(14.20 hodin)
(pokračuje Braný)
Ovšem koruna kvůli tomu rychle posílila a tento krok centrální banky omezuje prostor pro oslabení koruny. Aktuální vývoj za poslední zhruba jeden a půl měsíce dokonce naznačuje, že dřívější tendence kursové depreciace koruny se zastavila, a dokonce se zdá, že se trend opět obrací k posilování kursu naší měny.
Rozumím tomu, že naše centrální banka je v obtížné situaci. Na jedné straně chce snížit devizové rezervy, což je jistě z perspektivního hlediska rozumné, ale činí tak způsobem zpevňující kurs naší měny. Nebylo možné zvolit jinou variantu, která by neohrožovala žádoucí depreciaci kursu naší měny? To je první otázka. Jsou zmíněné kroky naší centrální banky racionální?
Především si ale kladu otázku úhrady oné kumulované ztráty, o které zde byla řeč, ve výši téměř 72 mld. Kč. Jde totiž o to, že ještě před budoucím předpokládaným přijetím jednotné evropské měny se bude muset také vyřešit tento problém kumulované ztráty. Zhruba před jedním rokem pan guvernér Tůma prohlásil, že by se úhrada této ztráty neměla financovat ze státního rozpočtu. Jak ale bude tato otázka řešena?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane kolego, omlouvám se. Pane poslanče, pane ministře, nenuťte mě, abych vás výslovně žádal, abyste se vrátil na své místo.
Prosím, pane kolego, pokračujte.
Poslanec Petr Braný: Skončil jsem otázkou, jak bude tato otázka řešena.
V části IV - Rozdělení hospodářského výsledku je v tomto smyslu velice neurčitá formulace. Cituji: "Neuhrazená ztráta z předchozího období ve výši 71 953 mil. Kč bude uhrazena ze zisků dosažených v příštích letech v závislosti na řadě faktorů, jejichž vliv nelze v současné době s jistotou odhadnout. Bankovní rada ČNB sleduje tuto situaci, tak aby v případě nutnosti mohla podniknout kroky k jejímu vyřešení, které by byly v souladu s hlavními cíli ČNB."
To je trochu málo pro vysvětlení situace. Opravdu bych nerad setrval ve svém současném názoru, že východiskem by byla relativně prudká depreciace kursu naší měny. Stav naší platební bilance, resp. její struktura mě totiž k takovémuto perspektivnímu pohledu svádí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Podle § 52 odst. 3 může předsedající udělit slovo osobě, která se může účastnit jednání Poslanecké sněmovny. O slovo požádal guvernér ČNB pan Tůma.
Guvernér ČNB Zdeněk Tůma: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, rád bych poděkoval zpravodaji za to, že uvedl zprávu o hospodaření. Mohu se věnovat otázkám, které byly položeny. Je nutno říci, že jsou velmi relevantní, něco z toho jsme diskutovali, nebo jsme se přinejmenším dotkli při diskusi na rozpočtovém výboru. Začnu jednodušší otázkou, to znamená informací o stahování drobných mincí, a potom bych se věnoval komplikovanějšímu tématu, kterým jsou devizové rezervy, vývoj kursu a ztráta ČNB.
V oběhu bylo zhruba 1,2 mld. desetníků a dvacetníků. Předběžně jsme počítali s tím, že by se mohla vrátit zhruba čtvrtina. Odhad byl velmi hrubý, protože jsme neměli žádnou specifickou informaci, na které jsme to zakládali, spíše se to odvíjelo od výměny oběživa v minulosti. To byly jiné případy, kdy se nejednalo o drobné mince. Počítali jsme s nějakou dolní hranicí toho, co se může vrátit, ale skutečnost je ještě nižší. Zatím se vrátilo zhruba 10 % mincí a 90 % zůstává mezi lidmi. Původně jsme počítali, že nakonec bude sešrotováno asi 400 tun hliníku, ale zatím je to asi 90 tun hliníku. To je ale informace již hodně specifická. Bylo řečeno, že zatím náklady na stažení byly za rok 2003 2 mil. Kč, v roce 2004 to bylo zatím 0,8 mil. Kč. Celkové náklady nebudou velké. Nutno také vzít v potaz, že čím méně se vrátí peněz, je to určitý výnos pro centrální banku. Pak je otázka, jak bychom počítali celkové náklady. Kdybychom počítali i celkové náklady na ražbu těchto mincí, dostáváme se k tomu, že oběh drobných mincí byl za dobu jejich trvání určitým nákladem; to je náklad, který centrální banka musí nést. Je to dáno tím, a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsme přistoupili k rušení drobných mincí, že jejich nominální hodnota byla menší než náklady na jejich výrobu. Tím, že přestaly obíhat, rozhodli jsme se pro jejich zrušení.
