(15.50 hodin)
(pokračuje Holáň)
Vyrůstá-li dítě od nejútlejšího věku v náhradní rodině, je jeho vývoj podstatně méně narušen absencí biologických rodičů, než je tomu při ústavní péči. Stále zůstává skutečností, že rozhodnutím soudů je do ústavní výchovy svěřováno kolem dvou tisíc dětí ročně a přibližně stejný počet je také žadatelů o osvojení. Ale osvojeno bývá jen kolem pěti set dětí ročně.
Náš záměr sledoval zejména okruh dětí, které byly opuštěny, či přesněji zanechány svými matkami ihned po narození v porodnici. Takových dětí je ročně kolem dvou set. Jejich matky často z porodnice mizí a je těžké s nimi navázat kontakt. Neprojevují o své dítě žádný zájem.
V našem minulém návrhu jsme chtěli dosáhnout dvou opatření, která by tento problém řešila. Prvním byla úprava zákona o rodině, která by umožnila ženám dát souhlas s adopcí ihned po narození před opuštěním porodnice. Taková možnost ale kolidovala s evropskou úmluvou o osvojení dětí, která nedovoluje dát souhlas před uplynutím šestinedělí. Řešili jsme tento problém zvláštní konstrukcí, že by žena souhlas mohla dát, ale účinnosti by nabyl až po uplynutí šestinedělí. Poslanecká sněmovna nakonec zákon schválila, ale Senát jej vrátil s pozměňovacími návrhy obsahujícími právě zrušení této cesty.
Druhým opatřením bylo stanovení lhůty soudům při rozhodování o tzv. kvalifikovaném nezájmu o dítě. Tato část byla akceptována i Senátem. Zákon byl v průběhu projednávání pozměňovacími návrhy doplněn o ustanovení, která řešila finanční prostředky pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Při projednávání Senátem vráceného zákona zde ve Sněmovně už však tento návrh potřebný počet hlasů nezískal. Bylo to možná právě i rozšířením rozsahu toho zákona.
Podáváme jej tedy znovu, tentokrát v této minimální formě, která obsahuje ustanovení, vůči kterému nebyly vážné námitky ani zde, ani v Senátu. Rozumí se ustanovení o lhůtách pro rozhodnutí o nezájmu o dítě. Podáváme jej v režimu paragrafu 90, byť nyní byla proti tomu vznesena námitka, a učinili jsme tak proto, že návrh je jednoduchý a srozumitelný a přejeme si, aby se dostal co nejrychleji do praxe. Navíc ten návrh vlastně v podstatě obsahuje ta ustanovení, proti nimž nebyly námitky ani v Senátu, ani zde. Vláda návrh nezamítla, měla pouze připomínky. V průběhu diskuse k nim mohu zaujmout stanovisko.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se nyní slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Hana Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, poslanci Vilém Holáň, Josef Janeček a další předložili návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 730. Změna se týká adopcí, kdy má soud rozhodnout o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení ve lhůtě tří měsíců od podání návrhu na zahájení řízení. Jedná-li se o zvláště složitý případ, měla by tato lhůta činit šest měsíců. Současně navrhovatelé navrhli projednávat návrh zákona tak, aby s ním Sněmovna mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Vláda ve svém stanovisku - tisk 730/1 z 30. 7. 2004 - uplatnila připomínky, které nás vedly k tomu, abychom podle § 90 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vznesli námitku proti projednávání návrhu poslanců Viléma Holáně a dalších tak, aby s ním Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas již v prvním čtení. Veto s podpisy 55 poslanců jsem předala paní místopředsedkyni. Domnívám se totiž, že tento návrh poslanců KDU-ČSL je sice velmi stručný, ale obsahem významný, a je třeba ho projednat v řádném režimu projednávání zákonů. A proto doporučuji postoupit návrh zákona do druhého čtení. Kromě projednávání v petičním výboru, který určil organizační výbor, navrhuji projednání i ve výboru ústavněprávním.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám do ní žádnou písemnou přihlášku, proto se táži na přihlášky z místa. Vidím přihlášku paní poslankyně Evy Dundáčkové, které uděluji slovo. Zatím další přihlášku nevidím. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych připomněla, že jsme před časem snad svobodnou vůlí tohoto parlamentu rozhodli o tom, že stát bude dávat při určování náhradní péče přednost náhradní rodinné péči před péčí ústavního typu. Praktické promítnutí této idey do života je však téměř nulové a projevuje se to hned v několika rovinách.
Ta jedna je samozřejmě otázka finančního zabezpečení té neústavní péče, kdy samozřejmě prostředky vynakládané na péči ústavní jsou mnohonásobně vyšší než na jinou náhradní rodinnou péči nebo péči rodinného typu. Druhým takovým smutným promítnutím je právě to, že ač bychom si všichni jistě přáli, aby adopce probíhaly co nejrychleji a aby ty děti, o něž rodiče nemají zájem, ten zájem neprojevují, a to po dlouhou dobu, nezůstávaly v ústavní péči, protože to jsou děti, které trpí nejvíce. Ony leží v kojeneckých ústavech či jsou v zařízeních jiného typu, například školského. Byly by volné k adopci, ale pouhá, já nevím, jestli říci liknavost soudního procesu, či zahlcenost jednotlivých soudů jinými případy vede k tomu, že setrvávají zbytečně v anonymní ústavní péči, kde jim sice po stránce materiální nic neschází, ale schází jim ta něžná pečovatelská láska náhradních rodičů. Zůstávají tam po zbytečně dlouhou dobu.
A jakkoli je tento návrh nesystémový v tom smyslu, že soudu ukládá lhůtu v jednom zcela ojedinělém případu, a já se přiznám, že Občanská demokratická strana dlouhodobě prosazuje, aby soud obecně byl svázán v rozhodování lhůtami, nebo alespoň tam, kde je to možné, tady tak rozhodujeme jenom pro jedno řízení, tak já se velmi přimlouvám za to, abychom přinejmenším pustili tento návrh do druhého čtení, abychom o tom diskutovali, abychom se pokusili tu čistě právní rovinu, která se promítla do stanoviska vlády k tomuto návrhu a tisku 730, překročit a pokusili se podívat více do té praktické roviny a na dopad tohoto ustanovení, kterému jsme, jak možná tady již zmiňoval jeden z předkladatelů, už jednou dali zelenou v Poslanecké sněmovně a řekli jsme, že si dovedeme takovouto změnu zákona představit.
Já bych ještě na podporu toho návrhu řekla takovou doušku. Já jsem osobně přesvědčená, že ta otázka by v rámci rozvrhu práce jednotlivých soudů byla řešitelná, ale soudy samotné to popírají. A já si vzpomínám, jak paní kolegyně Páralová, stínová ministryně Občanské demokratické strany za tuto oblast sociálních věcí a péči o děti, kdysi o tom diskutovala se soudci, a oni tvrdili, že pro ně je to neřešitelné, že nemohou předřazovat jeden typ sporu před jiný, a pokud je opravdu vůlí poslanců, aby tyto věci řešili přednostně, nechť je svážou lhůtami. To bylo poselství, které jsme dostali z lůna soudnictví samotného, a já vás prosím, abyste tomu věnovali svoji pozornost a tomuto návrhu dali šanci.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. O slovo se přihlásil pan poslanec Josef Janeček, poté pan poslanec Vrbík.
***