(16.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Další výbor, který byl navržen, je výbor petiční. Rozhodneme o přikázání tomuto výboru v hlasování pořadové číslo 69. Zahajuji toto hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 69 skončilo. Přítomno bylo 144 poslanců, pro 98, proti 7. I tento návrh byl přijat.
Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru ústavněprávnímu a výboru petičnímu. Děkuji paní předkladatelce, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání bodu 17, sněmovní tisk 725.
Je před námi další bod, kterým je bod
18.
Návrh poslanců Evy Dundáčkové a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 634/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 634/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, tento návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 634, je již několikátým návrhem na změnu občanského soudního řádu a mnozí mohou říci, že je nesystémové, abychom tímto zjednodušeným způsobem zasahovali do občanského soudního řádu. Jistě si to nikdo nepřejeme, nicméně je to další novela, velmi krátká, která se týká nejednoduché problematiky, kterou se snaží jednoduchým způsobem napravit, a reaguje tak na faktický stav, který existuje a před kterým nemůžeme zavírat oči.
Jedná se o takzvané vypořádací podíly zemědělských družstev, ke kterým se pravděpodobně oprávněné osoby již nikdy nedostanou - bylo by pokrytectvím této Poslanecké sněmovny tvářit se že ano.
Co se přihodilo? Po roce 1948 museli ti, kteří takzvaně dobrovolně vstupovali do zemědělských družstev, odevzdat živý a mrtvý inventář. Po roce 1989 byl tento majetek oceněn na základě transformačních projektů družstev podle zákona 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a následně pak dalšího zákona o půdě č. 42/1992 Sb. Těm, kteří se rozhodli, že budou hospodařit, byl tento vypořádací podíl vyrovnán, resp. v nějaké podobě vydán. Ti ostatní byli odkázáni na čekací lhůtu sedmi let od účinnosti transformačního projektu. Po celých těchto sedm let transformovaná družstva nemusela reagovat na vypořádací podíly a nemusela se vypořádávat s oprávněnými osobami. Po sedmi letech bylo již mnohem většímu množství lidí zřejmé, že pravděpodobně k vypořádání nikdy nedojde, a tak vznikl problém, co vlastně s tím dále, protože oprávněné osoby proto, aby se jejich nárok nepromlčel, samozřejmě žádaly vydání vypořádacího podílu. Některé z nich se obracely na soudy, některé se ho také domohly, ale těch, kteří se ho domohli, je velmi málo.
Parlament na to reagoval zákonem 144/1991, kde tyto vypořádací podíly zvláštním způsobem přetransformoval v tzv. majetkové listy a tvářil se, že vydáním těchto majetkových listů problém vyřešil. Následně došlo k podání ústavní žaloby. Ústavní soud této žalobě, která byla podána pro porušení Listiny základních práv a svobod a proto, že tento způsob vypořádání neřeší problematiku oprávněných osob, vyhověl. Parlament samozřejmě svým většinovým hlasováním, které se obešlo v prvním i ve druhém případě bez hlasů Občanské demokratické strany, která se dnes snaží prosadit tento návrh, došel k elegantnímu způsobu řešení, a to k prodloužení promlčecí lhůty, to znamená, že byla prodloužena klasická lhůta na deset let. Ještě deset let po uplynutí sedmileté lhůty a sedm roků od účinnosti transformačního projektu, které ve většině případů uplynuly, nastává promlčecí lhůta deseti let, to znamená, že v celých deseti letech se mohou obracet účinně oprávněné osoby na soud, a pokud tak neučiní, tak jim zůstává nárok zachován.
Já nevím, jestli je mezi vámi někdo, kdo se domnívá, že po dalších deseti letech někde vznikne nějaký majetek, který umožní družstvům vypořádací nároky uspokojit. My zkrátka mezi takové nepatříme, a proto se nám zdá velmi nespravedlivé, z jedné strany logické, ale z druhé strany fakticky nespravedlivé, promítnutí do dědického řízení. Řada dědiců totiž vůbec netuší, že by na nějaký vypořádací nárok měli právo. Nicméně v případě úmrtí oprávněné osoby je požadováno v notářském řízení od dědiců podle výše vneseného majetku do zemědělského družstva a přepočítaného podle registru členů a oprávněných osob logicky zaplacení dědické daně a odměny notáře, a takto vnesený přepočítaný majetek mnohdy činí statisíce korun. To znamená, že ti lidé odvedou odměnu notáři, a pokud to nejsou dědici v první dědické skupině, odvedou i dědickou daň, a to z částky, která je mnohdy statisícová, ale ke skutečné částce, ke skutečnému vypořádacímu podílu se s pravděpodobností hraničící s jistotou nikdy nedostanou. Jediné, co z toho vypořádacího podílu mají, je ta zaplacená daň. Dojde-li k dalšímu dědění, pak další dědici opět zaplatí daň a minimálně opět zaplatí odměnu notáři.
Já myslím, že v tom se celkem ani s vládními poslanci, alespoň s některými, nebo s vládou, v názoru tak příliš nelišíme. Lišíme se v tom, zda k vypořádacímu podílu svoji cestu najdou a bude jim vyrovnán, či nikoliv.
Já bych teď chtěla připomenout, že kdybychom se snad domnívali, že opravdu k vypořádání dojde, kdybychom jako Parlament - já znovu říkám, že bez hlasů ODS - neměli důvod bezdůvodně prodlužovat tu dobu, po kterou mají oprávněné osoby nárok, to znamená odkládat skutečné faktické vypořádání - přece to, proč Parlament takto postupoval, nebylo nic jiného než obava, že když budou družstva povinna vyplatit oprávněným osobám jejich nároky, jejich zákonný nárok, zákonem založený, tak že dojde ke krachu těchto zemědělských družstev a k jejich zániku. Tento Parlament si většinovým rozhodováním rozhodl, že dá přednost zachování těchto družstev před ochranou vlastnictví oprávněných osob.
My se teď nesnažíme řešit ten problém nějakým zásadním a konečným způsobem. Pouze se nám zdá velmi nespravedlivé, aby ti lidé v rámci dědického řízení z vypočítaných podílů odváděli státu daně. To je vše.
Prosím vás, abyste zvážili naše argumenty a abyste propustili tento tisk do druhého čtení a k diskusi v ústavněprávním výboru a možná také ve výboru zemědělském.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, pan kolega Böhnisch.
Poslanec Robin Böhnisch: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, máme před sebou poměrně vousatý sněmovní tisk, který tady ve Sněmovně leží už od brzkého jara. Paní kolegyně Dundáčková ho obhájila, nebo nastínila jeho obsah velmi podrobně, a já už proto nemusím v zásadě dlouho řečnit. Jen bych připomněl, že stejně velkoryse, jako velkoryse obhájila tento sněmovní tisk paní kolegyně Dundáčková, postupovala vláda a vyjádřila s tímto tiskem nesouhlas, a to hned ve třech obsáhlých bodech.
Jasný rozdíl mezi názorem paní kolegyně Dundáčkové a vlády je ten, že vláda se evidentně domnívá, že k vyrovnání majetkových podílů dojde. Já se jako zpravodaj ztotožňuji se stanoviskem vlády a avizuji, že v rozpravě, do které se hlásím, navrhnu zamítnutí této novely v prvním čtení.
***