Co se týká devizových rezerv a ztráty. Bylo velmi správně řečeno, že bilance centrální banky je velmi náchylná na kursové výkyvy. Bylo zmíněno i to, že v roce 2002 ztráta byla přes 9 mld. a v loňském roce zhruba dvojnásobná. Ve skutečnosti - a to je hezká ilustrace náchylnosti na kursové pohyby - ke zdvojnásobení ztráty došlo v poslední den v roce, kdy bylo velmi slabé obchodování a několik málo obchodů posunulo korunu proti euru, proti euru mírně posílila, trochu navíc oslabil dolar a během jednoho dne se ztráta dostala do dvouciferné hodnoty. Předpokládám, že nebýt posledního dne obchodování, byli jsme na stejné úrovni jako v roce 2002. Bylo také velmi správně řečeno, že vůči euru koruna byla stabilní, dokonce velmi nepatrně oslabila. Bylo to dáno zejména vývojem dolaru, který je mimo jakékoliv působení centrální banky, a díky jeho prudkému oslabení během roku 2003. Dolar od té doby zase korigoval, takže v současné době centrální banka bude zase v zisku.
Jaké jsou faktory, které ovlivňují vývoj a budoucí hospodářský výsledek? Co se týče kursových rozdílů, jsou tady čtyři významné faktory. Za prvé je to výnos z devizových rezerv, za druhé to jsou úroky, které platíme z našich závazků vůči bankám, za třetí objem devizových rezerv a za čtvrté vývoj kursu.
Tím se dostávám ke krokům, které centrální banka může učinit, aby ztrátu omezila nebo minimalizovala riziko jejího vzniku. Můžeme se snažit ovlivnit vývoj devizových rezerv s tím, že jsme limitováni rizikem, které můžeme přijmout. Můžeme například trochu ovlivnit maturitu, můžeme se podívat na to, zda můžeme používat jiné instrumenty, které budou dostatečně bezpečné. To všechno jsou věci, které jsme pečlivě analyzovali, a šli jsme na úpravy při správě devizových rezerv.
Druhá věc souvisí s prováděním měnové politiky. Tu nemůžeme ovlivnit ve vztahu k hospodářskému výsledku. Je to otázka týkající se úroků, které platíme z našich závazků vůči bankám.
Kde máme pocit, že trochu ovlivnit můžeme, je celková výše devizových rezerv. Tím se dostávám k otázce, jakým způsobem ji můžeme omezit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane guvernére. Vážené kolegyně a kolegové, apeluji zejména na ty z vás, kteří toho moc od řečnického pultu v této sněmovně nenamluvili, aby byli tolerantní vůči těm kolegům, kteří od řečnického pultu mluvit chtějí.
Guvernér ČNB Zdeněk Tůma: Co se týká výše devizových rezerv. Devizové rezervy se postupně zvyšovaly, zejména v první polovině 90. let do roku 1997, kdy centrální banka aplikovala režim tak zvaného pevného kursu, to znamená byla povinna intervenovat tak, aby udržela kurs na jisté úrovni. Byl tlak spíše na apreciaci, takže devizové rezervy se zvyšovaly. I v pozdější době jsme se ocitli pod tlakem na apreciaci, všichni máme v živé paměti rok 2002, kdy koruna posílila během několika měsíců o 15 % proti euru. Nakonec nás tento vývoj dotlačil k tomu, že jsme na trh vstoupili a intervenovali.
***