jedná, si od roku 1960 až do nedávné doby, až do provedení nebo řekněme částečného uskutečnění reformy veřejné správy jezdily pro příslušné doklady, např. pro občanské a řidičské průkazy, do Žďáru nad Sázavou, nikoli do Tišnova, který je jim opravdu blízko. Jezdily do Žďáru nad Sázavou. Po těchto krocích, které se již v rámci reformy veřejné správy uskutečnily, se jezdí pro razítka, chcete-li, do Velké Bíteše, někteří do Bystřice nad Pernštejnem, čili mnohem blíže než do Žďáru nad Sázavou. Takže není pravda, co zde bylo řečeno. A i když v reformě veřejné správy nám ještě zbývá udělat několik kroků, odstranit některé existující nedostatky, ukazuje se jasně, že přiblížení veřejné správy občanům skutečně bylo dosaženo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Schlingovi. Hovořit bude pan poslanec Pavel Kováčik.
S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec David Šeich.
Poslanec David Šeich: Já bych si dovolil prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat panu poslanci Schlingovi, že jsem hovořil o křivdě historické, nikoli sociálně demokratické, která je trošku jiného typu a v mnoha jiných směrech.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Hovoří pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní a pánové, ještě než ohlásím střet zájmů, dovolte mi, abych vaším prostřednictvím, pane předsedající, poslal panu poslanci Schlingovi jemný ironický úsměv nad jeho velmi eufemistickým zhodnocením úspěchu reformy veřejné správy, protože to, co nám v závěru svého vstupu, faktické poznámky, sdělil, to je na hony vzdáleno skutečným problémům.
A nyní mi dovolte, abych ohlásil jakýsi střet zájmů, nebo možná podjatost, protože jsem poslancem zvoleným v kraji Vysočina, čili nehodlám se účastnit té diskuse přímo natvrdo, aby se neřeklo "chlapi, vytáhněte valašky a posekejte se s těma Brňákama". Ne.
My jsme přece, a je to alespoň o mně známo, v době, kdy se tady projednávala reforma veřejné správy, prosazovali - a celý klub KSČM - poněkud jiný model, přičemž ten model byl buď země, anebo když nejhůř, tak osm až devět velkých krajů. Stalo se něco jiného, stalo se to, co přišlo teď, čehož důsledky řešíme momentálně teď jako první vlnu problémů, které vznikly tím, že se napřed namalovaly mapičky, ti, kteří už se viděli krajskými hejtmany, tak si rozdělili léna, a dodnes se hledá vůbec náplň toho všeho.
Vidím úsměvy některých, ovšem také pokyvování hlavami jiných, takže myslím, že se tak nějak blížím reálnému stavu. To jsem ale nechtěl říci.
Máme na stole zákon, který je jako první z řady pokusů spravit přehmaty a nedostatky, které při reformě veřejné správy vznikly. Kdyby se měly opravit všechny, tak nebude tato sněmovna minimálně dva roky dělat nic jiného než zabývat se nápravou dopadů reformy veřejné správy.
Dvě věci v tomto konkrétním návrhu zákona jsou pro mne osobně limitující. A možná dostanu doma na Vysočině vynadáno, že jsem nekladl odpor převedení 28 obcí. Vůbec ho nekladu. Když se tak občané rozhodli, nechť to tedy je, nechť se to tedy učiní. Ale rád bych, a dřív, než to bude, udělám všechno pro to, aby zákon se nemohl dál projednávat. To je to, co řekl kolega Dub. Nechť se prověří, nechť Ministerstvo vnitra zjistí v těch obcích, jak to skutečně je, jestli je to skutečně vůle občanů, nebo jestli je to v uvozovkách "rozhodnutí" zastupitelstva bez vyjádření relevantní vůle občanů.
***