(15.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
S tímto odporem musí počítat i koaliční kabinet premiéra Špidly. Nevěřím, že Vladimír Špidla najde v sobě dostatek cti, aby v souvislosti s ústupem od slibů, které dal občanům ve volbách, ve vládním programu, rezignoval na funkci premiéra.
Komunistická strana Čech a Moravy, jak předeslal její předseda, předseda poslaneckého klubu, vládní program svého času oprávněně nepodpořila. To, že vláda nechce plnit ani ty minimální závazky k občanům, které jsou v něm obsaženy, ale výmluvně vypovídá o charakteru politiky České strany sociálně demokratické a dalších koaličních stran.
Je vrcholem pokrytectví vysvětlovat, jak to dělá koaliční vláda, utahování opasků a odbourávání sociálních garancí jakousi pomyslnou tržní nutností. Likvidace a potlačování sociálních lidských práv a jistot občanů a zaměstnanců jsou v Evropě, a tedy i v České republice, v době vysoce technologicky vyspělých a produktivních ekonomik neobhájitelné. Ústup od sociálního státu je vysvětlitelný jen antihumánním a anticivilizačním chováním mocenských a majetkových elit, zájmem finančního kapitálu o extrémní maximalizaci zisku na úkor životní úrovně stamilionů Evropanů. Jsem přesvědčen, že sjednocující se Evropa se nesmí a nemůže stát laboratoří, ve které bude obyvatelstvo podrobováno novým nehumánním pokusům tržních experimentátorů o zhodnocení kapitálu za cenu ponižování a existenčního ohrožování většiny. Komunistická strana Čech a Moravy doma i v celoevropském rozměru podpoří odbory, zaměstnance a ohrožené vrstvy občanů v oprávněných požadavcích na změnu poměrů.
Zpráva o plnění programového prohlášení, rekapituluji a vyslovím závěr, předložená vládou sněmovně, obsahuje a i kvalitou zpracování připomíná spíše pouhý inventární spis bez jakéhokoli analytického hodnocení, bez vnitřních vazeb. Ke kontrole a hodnocení činnosti vlády je prakticky nevyužitelná. Při jejím studiu soudně uvažující člověk musí dojít k závěru, že jde o bezcenný formální materiál. Zvláštním pojetím zprávy se kabinet záměrně vyhnul tomu, aby do ní zahrnul celkové výsledky své činnosti. Ani nemohl, protože vlastně ani neexistují. Z dikce a zpracování zkráceného časového období lze dovodit, jako by vláda řešila pouze problémy, jak už jsem se zmínil, letních povodní roku 2002. A dnes už s odstupem času je zřejmé, že i při překonávání důsledků živelní katastrofy v dlouhodobém horizontu kabinet selhal.
I z takto mizerné zprávy je možné vyčíst, že z 12 základních cílů, které vláda připomíná, se naplnil pouze jediný - vstup republiky do Evropské unie. V ostatních oblastech se situace zhoršuje, cíle se neplní. V tomto okamžiku už je vlastní zpráva nejen zastaralým dokumentem. V konfrontaci se stavem české ekonomiky a společnosti a zejména v souvislosti s posledními kroky vlády v oblasti reformy veřejných financí působí silně komicky. Usvědčuje exekutivu z neschopnosti střízlivě, reálně posuzovat vývoj. Z porovnání vládní zprávy a současného stavu jednoznačně plyne, že vláda nemá na to, aby dnes zformulovala jakýkoliv reálný a pro republiku, pro občany přijatelný program. Namísto věcných analýz šíří se fráze o úspěších vládnutí a ignorují se vážné problémy. Neodpustím si sarkasmus. Pokud se takto prezentuje vláda, pokud má tak nicotné výsledky, jak jiné než špatné mohou být poměry v zemi.
Vláda se zjevně omezila na záměr předložit formální bezcenný dokument, o kterém nelze vlastně ani jednat. Předkládaná zpráva o plnění programového prohlášení vlády je natolik nekvalitní a nepřínosný materiál, že je nutné, tak jak uvedl předseda poslaneckého klubu KSČM, ji kategoricky odmítnout. Plně se za jeho stanovisko podepisuji.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo vlády. Bývalo zvykem v dobách vládnutí Miloše Zemana, staré dobré sociální demokracie, psáno v uvozovkách, že zpráva o plnění vládního prohlášení byla sledována s napjatým očekáváním, a nikoli nějaká pomyslná formální inventura byla předkládána Poslanecké sněmovně, která napjatě sledovala každé premiérovo slovo.
Já myslím, že o vážnosti sdělení pana premiéra i o tom, nakolik se formální obsah jeho sdělení opravdu ztotožňuje s tím, co vláda za těch několik měsíců svého vládnutí vykonala, o tom nejlépe svědčí fakt, že jeho vystoupení nenaslouchají ani vlastní členové poslaneckého klubu, ale neméně i ten fakt, že mu nenaslouchají ani členové opozice.
Řekl-li pan premiér Vladimír Špidla, že vláda své programové prohlášení v zásadních bodech plní, pak si troufám položit mu několik otázek vycházejících nikoli z ideových a ideologických rozlišností, které logicky mezi námi dvěma jsou, ale z několika čísel ověřených, myslím si, nezávislou statistikou, nezávislými autoritativními institucemi, o nichž si já netroufnu spekulovat, resp. netroufnu si spekulovat o hodnověrnosti prezentovaných údajů.
Otázka první. Bylo opravdu zásadním bodem programového prohlášení vlády Vladimíra Špidly, že na prahu roku 2004, resp. v měsíci březnu, bude činit nezaměstnanost 10, 9 %? Že každým dnem počínaje 1. 1. roku 2004 bude přibývat tisíc nezaměstnaných, tisíc lidí bez práce?
Bylo opravdu zásadním bodem programového prohlášení celoplošné zdražování, jehož dosáhla vláda Vladimíra Špidly díky novele zákona o daních spotřebních a díky novele zákona, resp. novému zákonu o dani z přidané hodnoty?
Byl opravdu zásadním bodem programového prohlášení vlády Vladimíra Špidly stále rostoucí státní dluh a rostoucí kolize systému našich veřejných rozpočtů?
Bylo opravdu zásadním programovým bodem a cílem vládnutí Vladimíra Špidly zvyšovat státní dluh o 318 mil. korun denně?
Kladu další otázku - zda bylo opravdu zájmem či hlavním programovým bodem zvyšovat každým dnem rostoucí kolizi z rostoucí spotřeby vlády a potřeb, nejen spotřeby, ale i investičních potřeb soukromého sektoru.
Vážený pane premiére, zatímco na prahu roku 1996 činily nesplacené závazky České republiky zhruba 50 miliard korun, k dnešnímu dni činí nesplacené závazky tohoto státu, tedy státní pokladniční poukázky a nesplacené státní dluhopisy, 475 miliard korun.
***