(15.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Ovšem při studiu důvodové zprávy vlády České republiky a při čtení komentářů zejména náměstkyně pana ministra financí paní Yvony Legierské jsem došel k poznání, že ani zavedení registračních pokladen nebude automaticky považováno za zkvalitnění důkazních prostředků plátce daně, neboť klade-li vláda důraz na očekávání spojená se zavedením pokladen, tedy zejména zvýšení výběru daní, ale i možnosti efektivně vyvracet věrohodnost důkazních prostředků předložených daňovým subjektem, pak paní náměstkyně dovozuje, že finanční úřad při pochybnostech bude moci obchodníkům, tedy bez ohledu na to, zda registrační pokladnu vlastní, či nevlastní, doměřit daň na úroveň, jakou platí srovnatelné provozovny.
To je myslím zlá zpráva pro všechny, kteří budou obtěžkáni povinností si registrační pokladnu zakoupit, neb budou-li ji mít v provozu a správce daně jaksi sezná, že přesto je ten základ daně, resp. daňová povinnost malá a neodpovídá praxi jinde, na dejme tomu srovnatelném místě, bude moci i v rozporu s tím, že použil jako důkazní prostředek technického záznamu z registrační pokladny, mu být daň doměřena.
Dovolte, abych se zabýval tvrzením, které je uvedeno v části A druhého dílu, kterým je odůvodnění hlavních principů: Zde je uvedena naprosto doslovná nepravda. V závěrečném odstavci je totiž uvedeno, že celý systém registračních pokladen, kontroly jejich používání, naplnění všech očekávání, tedy nejen fiskálních, bude zaveden bez nárůstu nákladů a počtu pracovníků státní správy. Ano, tak je to doslova uvedeno. Ovšem takto je tedy možné, vážené kolegyně a kolegové, k věci přistoupit pouze tehdy, když pan ministr zamlčí, že správou daní a poplatků, zejména správou výběru daní, byli nově od začátku letošního roku pověřeni také pracovníci Celní správy, a tudíž je zbaven oné potřeby teď rychle rozšířit počet pracovníků pracujících v systému správy daní a poplatků. Jestliže připomenu ten minulý sněmovní tisk, který jsme zamítli, jak jsem tady uváděl, pak zde pan ministr financí uváděl naprosto jiný údaj, a uváděl číslo 750. Myslím, že lze logicky odvodit, že je-li tento systém stejně náročný, klade-li stejné nároky jak na plátce daní, tak i na správce daní, tedy stát, pak těch 750 úředníků se v nákladech státu projeví stejně.
Dovolte, abych se v části čtvrté věnoval naprosto nejasnému vymezení pojmu, které si myslím, že je tou nejhorší částí zákona, neb dovoluje dvojsmyslný výklad ustanovení a přímo si protiřečí s touto sněmovnou schválenými zákony. Prosím, poslouchejte dobře.
Platbou, jejíž příjem zakládá povinnost evidence registrace evidenční pokladnou, se rozumí - neb cituji ze zákona, tak uvedu "dvojtečka": příjem bankovek a mincí české nebo cizí měny a úhrady vykonané - a teď prosím podtrhnout - úhrady vykonané prostřednictvím elektronického platebního styku nebo šekem. Vláda tedy říká, že považuje platební karty za hotovostní styk, platby hotově. A tak dovolte, vážené kolegyně, abych vám citoval paragraf 2 zákona 254/2004 Sb., kterým je zákon o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona 337/1992 Sb., v části dvě Vymezení pojmů: Bezhotovostní platbou se rozumí platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně.
Ten, kdo poslouchal, cítí zřejmý rozpor. Říká-li jeden zákon, který tato sněmovna schválila, že platba elektronickým platebním stykem, bankovní kartou, tedy i platební bankovní kartou, a platba šekem je bezhotovostní platba, a zákon jiný, ještě neschválený, navržený vládou říká, že platba elektronickým platebním prostředkem nebo šekem je platbou hotovostní, a zakládá tedy povinnost používat registrační pokladnu, pak si myslím, že je to hluboký rozpor. Já nevím, kdo tedy psal tento zákon, ale dal bych autorovi na Ministerstvu financí pětku a vykázal bych ho, protože buď si musí být vědom naprosto jasné disproporce a konfliktu, který zde založil, anebo neví, co píše, protože nemyslím si, že bylo politickým zadáním vlády vyvolávat tímto ustanovením takovýto protiklad a chaos.
Dovolte však, abych pokračoval, neb zcela odvozeně od tohoto ustanovení se registrační pokladnou pro účel tohoto zákona rozumí - a opět cituji - elektronické zařízení opatřené zobrazovacím zařízením a tiskárnou, které tvoří jeden celek a umožňuje evidenci plateb. Tak tedy při vědomí mé výtky týkající se elektronických platebních prostředků, což doufám bude ze zákona, bude-li i schválen, odstraněno, jak je možné, že předkladatel neuvádí, že nezpochybnitelnou součástí té registrační pokladny je také čtecí stroj na tu platební kartu a odpovídající software? Protože jedno bez druhého fungovat nemůže, jedno bez druhého není funkční celek, který by dokázal v souladu s důkazními povinnostmi ke správci daně jaksi vést úplný a nezpochybnitelný technický záznam. Přitom vláda říká, že za registrační pokladnu považuje něco, co bych přirovnal ke středověkému dřevěnému kuličkovému počitadlu, ale již neumožňuje, aby ten, kdo bude obtěžkám tou povinností si tu registrační pokladnu zakoupit, mohl přinejmenším ze svých daní odepsat i ten čtecí stroj na platební kartu a i ten software, který bude muset zakoupit.
A výtka poslední, týkající se pojmů užívaných v zákoně. Teď bych poprosil pana ministra financí, aby opravdu poslouchal, protože to já spatřuji jako za téměř největší kolizi v zákoně, který zde předložil, a nevím, jak bude hledat odpověď na dotazy, které k němu takto směřuji. V dikci § 5 a dalších, přestože byl v souladu s legislativní praxí používán pojem vymezený v § 2 písm. a), tedy povinný subjekt, další uvedené části používají pojem pouze právnické osoby. Zatímco § 2 říká, že povinným subjektem jsou fyzické a právnické osoby vykonávající určitou unikátní činnost uvedenou v zákoně, tak všechny další paragrafy už pracují pouze s termínem právnická osoba. Tudíž jakékoliv ustanovení § 5 a dalších se prostě na fyzické osoby vůbec nevztahuje. Jinými slovy, první část zákona je účinná v celém rozsahu a všechny paragrafy počínající § 5 až po samotný závěr zákona jsou vůči fyzickým osobám naprosto nevymáhatelné. To je naprosto unikání chaos, který, já myslím, kdyby měl být dílkem studenta druhého ročníku Vysoké školy ekonomické, tak musí být z té školy vyveden a není schopen obstát v souladu s ekonomickou praxí alespoň účetní. Ale uvést takové věci do zákona, si myslím, je v podstatě řízenou sabotáží, protože projít něco tak hloupého vládou mi připadá skoro nepochopitelné a nemyslitelné. Ale protože je to sněmovní tisk mající číslo 644, a protože je to věc, která opustila nejen legislativní radu, ale prošla také nějakým připomínkovým řízením, tak bych byl docela rád, kdyby se s tím někdo z vlády vypořádal.
Dovolte, vážené kolegyně a kolegové, několik slov závěrem.
***