(20.40 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Bartoš, prosím.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo. Paní ministryně Buzková ode mě očekávala podrobný analytický materiál. To můžete provést jedině tehdy, když proti sobě máte dobrý kvalitní materiál vládního prohlášení. Těžko se polemizuje s prázdnými frázemi a bezobsažnými větami. Jestli chce vidět podrobný analytický materiál, ať si přečte Modrou šanci ODS a tam to uvidí. To je za prvé.
Za druhé, co se týká vesnických škol. Bohužel pokyn, který paní ministryně Buzková napsala, znamená hromadnou likvidaci vesnického školství a zhoršení dostupnosti právě pro děti od 6 do 10 let. Bylo by možná korektní, kdybyste, paní ministryně Buzková - prostřednictvím předsedajícího se na vás obracím - také vzpomněla dopis 400 starostů za to, abyste tento metodický pokyn změnila. Vy jste totiž zlikvidovala školy a bráníte občanům této země v tom, aby své malé děti mohli dávat do škol. Bráníte obcím v tom, aby za své vlastní peníze si vzdělávaly své vlastní děti. A to je velmi špatné.
A co se týká třetí poznámky k vysokoškolskému vzdělávání. Systém, který vy prosazujete, vede bohužel k tomu, že se řada studentů, téměř polovina hlásících se na vysoké školy, nedostane na ty obory, na které chce. A systém bez školného je paradoxně daleko více selektivní, sociálně selektivnější než systémy, kde existují spoluplatby studentů. Zkuste se podívat na zkušenosti také z Číny a z Vietnamu, kde extrémně levicové vlády zavedly tento model, a tento model je funkční.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan kolega Vrbík nechť nezavěšuje, je v pořadí. Slovo má paní ministryně Buzková.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Buzková Kolegyně a kolegové, já vás již nebudu zdržovat, protože co se týká výkladu, který se týká otázky optimalizace sítě škol a pokynu ministryně školství, který vycházel přesně ze zákona, musela bych pravděpodobně panu poslanci uštědřit přednášku, která by trvala hodinu anebo možná déle. Věřím, že by potom pochopil přesně, jak celá tato záležitost proběhla.
Zdržovat nechci, a to především proto, že na rozdíl od poslanců ODS a bohužel i KSČM musím v tuto chvíli myslet na své dva kolegy, kteří jsou v Poslanecké sněmovně, přestože jsou vážně nemocní, a že tato prodlužující se diskuse velice vážně ohrožuje jejich zdraví.
To znamená, že tímto vyzývám všechny poslankyně a poslance, aby si také na ně občas vzpomněli při tom, když hovoří déle než deset minut a když se rozhodují, zda budou pokračovat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane kolego Vrbíku, váš čas nastal, prosím. Slovo má pan kolega Vrbík, připraví se pan kolega Eduard Vávra.
Poslanec Tomáš Vrbík: Jenom na úvod bych snad chtěl říci jednu informaci, že přímý přenos České televize už skončil.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Já jsem si toho všiml vzhledem k poloprázdným lavicím.
Poslanec Tomáš Vrbík: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Vyslovit důvěru vládě v systému parlamentní demokracie znamená se s touto vládou alespoň do určité míry ztotožnit. Pro mě jako pro poslance, který se stal členem současné Sněmovny až v průběhu volebního období, je to vůbec první příležitost se v této roli zamyslet, zda vláda, která se ujímá funkce, je i vládou mojí.
Personální složení takové vlády jistě není tím nejdůležitějším. Zato je pro mě zásadní, jak se taková "moje" vláda bude chovat v situaci, v níž se Česká republika dnes nachází.
