(10.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
A nemyslím si, že by se to dneska změnilo, zejména po tom, kdy ODS příliš touží po tom, aby už se dostala k moci.
V té souvislosti chci na kolegu Zahradila mít jednu řečnickou otázku. Není to tak dávno, možná čtyři roky, to bych se musel podívat do svých článků, kdy jsem polemizoval s jeho názorem, že pro Českou republiku je výhodnější usilovat o privilegované spojenectví s USA a že Evropskou unii vůbec nepotřebujeme. Tak prostě musíme si ujasnit otázku: jestliže jsme se tedy přihlásili, i ODS se přihlásila k Evropské unii, podporovala to, aby občané hlasovali pro referendum, tak jaká je tedy naše pozice ve vztahu k Evropské unii? Chceme Evropskou unii, nebo se vracíme k té staré myšlence, že ji nepotřebujeme a chceme být privilegovaným spojencem USA? Nechávám teď stranou otázku, zda o to USA stojí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Exner, po něm pan poslanec Mládek a po něm pan poslanec Šulák.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, zbývající členové vlády, dámy a pánové, k informaci o stanoviscích, která bude česká vláda zastávat na jednání Evropské rady, zejména k návrhu tzv. Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu - vláda používá termín evropské ústavní smlouvy, nejsem si zatím vědom, že by došlo k dohodě o změně názvu zamýšlené smlouvy - se konstatuje celá řada zatím otevřených problémů. Jsem rád, že vláda nám tentokrát poskytla komplexnější informaci, která ukazuje, že k řešení ještě zůstalo věcí opravdu poměrně hodně.
Hned na samém začátku bych však chtěl zdůraznit, že pokud dříve nebo později dojde k přijetí příslušné smlouvy, z pohledu Komunistické strany Čech a Moravy pokládáme za rozhodující, aby se k ní opravdu nakonec mohli vyjádřit občané ve všelidovém hlasování. Zde musím říci, že mě potěšil místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí, který se dneska ve svém vystoupení také k této myšlence - domnívám se - velmi razantně vyjádřil. Bohužel vládní koalice při předchozích jednáních k této otázce neodsouhlasila návrh na usnesení parlamentu, které by takový postup předpokládalo.
Pokud jde o problematiku vlastního návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, pak se domnívám, že je tam skutečně ještě celá řada otevřených problémů, o kterých se diskutuje a na které jsme také z pohledu naší strany upozorňovali. Nám se vůbec nelíbí, že Evropská unie se postupně staví do pozice velmoci v takovém slova smyslu, jak to v současné době nejcharakterističtěji vyjadřují Spojené státy americké - velmoci, která se snaží ovládnout určitý prostor, svůj vlastní i cizí, a koneckonců vnucovat svou vůli také ostatním ve svém okolí, případně na celém světě. V tomto smyslu pokládáme za velmi důležité otázky spojené se společnou bezpečnostní a zahraniční politikou a především se společnou bezpečnostní a obrannou politikou Evropské unie. Jde totiž o to, aby v této oblasti byly zachovány všechny demokratické, ústavní a mezinárodněprávní procedury, které by přispívaly ke zlepšení situace ve světě, nikoliv k jejímu zhoršení a ovládání prostoru. Jsme toho názoru, že je třeba podpořit věci týkající se dostatečného prostoru, dostatečné suverenity pro národní daňovou, národní fiskální i národní rozpočtovou politiku, a v předchozích jednáních jsme k těmto otázkám doplnili také potřebu prostoru v jednotlivých členských zemích pro uskutečnění strukturálního hospodářského manévru, tak aby bylo možné na základě rozhodnutí těchto zemí využít ekonomického prostoru optimálním způsobem bez omezování příliš sešněrovanými pravidly Evropské unie.
V předchozích našich vystoupeních jsme se také zcela jednoznačně stavěli za to, aby byla zachována pozice České republiky nejméně na úrovni, která je v současné době, respektive která vyplývá z toho, co bylo dosaženo ve Smlouvě z Nice. Zhoršení pozice České republiky v rámci Evropské unie nemůže být v zájmu občanů České republiky a nemůže být také v zájmu jejích ústavních orgánů. Prosazovali jsme, aby otázka, která zůstává částečně otevřená, a sice rozsah uplatnění Charty základních práv, byla naopak rozšířena tak, aby základní občanská i lidská práva v Evropské unii se dostala na úroveň mezinárodních dokumentů, především na úroveň dokumentů přijatých Organizací spojených národů. Velmi nám zaleží na tom, aby v ekonomické oblasti, právě v té oblasti daňové, fiskální a rozpočtové politiky, se dosáhlo toho, že se všem členským zemím bude měřit stejným metrem, a to malým i velkým zemím. A vítáme s velkou nelibostí to, že například otázka veřejného evropského žalobce je zpochybňována právě ze strany některých velkých zemí ve směru k jeho možnému působení na dodržování ekonomických pravidel, která pro střední a malé země jsou často vymáhána naprosto nekompromisně.
Díváme se v souvislosti s přesunem hlasování k většinovému také s určitým podezřením na oblast tzv. posílené spolupráce, kde se domníváme, že je založena možnost dvourychlostní Evropské unie, navíc v ní v oblasti posílené spolupráce požadují především Spolková republika Německo, Francie a země Beneluxu další rozsah většinového rozhodování i v těch oblastech, kde jinak Evropská unie jako celek rozhoduje na principu shody neboli jednomyslně.
Souhlasíme s tím, že postoje České republiky, jak jsou vyjádřeny v informaci vlády, jsou příliš otevřené, příliš široký mandát, příliš volné, a v tom se zatím lišíme s vládou. Jsme pro to, že je třeba dát přednost dobré smlouvě před rychlostí, že je třeba dát přednost dobré smlouvě před rychlým dosažením shody na konto toho, aby už otázka smlouvy byla koneckonců dojednána.
Pokud jde o otázku většinového rozhodování, pak je potřeba se na tuto otázku skutečně i na základě informace vlády dívat s určitým podezřením. Dvojitá, resp. trojitá většina je v materiálu z pohledu vlády přijímána jako většina, kde by mohlo stačit z hlediska populačního fóra 55, nebo dokonce jenom 50 %, což je zcela jasné zhoršení proti více než šedesátiprocentnímu požadavku podle Smlouvy z Nice. Jsme spíše pro stanovisko, které zakládá Španělsko, požadující dvoutřetinovou populační většinu pro přijetí většinového rozhodnutí.
***