(15.10 hodin)
(pokračuje Exner)
Při následném prohledávání jak americkými vojáky, tak iráckou policií se nenašly žádné důkazy o jakémkoliv teroristovi v tomto domě. Pentagon ale ujistil, že útok byl plánován s plným vědomím, že může způsobit podstatné civilní oběti. Zpráva vydaná jménem brigádního generála Marka Kimmitta chladně konstatuje: Jde o standardní operační postup pro tento typ mise. Odhad doprovodných ztrát byl v rámci povolených mezí a tato operace byla v rámci stanovených pravidel činnosti.
Připomínám, že Spojené státy americké jsou náš spojenec v Severoatlantické alianci, o jejíž misi nyní hovoříme, a jsou také náš spojenec v Iráku, jak nás o tom několikrát ujistili naši vojáci. Co asi dělají naši vojenští policisté v Iráku kromě toho, že školí místní policisty, co asi dělají naši vojáci v Afghánistánu, kde působí v misích s podobnými cíli?
Pan ministr zahraničních věcí prohlásil, že nejde o bojové jednotky. Proč potom ale důvodová zpráva konstatuje, že jde o nasazení našich sil v celém spektru misí Severoatlantické aliance a že mohou být nasazeny, kamkoliv bude potřeba? Nejde tedy ani o nasazení sil rychlé reakce na akce, které takové síly potřebují, ale jde o možnost použít tyto jednotky v celém spektru misí Severoatlantické aliance, kdekoliv bude potřeba.
Domnívám se, že si nemůžeme připustit takovou situaci, abychom vyřadili Parlament ČR z rozhodování o těchto záležitostech. Připomenu konec 80. a začátek 90. let, kdy jsme kritizovali předchozí naše společenské uspořádání v tom, že rozhodování o možném vyslání vojáků není podle našeho zákonodárství dostatečně demokratické. Přitom až do vstupu České republiky do NATO od druhé světové války nebyli naši vojáci nasazeni v žádné vojenské misi. Při zpracování Ústavy České republiky jsme pokládali za velkou demokratickou vymoženost, jestliže nebude možné poslat vojáky české armády kamkoliv bez konkrétního rozhodnutí Parlamentu ČR. Domnívám se, že je plně oprávněné, abychom na takovém přístupu trvali.
(Malý potlesk z levé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan kolega Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já budu podstatně stručnější než mí předřečníci, nicméně úvodem bych chtěl vyslovit svou osobní lítost nad tím, že nás opouští pan poslanec Ransdorf a avizuje, že před námi mluvil možná naposled. Sám za sebe říkám, cítím to občas jako škodu a cítím lítost. Ale raději slyším, když mluví k věci. Tentokrát se mi zdálo, že příliš k věci nemluvil. Tedy vraťme se k podstatě toho, co má být předmětem našeho jednání.
Není to o tom, zda NATO ano, či ne, o tom, jaká je budoucnost Severoatlantické aliance, jestli činy Američanů ve světě jsou dobré, nebo špatné, možná někdy špatnější, někdy i potřebné a dobré. Nicméně my v tento okamžik rozhodujeme o tom, jak se ke konkrétní situaci, která je na stole, postaví Poslanecká sněmovna. Nebudu opakovat argumenty zahraničního výboru, které shrnul zpravodaj zahraničního výboru pan Jan Kavan. Myslím si, že to bylo více než přesvědčivé.
Je mimo vši pochybnost, že jsme členy Severoatlantické aliance. Je mimo vši pochybnost, že závazky z toho plynoucí musíme plnit, protože jsme se k nim přihlásili. Je mimo vši pochybnost, že musíme splnit i své závazky v reakcích sil rychlého nasazení. To jsou všechno axiomy, které bezezbytku akceptuje i návrh zahraničního výboru. Jediné, o čem tady je nyní a v tento okamžik řeč, je o tom, zda Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR se dobrovolně vzdá toho, že o politickém rozhodování v otázkách, které jsou spojeny s nasazením těchto sil, se vzdá ve prospěch vlády. To je jediné, o čem my hovoříme.
