(11.30 hodin)
(pokračuje Janeček)
Na důkaz toho, jak dlouhé jsou tyto diskuse, bych přečetl jednu větu: "Základním systémem zdravotnictví by mělo být takové zdravotnictví, kde základním znakem zdravotnického zařízení by nebyl vlastnický vztah či zřizovatelská funkce, ale zodpovědnost za garanci dostupnosti zdravotnických služeb na svěřeném území při kontrole kvality poskytované péče." Možná bych vám dal tuto větu znovu, řeknu zhruba po deseti letech, k zamyšlení. Je to věta z návrhu zákona o síti zdravotnických zařízení.
Znovu opakuji - nikdo se nezabývá kvalitou zdravotní péče. Nikdo nekontroluje a všichni se brání tomu, aby byly zveřejňovány údaje o tom, kde je kolik reoperací, jak je které zařízení úspěšné či neúspěšné v té či oné oblasti.
Pokud se podíváte, kolegové, na údaje z ÚZIS, tedy Ústavu zdravotnických informací, který každého půl roku vydává údaje o hospodářském výsledku, zjistili byste, že k 30. červnu tohoto roku se dramaticky zlepšil hospodářský výsledek krajských nemocnic, a to těch, které nebyly převedeny na akciové společnosti, ale zároveň se také velmi významně zlepšil hospodářský výsledek nemocnic zřizovaných státem. Výsledek soukromých nemocnic, které jsou v tomto výkazu zařazeny mezi soukromé nemocnice, se zlepšil také, ovšem nikoliv tak dramaticky.
Když tady budeme používat různá čísla, bylo by potřeba vidět podstatu toho problému a historii. Kdyby totiž tady byla vůle k tomu, že chceme skutečně našim občanům poskytnout tu nejkvalitnější zdravotní péči za optimálních ekonomických podmínek, mohli bychom si přečíst studii Světové zdravotnické organizace, která srovnávala zdravotnické systémy ve světě a srovnávala nikoliv jenom to, kolik ten který stát vydává z hrubého domácího produktu na zdravotnictví, ale také spokojenost pacientů, množství komplikací, a dívala se na zdravotnictví jako na systém. V tomto hodnocení kupodivu nezvítězily ty státy, které dávaly na zdravotnictví největší objem prostředků, ale zvítězila Francie, která má velmi málo soukromých a řekl bych ekonomicky řízených zdravotnických zařízení. To neznamená, že bych a priori mohl říci, že nemocnice nemůže být soukromá nebo že to nemůže být akciová společnost. Ať je, ale musí se podřídit režimu, který je dán, režimu plátce, to je režimu toho, který to všechno platí, tedy u nás formou veřejného zdravotního pojištění.
Ještě jednou bych chtěl požádat, abychom se nehádali pouze o to, které zdravotnické zařízení je či není ziskové, kdo za to může, ale abychom se po těch deseti letech začali ptát, jak je spokojen pacient. Na to se bohužel neptáme, a kdybychom se začali ptát, možná bychom zjistili, že jsou zdravotnická zařízení, která už dávno neměla být nikoliv kvůli ekonomickým problémům, ale kvůli nekvalitně poskytované zdravotní péči.
Kdybychom se vrátili k oněm studiím, které jsme navrhovali a které zopakovala a potvrdila ještě paní ministryně Součková, tak bychom zjistili, že restrukturalizací sítě zdravotnických zařízení bychom každý rok byli schopni ušetřit přibližně 5 mld. Kč, za oněch deset let přibližně 50 mld. Kč, což by bylo dost na to, aby naše zdravotnictví nemělo ekonomické problémy, ale bohužel problémy by měli dodavatelé léků, přístrojové techniky, protože by byli pod podstatně větší odbornou kontrolou. Bohužel můžeme vidět, že o takovýto pohled v této Sněmovně není zájem. Je mi to líto a velmi bych si přál, aby z tohoto souboje nevyšla vítězně ta či ona strana, ale pacienti v našich nemocnicích.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Dalším přihlášeným písemně je pan poslanec Miroslav Beneš. Pak tu mám písemnou přihlášku pana poslance Petra Šuláka. Pak už jsou přihlášky, které nejsou písemné - poslanci Vojíř, Říha a Tluchoř. Nyní pan poslanec Beneš. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji, pane předsedo. Páni ministři, dámy a pánové, ten, kdo očekával, že projednávání zákona o snižování hluku bude o snižování hluku, tak je naivní, mýlil se, a já předpokládám, že v této Sněmovně ani neexistuje. Ten, kdo očekával, že tato debata bude o pozměňovacím návrhu pana poslance, tak měl pravdu. Ten, kdo si myslel, že k tomu vystoupí z každého klubu jeden poslanec, tak se mýlil. Ten, kdo očekával velkou předvolební přestřelku, měl pravdu.
