(12.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Pokročíme k bodu
56.
Návrh poslanců Petra Nečase, Jana Vidíma a Tomáše Kladívka
na vydání zákona o Vojenském zpravodajství
/sněmovní tisk 661/ - prvé čtení
Žádám pana poslance Petra Nečase, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, současná podoba zpravodajského systému v České republice je upravena zákonem 153/94 Sb., o zpravodajských službách, ve znění pozdějších zákonů. Tento zákon, který byl v podstatě přijetím pouhé federální legislativy z počátku devadesátých let, je zákonem, který vytváří nepřehlednou strukturu současných zpravodajských služeb, a to včetně těch služeb, které jsou kompetenčním zákonem podřízeny do řízení Ministerstva obrany. Vzniká tak velmi paradoxní struktura, na základě které je Vojenské zpravodajství členěno podle zákona 153/94 Sb. na Vojenské obranné zpravodajství čili vojenskou kontrarozvědku a na Vojenskou zpravodajskou službu čili vojenskou ofenzivní rozvědnou službu. Vojenská zpravodajská služba je na základě stávajícího legislativního stavu v podřízenosti náčelníka Generálního štábu, zatímco Vojenské obranné zpravodajství je v podřízenosti Ministerstva obrany. Tak tomu bylo od počátku devadesátých let. Vedle toho je na základě zákona 153/94 Sb. zřízen ještě post ředitele Vojenského zpravodajství, který metodicky řídí jak náčelníka Vojenské zpravodajské služby, tak ředitele Vojenského obranného zpravodajství a je také, podobně jako ředitel vojenského obranného zpravodajství, podřízen ministru obrany.
Myslím, že již tento krátký výklad, který je docela nepřehledný pro toho, kdo se v této věci nevyzná, ukazuje, že struktura řízení našich vojenských služeb vyžaduje reformu, a to reformu podloženou legislativními změnami.
Jsem přesvědčen, že i na základě jak vládního návrhu, tak tohoto poslaneckého návrhu se ukazuje, že jak vláda, tak část opozice mají shodný názor o cestě, kterou by se měl český zpravodajský systém zatím v té vojenské oblasti vydat. Je to i výsledek auditu zpravodajských služeb, který byl proveden ještě minulou vládou. Je to také důsledek široké odborné diskuse, která se již delší dobu ve zpravodajské komunitě a s ní spojených politických kruzích vede.
Jsem také přesvědčen o tom, že by tady mělo být dosaženo co nejširší politické shody, protože právě oblast obrany, ale i oblast zpravodajského systému by měla být nedotčena momentálními politickými výkyvy a turbulencemi, měla by být nedotčena momentálním složením jednotlivých vlád jak ze stranického, tak z personálního hlediska. Chtěl bych připomenout, že i stávající systém vznikl v roce 1992 a platí 12 let. Bylo by dobré, abychom se na co nejširší politické bázi shodli na legislativní normě, která bude mít co nejdelší platnost.
Tento návrh, který předkládáme my, je současně návrhem minimalistickým. Je pouze prvním krokem k celkové reformě zpravodajských služeb, protože my jsme si plně vědomi toho, že podobnou reformou musí projít další dvě zpravodajské složky, to znamená Úřad pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační služba. Úmyslně tento návrh není návrhem, který by předkládal novou legislativní náhradu zákona č. 153/94 Sb., protože zatím na celkové reformě nebyla nalezena širší politická shoda jak uvnitř stávající vlády, tak shoda s opozicí. Proto jsme se snažili předložit takový návrh, který podle mého názoru vytváří velmi širokou plochu styčných bodů mezi vládou a opozicí, to znamená v oblasti Vojenského zpravodajství.
Vedle toho návrh, který předkládají se mnou další dva kolegové, obsahuje také širší zavedení prvku parlamentní kontroly. Za prvé ve shodě s vládním návrhem také rozšiřuje působnost parlamentního kontrolního orgánu i na ofenzivní část Vojenského zpravodajství a za druhé posiluje pravomoci Parlamentu i ve vztahu ke jmenování ředitele Vojenského zpravodajství analogicky, jak to máme dnes u ředitele Bezpečnostní informační služby, Národního bezpečnostního úřadu a celé řady dalších institucí.
