(11.00 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, rád bych vystoupil, ale zatím mám dojem, že je tady příliš mnoho...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane profesore, já vás ještě chvilku nevyvolávám. Požádám všechny kolegy o klid, případně pokud chcete vést nějaký dialog, jako kolega Šplíchal a Doležal, přesuňte dialog do předsálí, a jakmile se uklidníme a ve Sněmovně bude patřičný klid, můžeme pokračovat. Děkuji.
Pane profesore, má slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dostali jsme poměrně obsáhlé vyjádření prezidenta republiky, které se týká obou tisků, jimiž se teď budeme zabývat. Stanovisko je shodné, protože jde o shodný problém. Je to problém eurozatykače. O této problematice se na schůzích Sněmovny i výborů vedly poměrně obsáhlé diskuse a já nehodlám opakovat obsah těchto sporných názorů, s nimiž zástupci nebo obhájci tohoto návrhu i odpůrci ve Sněmovně vystupovali. Považuji jenom za vhodné zamyslet se u otázky, kterou prezident republiky namítá ve shodě s odpůrci tohoto návrhu, když konstatuje neústavnost nebo protiústavnost tohoto právního instrumentu.
Prezident republiky má pravdu v tom, že vláda původní návrh změn trestního řádu a trestního zákona spojila i s návrhem ústavního zákona na změnu Listiny základních práv a svobod. V průběhu parlamentních diskusí se ukázalo, že většina poslanců, kteří jsou pro přijetí eurozatykače, je toho názoru, že není nezbytné jeho přijetí vázat na změnu Listiny základních práv a svobod. Jsem si vědom toho, že problematika ledna roku 1991, kdy byla přijímána…
Pane předsedající, nebylo by přece jenom možné požádat kolegy o klid?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě jednou požádám o klid. Prosím, aby se jednotlivé poslanecké kluby ztišily, včetně vašich kolegů.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Opakuji tedy. Jsem si vědom toho, že problematika doby konce roku 1990 a začátku roku 1991, kdy byla přijímána projednávaná Listina základních práv a svobod, se nám jeví už hodně vzdálená, ale přesto považuji za nezbytné ji připomenout, protože jako jedno z pravidel výkladu právních předpisů včetně ústavy platí i hledisko historické. Chceme-li správně…
Kolega Skopal telefonuje příliš hlasitě, snad by mohl své telefonní extempore...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás ještě jednou přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Prosím o to jak kolegy z levé strany, ve středu sálu, i na pravé straně sálu, včetně kolegy pana ministra Němce, který hovoří s paní kolegyní Dundáčkovou. Myslím, že jde o vážnou věc, takže by bylo dobré, kdybychom jednotlivé řečníky - mám jenom dvě přihlášky do rozpravy - vyslechli v klidu.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Omlouvám se Sněmovně za porušení jednacího řádu, že jsem oslovil poslance Skopala přímo, ale myslím, že to povaha věci dovolovala.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já jsem vás k věci, pane poslanče, nevedl. Můžete hovořit dál.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Čili chci říci, že jedním z hledisek výkladu, chceme-li dospět k správné interpretaci právních předpisů, je i hledisko historické, posoudit to, kdy byl ten nebo onen předpis přijímán a proč byl přijímám a formulován tak, jak byl formulován a jak byl přijat.
V tomto směru problematika mezinárodního zločinu, o terorismu ani nemluvě, to nebyl problém, který by nás na začátku roku 1991 nějak vážně zatěžoval. Byli jsme tehdy - myslím, že tak mohu promluvit za většinu účastníků - plni iluzí a nadějí o tom, co nám přinese demokratický vývoj, který jsme zahajovali, a i ve formulaci Listiny jsme považovali za nezbytné reagovat na dobu předcházející, na normalizační režim, který nutil řadu občanů k tomu, aby opustili republiku, přestože tak učinit nechtěli, anebo aby jim znemožnil návrat, protože návrat by pro ně znamenal trestní represi. Čili proto je v Listině základních práv a svobod ona formulace, že nikdo nesmí být nucen k opuštění vlasti, k opuštění republiky.
Není to tak dávno, co proběhl trestní proces s těmi, kdo na Ministerstvu vnitra organizovali onu akci zvanou Asanace. Je důležité si to připomenout proto, že takovouto formulaci v podobném právním dokumentu, který se týká základních práv a svobod, jako je mezinárodní pakt o občanských a lidských právech, nenajdeme. Čili v tomto směru tato formulace v ústavě je nepochybně spjata s dobou vzniku Listiny základních práv a svobod.
Říkám to proto, že toto hledisko po mém soudu nemůžeme opomíjet tehdy, když chceme konstatovat, že návrh eurozatykače je protiústavní. Já bych samozřejmě byl raději, kdyby tady ani jevově nevznikal rozpor mezi zněním Listiny a mezi zněním trestních předpisů, ale jestliže tu tento rozpor je, jde o to, jak jej vyložíme. Myslím si, že stanovisko, na kterém se poslanci ve Sněmovně dohodli, že přijetí eurozatykače není protiústavní, že je správné, a poukázal jsem na tento historický moment.
Dále bych chtěl říci, že to, co je protiústavní a co není protiústavní, to vůbec nebývá vždycky zcela jednoznačná otázka a jednoznačná odpověď. Některé věci v těchto souvislostech řešil Ústavní soud. Jestli je řešil dobře, nebo ne, to je jiná věc, ale nějak je řešil a nálezy Ústavního soudu uznáváme. Připomínám tady jeho nález týkající se sporné věci mezi vládou a prezidentem republiky, tehdy Václavem Havlem, o jmenování guvernéra, viceguvernéra České národní banky, zda to má jít s kontrasignací, nebo ne, a tento rozpor z hlediska interpretace byl normální, legitimní v tom směru, že takovéto věci se při interpretaci základního zákona státu stávají.
Chci říci, že si nemyslím, že by prezident republiky v této věci měl pravdu. Myslím, že přijetí obou novel trestního zákona i trestního řádu, které umožní fungování eurozatykače, není v rozporu s naším ústavním pořádkem.
Chtěl bych říci ještě jednu poznámku na stranu poslanců ODS, kteří také argumentují onou neústavností nebo protiústavností - jejich argumenty se v tomto směru neliší od argumentů prezidenta republiky - že v roce 1993 byl přijat zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Tento zákon vedle prvních ustanovení, která mají v podstatě deklaratorní povahu, povahu soudu nad dějinami, což konstatoval i Ústavní soud, má ale ještě i další paragrafy a v těchto paragrafech tehdejší zákonodárci jasně porušili ústavní zákaz retroaktivity v trestním právu, který Listina stanoví.
***