Vážené dámy, vážení pánové, takto to probíhá ve všech parlamentech světa. Já si myslím, a věřte, že možná o tom také něco vím, že základní poučka pro volebního manažera říká: Chceš-li se ucházet o přízeň, měj vizi. Máš-li vizi, rozpracuj ji a srozumitelně ji sděl národu.
Ano, my jsme se o to v roce 2000 pokusili a říkám na rovinu, že neúspěšně. Pojmenovali jsme všechny problémy české země, nastínili jsme jejich řešení a dopadli jsme tak, že u úředníků státní správy 67 % voličských hlasů získala sociální demokracie. Proč je získala? Ona totiž ty volby vyhrála něčím daleko jednodušším než rozpracováním vize. Vyhrála je jednoduchým sloganem "Zdrojů je dost". A tak slibovala, a krátce po volbách se ukázalo, že ani při tak rekordně deficitním rozpočtu na to není, a tak začala svoji vizi malinko usměrňovat.
Nyní se blížíme k volbám krajským. Ano, každý z nás má nějaké zkušenosti, každý z nás něco ví, každý z nás občas "ustřelí". Takže bych chtěl jenom upozornit pana ministra financí, že první dvě nemocnice byly převedeny 1. ledna 2000, že kraje věděly, že na ně nemocnice budou převáděny od 1. ledna 2002, a pokud byly zodpovědné - a já říkám, že byly zodpovědné, ať už na krajských postech sedí jacíkoliv lidé - tak se zajímaly o hospodaření nemocnic již od roku 2000, pravidelně docházely do nemocnic a pravidelně se informovaly.
Ano, vláda převedla s velikým dluhem na kraje nemocnice. Ano, vláda ze dvou třetin vyrovnala dluh, který na kraje převedla. Ano, zbytek musely kraje uhradit ze svého. Nyní se ale dostáváme do voleb krajských, kde sociální demokracie by měla představit svoji vizi, co s kraji dále, co s kraji jinak než stávající reprezentace. A vize nikde. Vize žádná. Inu, co praví příručka volebního manažera? Nemáš-li vizi, vyrob kauzu. A tak sociální demokracie vyrobila kauzu. Místo aby paní ministryně nám představila svoji vizi, co dále s českým zdravotnictvím, které - jak tady opakovaně říkají řečníci - má jeden základní problém, a ten problém se jmenuje "výdaje jsou o něco větší než příjmy, zhruba o 10 %", a pozor, pacienti si stále myslí, že mají bezplatně poskytovanou zdravotní péči.
Vizi, co s českým zdravotnictvím, zde v heslech představil předseda poslaneckého klubu ODS. Nebudu tedy hovořit o vizi, ale vrátím se ke kauze, neboť paní ministryně - a je signifikantní, že ministři sociální demokracie přicházejí s vizemi obvykle těsně před nebo těsně po odvolání z postu ministra - vizi nemá, a tak přichází s kauzou hrozby privatizací. Vážené dámy, vážení pánové, tam, kde hrozí privatizací, tam tento zákon platit nebude. Tam, kde nehrozí privatizací, kde sociálně demokratičtí zastupitelé jako v jižních Čechách hlasovali pro, tam se tváří, že bude mlčet. Nicméně ke kauze se přidává. Čili ten, který hlasoval pro převod nemocnice z příspěvkové na obchodní společnost, se najednou tváří, že on nic, že on předtím ruku nezvedal.
Vážené dámy, vážení pánové. Ano, Poslanecká sněmovna je také pro lidi. Podstatné je, co se k lidem dostane. Já bych byl rád, kdyby se k nim dostalo, že děkuji těm sociálně demokratickým zastupitelům v krajských zastupitelstvech, kteří podpořili tyto kroky vedoucí ke snížení zadlužování okresních, dnes už výhradně a pouze krajských nemocnic. Takže děkuji.
***