(12.50 hodin)
(pokračuje Černý A.)
Troufám si tedy tvrdit, že pravá příčina toho, co nám vláda předkládá, není ani tak v čase, to by se zvládnout určitě dalo, není dokonce ani v tom, že by snad nemohla vláda svolat nebo požádat o svolání sněmovny tak, abychom případně prodloužili účast našich jednotek nad 60 dnů, což by vyplývalo z dnešní dikce, ke které má pravomoc podle článku 43 odst. 4. ústavy, nicméně jde o jinou věc. A tou jinou věcí je podle podmínek, které nám vláda předkládá, především to, že nemusí být splněn požadavek, aby s tím souhlasil přijímající stát. Jinými slovy - my máme dát souhlas k tomu, aby vláda svrchovaně rozhodovala o vyslání našich jednotek v podstatě kamkoliv na světě bez souhlasu přijímající země. Pochopitelně o nějaké rezoluci Rady bezpečnosti nebo jiných podmínkách se už vůbec nehovoří.
Nemohu se zbavit dojmu, že je v tuto chvíli naprosto zbytečné dávat vládě takovéto pravomoci, a předpokládám, že to, co je jako podmínky vyjmenováno v článku 43 ústavy, za jakých tedy vláda má nad 60 dnů vyslat jednotky a v jakých lhůtách a kam, to je naprosto dostačující. Proto bych chtěl říct, že poslanecký klub KSČM tento vládní návrh rozhodně nepodpoří. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Kateřina Konečná. Připraví se pan poslanec Miloš Titz.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se také já velmi krátce vyjádřila k již zmiňovanému textu tisku č. 694, a to spíše z pohledu mezinárodněpolitického.
Autoři předloženého dokumentu správně uvádějí rozhodnutí Rady NATO z roku 2002. Je však nutno namítnout, že tímto datem dějiny neskončily. Naopak, došlo k řadě významných událostí, které zásadním způsobem změnily charakter mezinárodních bezpečnostních vztahů. Všechny tyto události je třeba připomenout a vzít v úvahu. Přes to všechno otázkou zůstává, zda v dnešní mezinárodní situaci je možné a vhodné dávat tzv. bianko šek vládě. Nelze totiž vyloučit, že vláda České republiky by se mohla dostat pod tlak svého nejmocnějšího spojence, který by mohl znovu takříkajíc tlačit na další operaci typu "irácká svoboda". Poučení z této operace nám jasně ukazuje, že nejvlivnější činitelé současné administrativy USA neváhají uvádět neověřené a nepotvrzené údaje jako důvody, či spíše záminky pro zahájení vojenské intervence. V samotných Spojených státech dnes probíhá rozsáhlá diskuse o úloze Kongresu. Silně se kritizuje jeho pasivita před válkou v Iráku, kdy se nechal tlačit administrativou a nesplnil svoji kontrolní roli. (Předsedající zvoní, ve sněmovně je příliš hlučno.) Děkuji.
Vše směruje k tomu, že i v samotných Spojených státech se bude klást velký důraz na kontrolní úlohu tohoto orgánu. Bude se jednat o to, kdy vojensky zasáhnout, jaké jsou důvody, jak naléhavé jsou hrozby, jak vážná jsou rizika. Silnou úlohu při projednávání těchto otázek hrály také parlamenty v Německu a ve Francii, tedy ve dvou velmi vyspělých demokratických zemích. (Poslankyně se obrací k předsedající, aby ztišila sněmovnu.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Kolegyně a kolegové, prosím, abychom snížili hladinu hluku v jednacím sále. Prosím, abyste se usadili do svých poslaneckých lavic. Skutečně se navzájem téměř vůbec neslyšíme.
A vás prosím, paní poslankyně, abyste pokračovala ve svém vystoupení.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedající. S 312. praporem se počítá pro pozemní akce, které jsou spojeny s největšími riziky ztrát na životech a na zdraví vojáků. Ve Francii, v Belgii, v Německu se dnes hodně diskutuje o tzv. bezpečnostním diferenciálu. Vojáci Spojených států bombardují z velkých výšek a nic neriskují, zatímco Evropané umírají v přestřelkách na zemi. Teprve v Iráku se Američané setkávají s riziky pozemních bojových akcí. V případě vyslání vojsk do bojové činnosti v zahraničí tedy podstupujeme velmi vážné riziko odvetných teroristických útoků. Stockholmský ústav SIPRI jasně varuje, že když teroristé dostanou ránu na bojišti, mstí se v týlu. Krutým případem z poslední doby je nám Španělsko.