Situace, které tady byly popsány, tj. plnění našich spojeneckých závazků, obranných závazků, záchranných operací, mírových operací, řeší ústava a vláda může kdykoliv vyslat Armádu České republiky na místo, které uzná za vhodné v kontextu těchto situací. To, o čem je řeč, je zřejmé - že síly rychlé reakce budou použity patrně i v jiných situacích, které jsou mimo tyto pojmenované situace. Chtěl bych připomenout, že v nedávné době právě tento Parlament řešil rozsáhlou debatou nasazení právě této jednotky v Kuvajtu a řešil otázku navýsost politickou. Náš cíl je, aby z této debaty, pokud takováto situace se bude opakovat, nebyl Parlament vyřazen.
Návrh, který předkládá zahraniční výbor, řešení vyslání jednotek nezkomplikuje, nezpožďuje, vytváří však prostor pro Parlament, aby o této věci mohl jednat. Dámy a pánové, já nerozumím tomu, proč se chceme vzdát práva, které nám dává ústava, ve prospěch čeho. Jestliže to někdo interpretuje tak, že je to ve prospěch Severoatlantické aliance, chtěl bych říci, že my jsme aliance, my musíme mít svůj vlastní názor předtím, než jdeme do Rady. Ten politický názor se vytváří zde v Praze a to, za co my plédujeme, je, aby ten názor vytvářela nejenom vláda, ale i část Poslanecké sněmovny nebo Poslanecká sněmovna.
Děkuji vám za pozornost. (Malý potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní mám následující pořadí přihlášených: s faktickou poznámkou pan kolega Ransdorf, poté pan poslanec Nečas, po něm pan poslanec Fajmon a po nich pan místopředseda Filip.
Prosím, pan kolega Ransdorf k jednomu z dalších "posledních" vystoupení ve sněmovně.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Nebojte se, nebudu odcházet tak dlouho jako Jan Ruml.
Ale chtěl bych říci pár poznámek k vystoupení kolegy Laštůvky. Za prvé - k věci nepochybně bylo to, když jsem tady zmínil NATO, protože je známo např. z bombardování v Jugoslávii, že cíle byly vybírány úplně někde jinde, že španělští vojáci si stěžovali na to, že tyto věci se vybíraly v Americe a v podstatě oni byli pouze ti, kteří měli plnit to, co jiní rozhodli, bez ohledu na to, že se mluví o jakémsi konsensu. Mám někdy podezření, že zkratka NATO by se měla vykládat: no alternative to others, žádná alternativa pro ty druhé.
Pokud jde o druhou poznámku, která myslím byla zcela k věci, je ničení akvizičního plánu naší armády. Já si myslím, že finanční prostředky na obranu jsou věc, která je velice úzký profil, a že bychom každou korunu měli dvakrát obrátit, než ji opravdu vydáme.
Třetí poznámka, která nepochybně je k věci, je to, že se vyřazuje parlamentní dimenze obrany. A to je přesně to, co se stalo ve 30. letech, a jestli máme hledat paralely s tou minulostí, tak jsou právě v této záležitosti. Parlament sice není dokonalý, parlament nepochybně je jakýsi vzorek společnosti, která také není dokonalá, ale hůř se zmanipuluje než pár úředníků. (Malý potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má nyní pan kolega Petr Nečas, připraví se pan poslanec Fajmon.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, málokterá mezinárodní instituce reagovala na nové prostředí, strategické prostředí, které vzniklo po konci studené války, tak úspěšně, tak kvalitně a tak flexibilně jako Severoatlantická aliance. Je skutečností, že toto uskupení dokázalo obstát tváří v tvář novým strategickým výzvám a novému bezpečnostnímu prostředí, kdy od hrozby globálního, velice hlubokého konfliktu se dneska hrozby přesouvají spíše k různým asymetrickým rizikům, včetně hrozby mezinárodního terorismu, lokálních či regionálních politických nestabilit, způsobených především etnickými, náboženskými i dalšími politickými konflikty.
Je evidentní, že na toto nové strategické a bezpečnostní prostředí musí Severoatlantická aliance reagovat i v oblasti struktury svých ozbrojených sil.
***