(12.10 hodin)
(pokračuje Bratský)
Převážná většina přítomných se vyjádřila pro jejich ocenění, zejména s ohledem na platný zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. V něm se uvádí, že KSČ, její vedení i její členové jsou plně odpovědni za způsob vlády v Československu v letech 1948 až 1989, za porušování lidských práv vlastních občanů, za ničení tradičních evropských hodnot, za justiční vraždy a vykonstruované procesy, za porušování zákonů a mezinárodních závazků státu atd. V paragrafech 3 a 4 tohoto zákona se přímo uvádí, že odpor občanů proti tomuto stylu vlády byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hoden úcty. Platí-li tedy v naší zemi zákony a jsme-li právním státem, musím platit i tento zákon.
Diskuse o uznání zásluh bratří Mašínů a spol. se tak opět stává diskusí o faktickém uznání třetího odboje a jeho hrdinů. Je samozřejmě také pokračováním diskuse o komunistickém režimu samém, o jeho reflexi v našem národním vědomí. Nedivím se, že tato diskuse budí nevoli KSČM, která podle toho, jak se jí to hodí, jednou přiznává své ideové nástupnictví po dřívější KSČ, jindy se k němu nezná. Každopádně dluží našemu národu obrovskou omluvu za to, co za více než 40 let svého nedemokratického panování komunisté napáchali.
V neposlední řadě je případ bratří Mašínů i dalším dílem ze seriálu úvah o naší národní povaze táhnoucí se již od dob Bílé Hory či snad ještě déle. Jsme národem slouhů, kteří poslušně ohnou hřbet, jakmile někde zapráská bič? Nebo chceme být zdravě sebevědomým národem s rovnou páteří, ovšem i s rizikem, že přes ni občas můžeme nějakou tu ránu schytat? To je dilema, které v průběhu dějin musely opakovaně řešit všechny národy, a vypořádávaly se s tím samozřejmě různě.
Dovolte mi, abych závěrem citoval autentická a stále aktuální slova bratří Mašínů z jejich dopisu, který zaslali svým domácím přátelům v listopadu roku 1995: Děkujeme vám za projevy vašich sympatií a za vaše osobní zasazování a za to, abychom se po 42 letech mohli vrátit do naší vlasti, kterou jsme opouštěli s jediným cílem - napomáhat jejímu osvobození z pout komunismu.
Zločinecký komunismus, který vyhlásil bezpodmínečný boj všem jinak politicky smýšlejícím, zanechal přes 70 milionů lidských obětí včetně tisíců Čechů a Slováků zavražděných komunisty a jejich pomocníky, leží v troskách. Svoboda a demokracie Československé republiky byly zaplaceny krví českých legionářů, vojáků, partyzánů a civilistů v domácím odboji, bojujícím proti nacistům všemi prostředky. Po boku spojenců, jejichž synové padli v Normandii i u Stalingradu. Po druhé světové válce, po krátkém období svobody komunismus, třídní boj a diktatura proletariátu velice rychle převzaly roli nacismu. V nevyhlášených válkách proti komunistům v Koreji, ve Vietnamu a na desítkách horkých i studených bojišť padlo přes sto tisíc Američanů. Převaha západního demokratického systému přispěla ke zhroucení komunismu. Takzvaná sametová revoluce byl dárek, který nic nestál. Sametová revoluce dala lidem jistá zlepšení, o něž se sami nepřičinili. Budou si jich vážit a nebo je hájit?
Dále mi dovolte, abych ještě navrhl na stejné vyznamenání, tedy medaili Za hrdinství, pana doktora Jaroslava Šedivého, kandidáta věd, který se narodil v roce 1929. Po absolvování historie a slavistiky na Univerzitě Karlově působil v ČSAV, od roku 1970 v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. V tomtéž roce zatčen, vězněn, odsouzen na 18 měsíců. Prezidentskou milostí dostal podmíněný trest. Poté v dělnických profesích, 17 let čistič oken.
