(21.20 hodin)
(pokračuje Mallotová)
Stačí jen porovnat úvodní věty vládního prohlášení Špidlovy vlády z 5. srpna 2002 týkající se zaměření české zahraniční politiky s tím, co je nám v tomto směru zvěstováno ve vládním prohlášení kabinetu, který se uchází o naši důvěru.
Před dvěma lety tehdejší vláda prohlašovala: "Jako základní úkol české zahraniční politiky vláda chápe prosazování a obhajování národních zájmů, k nimž v širším kontextu patří i mírová sjednocující se Evropa a celé mezinárodní společenství. Vláda uskutečňuje svoji zahraniční politiku v kontextu pevného euroatlantického spojenectví." Naproti tomu jsou národní zájmy stejně jako euroatlantické vazby, které, ať se to komu líbí, či nikoli, mají pro naši - snad mi odpustíte to slovo - národní bezpečnost zásadní význam, pojednány v míře daleko skromnější. Naproti tomu se zde na několika místech objevuje pojem unilateralismus, což jak mnozí z nás víme, v jazyce evropských levicových politiků znamená antiamerikanismus. I samotná Evropská unie je zde pojímána jako něco, co by se mělo vůči USA vymezovat, co by s nimi mělo soutěžit.
Není to mimochodem jen v oblasti zahraniční politiky, kde se chce vláda podílet - cituji - na zamezování unilaterálních akcí, které vedou k destabilizaci mezinárodního řádu. Mimochodem - skoro to vypadá, jako by nerušená existence a vláda Talibanu či Saddáma Husajna byla naopak pro mezinárodní stabilitu prospěšnější.
Stejné ladění vykazuje i ujištění, že vláda zabezpečí, aby se Česká republika aktivně podílela na realizaci lisabonské strategie, jejímž cílem je vytvořit v tomto desetiletí z Evropské unie nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa. Vláda se tedy hlásí ke známé tezi dohnat a předehnat. Srovnáme-li reálné ekonomické výsledky unilateristických USA s výsledky Evropské unie v posledních letech, musíme konstatovat, že i v tomto případě je dohnat a předehnat pouhou chimérou. Mnohý nadšenec by jistě namítl, že to je vize, již je třeba uskutečnit. Bůh nás chraň před uskutečňováním jakýchsi vizí! Už německý spolkový kancléř Helmut Schmidt, mimochodem sociální demokrat, kdysi prohlásil, že vize do politiky nepatří, a kdo má vize, měl by vyhledat lékaře.
Závěrem jen stručně k problematice bezpečnostní a zahraniční politiky Evropské unie, která je v tomto prohlášení vzývána jak v kapitole 3 věnované vládní politice v Evropské unii, tak v kapitole 10 věnované zahraniční politice komplexně.
Zahraniční politika každého státu musí respektovat jak zájmy svých obyvatel, tak vlastní historické zkušenosti, z nichž mnohé byly často velmi draze vykoupeny. Z toho by měl vycházet i náš přístup k formulování společné zahraniční politiky Evropské unie. Bohužel jsme se nedávno mohli přesvědčit o tom, že tomu tak není. Při hlasování OSN o rezoluci týkající se postoje OSN k izraelskému bezpečnostnímu plotu si naše země počínala velmi zbaběle. Po dlouhém a trapném lavírování nakonec Česká republika podpořila verzi rezoluce zaměřenou jednostranně proti Izraeli. Náš velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček to vysvětlil slovy: Šlo nám o dosažení jednotné pozice Evropské unie. Máme se tedy připravit na to, že naše vláda bude napříště prosta vlastních postojů, že bude pasivně čekat na to, jak se k té či oné otázce vyjádří všechny ostatní státy Evropské unie, nebo spíš ty nejmocnější z nich. Teprve pak zaujme své vlastní stanovisko, které však nebude její vlastní, ale to jednotné a společné. Chce snad tato vláda abdikovat na naše historické zkušenosti? Představuje si snad naši zahraniční politiku jako směsici mnichovanství a poklonkování nereálným vizím?
Bohužel vládní prohlášení v ODS vzbuzuje ty nejčernější předtuchy, a proto je pro nás nepřijatelné. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo pan ministr Škromach.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, měl jsem původně připraven dlouhý a zdrcující projev, ale vzhledem k tomu, že chci šetřit čas našich nemocných, kteří samozřejmě se těší na hlasování a rádi by se ho zúčastnili, tak jen krátce jsem chtěl reagovat na některé připomínky, které zde zazněly.
Opravdu jsem byl překvapen tím, že opozice není ochotna podpořit vládu a vládní prohlášení. Myslím, že opět zde máme starou známou opozici, kterou známe už dva roky. Bude to asi stejné.
Pokud jde o otázku, kde zde podle mne zazněla jako zásadní, kdo zajistí lidem práci - no kdo jiný než my, vláda. Myslím si, že jsme k tomu vytvořili dostatečné podmínky. Pokud jde o čísla, myslím, že je třeba právě i v oblasti zaměstnanosti ukázat, že trendy, které jsou zde právě díky politice minulé vlády, ale i vlády, která nastupuje, budou pozitivní právě pro ty lidi, kteří práci ztrácejí. Jen pro zajímavost: V roce 2002 do evidence úřadů práce bylo zařazeno 677 400 lidí, odhlášeno 624 900, v roce 2003 už to bylo 666 300, odhlášeno 638 300. V letošním roce za první pololetí je do evidence 326 tisíc, odhlášeno 349 500.
Zazněla zde povzdechnutí, že sto tisíc nových pracovních příležitostí je pro nás hodně. Naopak sto tisíc pracovních příležitostí je malá ambice, protože každoročně díky aktivní politice zaměstnanosti získá zaměstnání 80 až 90 tisíc lidí, kteří by tvořili vlastně nezaměstnané, to znamená, že je třeba tyto pracovní příležitosti, které vznikají díky aktivní politice, připočíst.
Věřím, že se nám podaří v příštím roce díky právě zákonu o zaměstnanosti a přijatým opatřením v oblasti zaměstnanosti dosáhnout toho, že poprvé po 14 letech nezaměstnanost nebude stoupat, protože od roku 1990 pravidelně každoročně nezaměstnanost stoupá. Podaří-li se nám tento trend zlomit - a indicie tomu nasvědčují - myslím, že to bude mimořádný úspěch.
Když jsme u čísel, ještě zajímavá čísla. Hovořilo se zde také o podpoře podnikání OSVČ. V prosinci 2003 bylo registrováno Českou správou sociálního zajištění 648 tisíc OSVČ, které platily zálohy na pojistné na důchodové pojištění. V červenci 2004 už to je 755 tisíc osob. Čili o 110 tisíc osob více. Znamená to, že podnikatelů, kteří skutečně podnikají a do tohoto spadají, naopak přibývá. Je pravda, že některé živnostenské listy byly zrušeny, ale na druhé straně je také pravda, že od začátku roku se to neprojevilo nějakým mimořádným nárůstem lidí, kteří ukončili činnost jako OSVČ, na úřadech práce. Je to srovnatelné s lety minulými.
Věřím, že se nám podaří naplnit heslo, aby se práce vyplatila; k tomu jsou v programovém prohlášení uvedeny jasné signály a jasné způsoby, jak toho dosáhnout.
***