(10.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Základní námitky, které platily tehdy, platí - a musím říci bohužel pro Českou republiku - i dnes, protože nikdy nebyly seriózně zvažovány žádné jiné alternativy. Vždy od počátku, po každou sekundu, po každou minutu, po každou hodinu bylo jasné, že je směřováno pouze k jedné alternativě, a to je opatření letounů Gripen. Chci zdůraznit, že nebyla skutečně nikdy připravena žádná hluboká a o alternativách mluvící seriózní studie naší protivzdušné obrany.
Chci tady podotknout, že to lze dokumentovat minimálně na třech aspektech. Na prvním aspektu, což je obranné plánování NATO - a chci zdůraznit, že v roce 2002 v obranných dokumentech NATO na léta 2003-2008 pro Českou republiku nebyl zařazen nákup nadzvukových letounů. Chci zdůraznit to, že Severoatlantická aliance, jakkoli respektuje naše suverénní rozhodnutí při nákupu zbrojní techniky, nikdy ani na okamžik nenaléhala, nepožadovala a nechtěla po nás, abychom si opatřovali nadzvukové letouny.
O tom, že neexistuje skutečně seriózní a hluboká studie alternativ naší PVO, svědčí například i vývoj úvah o počtu opatřovaných letounů. Chci zdůraznit, že ještě před dvěma a půl lety se mluvilo o 36 letounech, před dvěma lety jsme hlasovali o nákupu 24 letounů - a teď projednáváme pronájem 14 letounů. Ten rozdíl čísel mezi 36 a 14 je zatraceně velký. Musím říci, že to samo o sobě svědčí o tom, že skutečně hluboká, dlouhodobá a chladná analýza dělána nebyla. Mohlo by se to dokumentovat na tom, že dodnes je vedena debata o přístrojovém a zbraňovém vybavení těchto letounů, zda mají, nebo nemají být opatřeny raketami delšího dosahu, takzvané beyond visible range, čili kategorie střel amraam a podobně. Je také zjevné, že dodnes není jasný koncepční záměr, co dělat s letouny L-159, jak případně tyto letouny zařadit do systému protivzdušné obrany, jak po nějakou dobu překlenout nepřítomnost nadzvukových letounů. Mohli bychom to tady dokumentovat na příběhu obsolentních letadel MiG-21, o kterých bylo napřed tvrzeno, že budou vyřazena v roce 2002, pak v roce 2003. Dnes máme rok 2004, a MiG-21, byť budou vyřazena, tady stále ještě jsou. Tam také bylo to stanovisko velmi pružné.
Je třeba také zdůraznit to, že Česká republika v čele s vládou České republiky nikdy ani na okamžik seriózně nejednala se spojenci o možném překlenovacím řešení problému naší protivzdušné obrany. Tady chci zdůraznit, že dalším rozšířením Severoatlantické aliance na 26 zemí se změnila strategická a geopolitická poloha České republiky a její pozice, protože strategická hloubka území NATO kolem území České republiky buď přímo spojeneckými, nebo spřátelenými státy se posunovala prakticky ve všech směrech o stovky kilometrů. Je třeba zdůraznit, že tímto rozšířením NATO existují v tuto chvíli další země Severoatlantické aliance, které nemají nadzvukové letouny, a dokonce je nikdy mít nebudou a ani neuvažují o tom, že by si je opatřily. Že existují v tuto chvíli celé skupiny zemí, například baltské země, které mají zajištěnu svou protivzdušnou obranu alternativním způsobem, to znamená bez toho, aby nakupovaly nebo pronajímaly své vlastní nadzvukové letouny. A je to poměrně rozsáhlé území, které zaujímají Estonsko, Lotyšsko a Litva, již vůbec nemluvě o Slovinsku, které je v úplně podobné situaci. Znamená to, že skutečně nikdy ani na okamžik nebyly zvažovány žádné jiné alternativy než opatření letounů Gripen.