Pardon, pan navrhovatel Václav Nájemník mě upozornil, že to je medaile Za zásluhy. Omlouvám se vám.
Od konce roku 1989 na Ministerstvu zahraničních věcí, pak v diplomatických službách, velvyslanec ve Francii, Belgii, Lucembursku. Od roku 1997 do 1998 ministrem zahraničních věcí, velvyslanec ve Švýcarsku. Zasloužil se o odchod sovětských vojsk a přijetí do OECD. Měl výrazný podíl na přijetí do NATO.
Jenom se zase omlouvám, je to tedy medaile Za zásluhy.
Vzhledem k tomu, že jsem podal tyto dva návrhy a vím, že jeden z nich je pro mnohé z vás velmi kontroverzní, si dovoluji navrhnout, aby vyznamenání, která se týkají Řádu bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, byla hlasována v blocích, tak jak navrhuje organizační výbor, ostatní aby byla všechna po jménech. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, jako další se přihlásil do rozpravy pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Musím říci, že jsem trochu překvapen těmi individuálními návrhy, které tu byly podány, bez ohledu na to, kdo je podával. Samozřejmě chápu, že každý poslanec má právo s takovým návrhem přijít, ale staví tím Sněmovnu do velmi obtížné situace. Návrhy, které projednal podvýbor pro tuto otázku, byly projednány a posouzeny ve všestranné diskusi. Pokud o těch návrzích byly nějaké pochybnosti nebo chyběly nějaké materiály, dokumentace, podvýbor si je mohl obstarat a věci konkrétně detailně posoudit. U takovýchto návrhů tomu tak není.
Já jenom jednu poznámku k tomu, co tu emotivně přednesl pan poslanec Bratský. Myslím, že bychom měli nechat tuto záležitost na Senátu, který v této otázce svolal veřejné slyšení, byla tam velmi podrobná kontroverzní diskuse, protože jiná než kontroverzní být nemůže, a neměli bychom Poslaneckou sněmovnu politicky vydírat a manipulovat tím, že jí dáme návrh, o kterém budeme hlasovat jako součást určitých politických kampaní. Tady nejde o bratry Mašíny, tady jde o politické hry! (Potlesk v levé části sněmovny.)
A k věci samé. Pane kolego Bratský, vražda je vraždou! (Potlesk v levé a střední části sněmovny.) Právo na vlastní svobodu nemohu stavět nad právo na život druhého člověka. Z hlediska mezinárodního práva, platného tehdy i dnes, tyto věci jsou nesporné. Na hranici mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou se střílelo, občas lidé, kteří z NDR utíkali do Spolkové republiky Německo, zastřelili pohraničníka. A samozřejmě že ve Spolkové republice Německo byli postaveni před soud, protože jejich svoboda nemůže být postavena nad právo na život jiného člověka. A v tomto ohledu vražda je vraždou a zůstane vraždou. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Petr Pleva se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já bych chtěl vaším prostřednictvím vzkázat panu kolegu Jičínskému, že je potom potřeba odsoudit všechny partyzány, kteří za války také vraždili lidi.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan poslanec Petr Bratský - ale pan poslanec Zdeněk Jičínský chce zřejmě fakticky reagovat na pana poslance Plevu, takže jemu dám přednost a poté dostane slovo pan poslanec Petr Bratský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, s kolegou Plevou nechci diskutovat. Jenom bych chtěl říci, že jsme na půdě Poslanecké sněmovny, která je sněmovnou demokratického právního státu, to znamená, že musí respektovat základní právní principy, jak jsou obsaženy v Ústavě, v Listině základních práv a svobod i ve všech mezinárodních paktech, úmluvách a normách mezinárodního práva. Z tohoto hlediska je podstatný rozdíl mezi stavem, který byl za druhé světové války, kdy Československá republika byla ve válečném stavu s Německem, a něco jiného byla situace po únoru 48, kdy já jsem nikdy nepopíral, že tehdejší režim se dopouštěl zločinů včetně justičních vražd.
***