Co tedy očekávám od své vlády? Že není nerealistická a dobře ví, na co tento stát má a na co nemá. Ví, že nemá finanční zdroje na to, aby uskutečnila ideu státu sociálního blahobytu, a to ani v případě zvyšování daní či dalšího zadlužení státu. Ví, že kdo přenáší břemeno daní a dluhů především na aktivní část národa, riskuje, že o tuto aktivní vrstvu přijde. Vláda, se kterou se mohu ztotožnit, se snaží v možné míře ponechat na občanech samých, na co vynaloží své peníze a jak se postarají o svou budoucnost. Protože přichází svým občanům na pomoc až v krajní situaci, může od nich také méně peněz vybírat a přerozdělovat. Konkrétně si představuji, že taková vláda najde sílu radikálně snížit deficit státního rozpočtu. Konečně volební program koalice, se kterým jsem kandidoval, sliboval pro rok 2005 deficit státního rozpočtu do 3 % HDP. Vláda, se kterou se mohu ztotožnit, sníží daně a další odvody a náklady na práci, čímž rozváže ruce podnikatelům, sníží nezaměstnanost a nastartuje ekonomický růst. Taková vláda přestane slibovat a skutečně zásadně sníží počet úředníků, a tím výrazně zlevní fungování státu. A konečně taková vláda uvolní trh s byty, odvážně dereguluje nájemné a ukončí jeden z posledních reliktů socialismu v zemi.
Vím, že v politice se zřídka podaří prosadit 100 % představ. Proto jsem se snažil číst programové prohlášení této vlády i s tímto přístupem. A lhal bych vám, kdybych tvrdil, že jsem v něm nenašel nic dobrého. Odhodlání pohnout s důchodovou reformou je jistě chvályhodné. A správným směrem jde i společné zdanění manželů, přísnější kontrola zneužívání sociálních dávek či snaha zlepšit právní a administrativní prostředí pro podnikání. A takové návrhy budou mít i moji podporu. Lhal bych ale sám sobě, kdyby mi těchto několik náznaků, které jsou řečeny velmi obecně, stačilo k tomu, abych tuto vládu mohl nazvat svojí vládou. Už loni na podzim jsem se v navrženém státním rozpočtu marně snažil hledat rozpočet mé vlády, tedy rozpočet úsporný. Nepodařilo se mi to tenkrát a letos i opět tato nová vláda připravuje rozpočet s deficitem téměř 100 miliard. A to je jeden ze zásadních důvodů, proč nemohu této vládě dát svůj hlas.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Eduard Vávra, připraví se pan místopředseda Vojtěch Filip a po něm pan poslanec František Beneš.
Poslanec Eduard Vávra: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Programové prohlášení vlády stejné koalice jako vlády Špidlovy se liší jen štíhlostí díla, ale ne obsahem, a neřeší to základní - prosperitu České republiky a jejích občanů. Programové prohlášení, pokud se bude realizovat, vede ke snížení konkurenceschopnosti, což platí pro naši ekonomiku jako celek.
Prohlášení je mírně stylisticky upraveno oproti minulému programovému prohlášení a má jisté formulační úpravy. Jinak jde jen o obecnou formu s množstvím slov, jako např. budeme podporovat, se zaměří, rozvíjení a vytváření podmínek, prosazuje, usiluje, bude se snažit, přispěje, napomáhá, přezkoumá, zváží, umožní, bude působit apod., která se v jednotlivých kapitolách opakují. Místo těchto slov by měly být jasně stanoveny konkrétní cíle činnosti a očekávané výsledky, které mohou být kontrolovány.
V prohlášení chybí jasně stanovené motivační prvky k docílení změn a transformací pro všechny oblasti zabezpečující řešení hlavních cílů uvedených v preambuli. Naopak jsou zde uvedeny demotivující prvky, např. ve slovech budeme podporovat. Chybějí zde myšlenky, nápady o motoru ekonomiky a tím je hospodářská soutěž s co nejmenšími zásahy státu.
Uvedu konkrétně některé z faktorů, které vedly a vedou ke ztrátě konkurenceschopnosti a které nesprávně ovlivňuje již šest let stát vedený sociálně demokratickými vládami.
Za prvé. Daňové zatížení podnikání a občanů. Po přečtení prohlášení je jasné, že se nesníží, neboť složená daňová kvóta se stabilizuje a nemá být vyšší než v roce 2003. To ovšem zároveň podporuje další daňové úniky.
***