Na druhé straně je skutečností, že existují i rozdíly v obou těchto zákonech, minimálně v tom, že vládní návrh ve dvou bodech nesplňuje zcela standardy z hlediska pravidel pro vládní legislativní proces, minimálně v tom, že obsahuje některé nepřímé novely dalších zákonů, a také v tom, že v rozporu s legislativními pravidly mění název zákona v rámci jeho novelizace. To je v rozporu s legislativními pravidly vlády, ale to považuji pouze za věc, která je pod čarou a která se netýká poslaneckého návrhu, ale která se spíše týká vztahu vlády a Legislativní rady vlády.
Chtěl bych také zdůraznit, že některé drobné rozdíly a nuance, které jsou v obou těchto návrzích, je možné překonat společným jednáním v rámci druhého čtení. Chtěl bych také vyjádřit jednoznačnou snahu a jednoznačné přesvědčení dosáhnout co nejširší politické shody, tak abychom společně vypracovali návrh, který bude definovat působení Vojenského zpravodajství na dlouhá léta, návrh, který bude na základě co nejširší politické shody dlouhodobě platný a co nejméně konfliktní.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Za navrhovatele vystoupil pan poslanec Nečas. Nyní prosím pana poslance Antonína Seďu, aby se ujal slova jako zpravodaj pro první čtení.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, návrh poslanců na vydání zákona o Vojenském zpravodajství, sněmovní tisk 661, řeší vydáním nového zákona dosavadní nevyvážený přístup k uplatňování právní regulace Vojenského zpravodajství, kdy činnost jedné složky Vojenského zpravodajství, Vojenského obranného zpravodajství, upravuje zvláštní právní předpis, a tím je zákon č. 67/1992 Sb., o vojenském obranném zpravodajství, zatímco činnost druhé složky, Vojenské zpravodajské služby, není upravena samostatným zákonem. Tento neúplný charakter právní regulace Vojenského zpravodajství neumožňuje efektivní kontrolu obou složek Vojenského zpravodajství. Příslušný kontrolní orgán Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je činný pouze vůči Vojenskému obrannému zpravodajství, naproti tomu činnost Vojenské zpravodajské služby, resp. Vojenského zpravodajství jako celku, není v důsledku absence příslušné zákonné normy Parlamentem ČR kontrolována.
Jelikož tuto problematiku zároveň řeší i vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, sněmovní tisk 669, doporučuji propustit oba návrhy do druhého čtení a jejich společné projednání ve výboru pro obranu a bezpečnost. Zároveň s těmito návrhy doporučuji propustit do druhého čtení návrh poslanců Petra Nečase, Jana Vidíma a Tomáše Kladívka na vydání zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o Vojenském zpravodajství, sněmovní tisk 662.
Zároveň upozorňuji sněmovnu, že stanovisko vlády k návrhu zákona o Vojenském zpravodajství je uvedeno ve sněmovním tisku 661/1 a dále stanovisko vlády k návrhu zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o Vojenském zpravodajství je uvedeno ve sněmovním tisku 662/1.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Seďovi. Přerušuji projednávání bodu 56.
Zahajuji projednávání bodu
57.
Návrh poslanců Petra Nečase, Jana Vidíma a Tomáše Kladívka na vydání zákona
o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o Vojenském zpravodajství
/sněmovní tisk 662/ - prvé čtení
Stanovisko vlády máme ve sněmovním tisku 662/1. Opět žádám pana poslance Petra Nečase, aby za navrhovatele tento předložený návrh uvedl.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, s přijetím tohoto zákona je spojena i novela některých dalších zákonů, jako je zákon 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, kompetenční zákon a zákon o vojácích z povolání. Z toho důvodu je legislativně čistým způsobem přiřazen tento návrh, který upravuje předpisy, k nimž dochází v novele, a je umístěn mimo původní návrh.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní znovu pana poslance Seďu, aby se ujal slova.
***