Mohli bychom tady mluvit o všech výběrech, které probíhaly, jak ten neúspěšný z roku 2002, tak ten již více úspěšný, protože to dospělo k opatření letounu Gripen, z let 2003-2004. Mohli bychom tady polemizovat s argumenty o různých matematických modelech, o váhách jednotlivých kritérií, mohli bychom tady vést polemiku o tom, jak by se změnily výsledky tohoto matematického modelu prostě tím, že se změní váhy jednotlivých kritérií např. ve dvou základních skupinách, to znamená vojensko-technická kritéria na jedné straně a ekonomická kritéria na druhé straně. Nikdy nebylo pořádně explicitně vysvětleno a doloženo, proč je zvolena zrovna taková váha těchto dvou skupin kritérií, protože stačí, aby se ta váha posunula o 10 % ve prospěch vojensko-technických kritérií, nebo naopak ve prospěch ekonomických kritérií, a obdržíme rozdílné výsledky tohoto matematického modelu, a dokonce v některých případech rozdílné pořadí předložených nabídek. Takže používat argument matematického modelu je zástupný argument. Chci zdůraznit, že je to argument, který nemůže obstát.
Také kdo si vybaví mediální odezvu, vzpomene si na palcové, respektive výrazné titulky v některých médiích v čele například s Právem o drtivém vítězství nabídky letounů Gripen, aby se později ukázalo, že i na základě toho modelu se první a druhá nabídka lišily v bodování prakticky pouze o jedno jediné procento, čili že se o žádné zdrcující vítězství nejednalo.
Mohlo by se tady mluvit o někdy velmi podivných okolnostech, kdy někteří vysocí představitelé Ministerstva obrany uváděli v omyl některé uchazeče například tím, že jim v určité fázi vyjednávání říkali, že Česká republika v žádném případě nemůže přijmout do soutěže nové letouny. Proto se například konsorcium EADS zúčastnilo této soutěže s nabídkou letounů Eurofighter, protože byli ujištěni velmi vysokým představitelem Ministerstva obrany, že Česká republika v žádném případě nové letouny pronajímat nebude. Pak bylo zajímavé, že bylo jako velké vítězství a jako velký argument předloženo to, že naopak konsorcium Gripen nový letoun nabídlo, takže se můžeme tázat, zda náhodou nedošlo k režimu dvojího zacházení.
Může se tady uvést fakt, že bylo mnoha uchazečům tvrzeno, že při rozhodování nebudou hrát žádnou roli, žádnou úlohu offsetové nabídky, aby pak bylo ve výsledku řečeno, že jedna tato nabídka tyto offsetové návrhy má a že jsou tak skvělé a tak geniální, že vedou k vítězství této nabídky. Opět se můžeme tázat, zda náhodou nebyl zaveden režim dvojího zacházení pro různé uchazeče.
Můžeme se tady bavit o tom, nakolik jednotlivé cenové nabídky obsahují, nebo neobsahují například započtenou daň z přidané hodnoty. Můžeme se tázat na to, zda náhodou někteří představitelé Ministerstva obrany neusilovali při jednání například na Ministerstvu financí o to, aby do některých nabídek DPH byla započtena a do některých ne, což samozřejmě ten pohyb ve výsledné ceně dělá. Opět do může vzbudit dojem minimálně dvojího zacházení.
Myslím si, že to všechno by šlo zpochybňovat, o tom všem by šla vést diskuse, ale jsou tu podle mého názoru zásadnější věci, na základě kterých je možné jednoznačně říci, že Armáda České republiky měla dlouhodobě stanovenu naprosto falešnou prioritu. Pokud se podíváme na celou debatu o ozbrojených silách v posledních dvou až třech letech, tak s výjimkou profesionalizace největší debata byla i na politické scéně o opatření nadzvukových letounů. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že to byl falešně nastolený problém, že to byla zástupná priorita, že to byla priorita, která nebude ku prospěchu dlouhodobého rozvoje ozbrojených sil, protože je zjevné, že sice na konci roku 2004 bude zrušena základní vojenská služba, ale je třeba otevřít a férově říci občanům České republiky, že 1. ledna 2005 nebudou mít jako občané a jako daňoví poplatníci k dispozici akceschopnou, plně profesionální armádu, ale že budou mít k dispozici pouze její torzo, kdy z hlediska operačního nasazení například v rámci NATO budeme moci operovat pouze s několika jednotkami spíše ve velikosti rot nebo praporů. Myslím si, že to měla být hlavní priorita rozvoje naší armády, včetně rozpočtových zdrojů, včetně finančních prostředků - zaměření se především na naši akceschopnost, na flexibilitu našich jednotek, na jejich přepravitelnost, na jejich udržitelnost v místě operace, na maximální velikost jednotek, které budeme schopni nabídnout do případných společných operací NATO.
***