Závěrem mi proto dovolte shrnout několik poznatků. Podle mého názoru a názoru Komunistické strany Čech a Moravy nemůžeme vystavit bianko šek k jakýmkoliv akcím bojového charakteru. Jasně bychom měli říci, že půjde například o humanitární akce nebo o akce s jasným a výslovným mandátem Rady bezpečnosti OSN. Stejně tak je nezbytné jasně říci, že žádná jednotka Armády České republiky se nebude podílet na akcích, při nichž nebudou dodržovány Ženevské úmluvy, které zakazují ničení cílů, jež jsou důležité pro přežití národa po skončení války, tak jak jsme tomu byli svědky například v Jugoslávii 1999. Žádná naše jednotka nesmí takovou akci ani jakkoliv zabezpečovat.
Dále bychom si měli jasně definovat, že parlament se musí vyjádřit k akcím, které Američané nazývají regime change policy, tedy vojenské svrhávání režimu, k čemuž došlo například v Iráku. Právě proto, že účast na válečných akcích znamená velké riziko ztráty na životech, a to na dvou frontách, může se stát, že v asymetrické válce budou ze zálohy zabíjeni naši vojáci, ale může se také stát, že mstou bude teroristický útok, který může skončit smrtí desítek, nebo dokonce stovek zcela nevinných lidí.
Proto mi dovolte na závěr vyslovit přesvědčení a přání, že si je vláda dobře vědoma toho, co od tohoto zastupitelského orgánu žádá, a že stejně dobře bude zvažovat také vyslání tohoto praporu k plnění úkolu. Podle mého názoru by totiž tyto velmi citlivé otázky, které se dotýkají každého občana naší země, měly být nadále hodnoceny minimálně na půdě Poslanecké sněmovny, kde my všichni naše občany zastupujeme. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Miloš Titz, poté pan poslanec Jan Kavan. Ale vidím, že se hlásí ministr zahraničních věcí, a já chci jenom upozornit, že pan poslanec Jan Kavan, který je též zpravodajem, má rovněž přednostní právo vystoupení. Nechce ho využít.
Prosím, pane poslanče Titzi, máte slovo.
Poslanec Miloš Titz: Vážená paní předsedající, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolím si k usnesení výboru pro obranu a bezpečnost k odst. I., který končí slovy "rozhodne vláda;", doplnit za ten středník "vláda o důvodech, které vedly k jejímu rozhodnutí, seznámí neprodleně Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky".
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Jan Kavan.
Poslanec Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, není sporu o tom, že Česká republika, a to nejenom jako člen Severoatlantické aliance, ale především jako člen společenství demokratických států, jako principiální odpůrce terorismu a odpůrce násilného řešení mezinárodních konfliktů, se bude nadále vždy snažit využít všech možností politického a mírového řešení konfliktů. To samozřejmě není v rozporu se závazky, které jsme převzali a které byly pochopitelně vzaty v úvahu při přípravě usnesení, která máte na stole.
Podle návrhu, který schválil výbor pro obranu a bezpečnost, Sněmovna má poskytnout souhlas vládě, aby vláda samostatně rozhodovala o vyslání 312. praporu o síle do 400 mužů kamkoliv mimo území České republiky, s tím, že vláda bude neprodleně informovat Parlament o důvodech pro takové vyslání, ale neumožní Parlamentu účast na tomto rozhodování. Vláda svůj návrh zdůvodňuje nemožností projednat v požadované době souhlas sněmovnou. Přestože předkládací zpráva v úvodu hovoří o lhůtě od 5 do 30 dnů na straně dvě třetí odstavec, ve vlastním zdůvodnění je již uváděna lhůta do pěti dnů na straně čtyři. Na tento rozpor upozorňuji.
Předkládací zpráva dále uvádí, že pro rozhodování v krátkém časovém úseku musí pokud možno rozhodovat permanentně fungující orgány.
***