(17.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Jedná se o typ pěstounské péče, čili o ten typ péče, který je u nás naprosto nedostatečně rozvinut, a je to také pomoc tomu, abychom nebyli stále kritizováni ze zahraničí za to, že je příliš mnoho našich dětí v ústavech. Těchto dětí je v ústavech přes 20 tisíc. Já se domnívám, že musíme udělat všechno pro to, aby pokud možno co největší počet z nich se dostal do náhradní rodinné péče.
Ta situace u těchto rodin, které mají v pěstounské péči více těchto dětí, je mnohdy velmi obtížná, neboť tyto děti, které si často berou ve vyšším věku, nemají zcela rozvinuté hygienické a sociální návyky, je problém zařadit je do kolektivu, ať už ve školce nebo ve školách. Čili často se stává, že - a musím říci, většinou je to žena, která zůstává s těmito dětmi doma. Praxe ukázala, že jsou i ženy, které s nimi zůstanou například deset let. V okamžiku, kdy odcházejí do důchodu, tak najednou zjistí, že sice tato doba se jim počítá jako doba odpracovaná, čili náhradní, ovšem bez jakéhokoli příjmu. Potom je vlastně jejich důchodové zabezpečení naprosto zoufalé. Proto navrhujeme, aby zde byla taková dávka, která by jim zajistila alespoň příjem na úrovni minimální mzdy a zajistila jim alespoň minimální důchodové zabezpečení.
Co se týká finančního dopadu, chtěl bych říci, že pokud by se to týkalo těch případů, kdy jsou v rodině pouze ony tři děti a lze předpokládat, že ta rodina o tyto tři děti pečuje přibližně patnáct let, tak za tu dobu stát ušetří na dávkách, které by jinak byly vynaloženy na ústavní péči, přes 8 milionů korun. I když se nedomnívám, že v tomto případě je ona finanční částka rozhodující, tak přesto bych na to upozornil.
Pro mne je rozhodující to, že zde mohou vyrůst děti, které budou naprosto správně sociálně orientované, budou začleněny do společnosti a jejich život nebude pokračovat v nějakých dalších nápravných zařízeních, ale budou z nich s největší pravděpodobností řádní občané tohoto státu. Čili z těchto důvodů vás prosím o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi, který jménem předkladatelů návrh odůvodnil. Prosím nyní, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jitka Vojtilová.
Poslankyně Jitka Vojtilová: Vážený předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, kolega Janeček zde jako předkladatel novely návrhu zákona o státní sociální podpoře velmi brilantně a přesně řekl, co je podstatou této změny. Já za zpravodaje mohu říci, že je to změna potřebná, a doporučuji ji k dalšímu projednávání ve druhém čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní zpravodajce Jitce Vojtilové. Otevírám obecnou rozpravu. Mám přihlášku od paní poslankyně Páralové, takže jí dávám slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona se snaží podpořit pěstounskou péči. Všechny odborné studie bez ohledu na to, ve které zemi byly vypracovány, se shodují na tom, že děti, které vyrostly v ústavní péči, mají podstatně větší problémy se zapojením do společnosti a hůře navazují vztahy s ostatními lidmi. Pokud se jim podaří založit rodinu, velice často se jejich rodina rozpadá. Je to tím, že ústavní péče klade na děti jiné nároky než péče rodinná. Děti z ústavů nemají představu, jak řešit běžné problémy a spory v rodině. Proto je každý konflikt vyvede z míry. Je proto důležité, aby se děti naučily žít v rodině.
Když dítě nesplňuje podmínky osvojení, nastupuje náhradní řešení, a tím je právě pěstounská péče. V naší zemi je stále příliš mnoho dětí v dětských domovech. I přes velký tlak veřejného mínění vláda tento problém vůbec neřeší. A co víc - když se jej snaží řešit jednotliví poslanci svými návrhy, vláda s takovými návrhy vyslovuje vytrvale nesouhlas.
Je tomu tak i v tomto případě, kdy vláda ve svém stanovisku uvádí jako důvody k zamítnutí pouze malichernosti. Vláda sice ve svém stanovisku farizejsky říká, že se ztotožňuje s názorem, že pěstounská péče si zasluhuje všestrannou podporu, ale dále uvádí, že by předložený návrh vyžadoval rovněž změnu zákona o daních z příjmů a dalších zákonů. Proč tedy pan ministr Škromach nenařídí úředníkům, aby tento problém pomohli řešit? Je samozřejmé, že je pro něho mnohem jednodušší vše smést ze stolu než tvrdě pracovat a hledat řešení.
V návrhu zákona jsou sice určité terminologické nepřesnosti. Například místo termínu dítě s těžkým zdravotním postižením by asi byl vhodnější již zavedený termín dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě. Ale proto přece neshodíme tento zajímavý návrh ze stolu.
Vážené dámy, vážení pánové, problém tisíců dětí v dětských domovech je třeba urychleně řešit. Proto se přimlouvám, aby byl návrh zákona propuštěn do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslanecký návrh novely zákona o státní sociální podpoře předložený poslanci z KDU-ČSL zavádí do našeho sociálního systému novou sociální dávku, a to takzvaně zvláštní odměnu pěstouna. V podstatě jde o náhradu mzdy, resp. o náhradu ekonomické aktivity pěstouna, který důsledkem celodenní péče o tři a více svěřených dětí nebo o jedno dítě těžce zdravotně postižené nemůže nastoupit do zaměstnání.
Částky stanovené jako plat pěstouna jsou závislé na počtu dětí. Jejich minimální výše má dosahovat 5 568 korun při péči o tři zdravé děti nebo o jedno dítě těžce zdravotně postižené. Za péči o každé další zdravé dítě se navrhuje plat pěstouna navýšit o 1 392 korun, za výkon pěstounské péče dítěti těžce zdravotně postiženému pak o 2 088 korun. Obdobně jako mzda, resp. výnos ze samostatně výdělečné činnosti, má být plat pěstouna zatížen daní a odvodem pojistného na zdravotní a sociální zabezpečení.
Záměr této poslanecké iniciativy umožnit placenou celodenní péči pěstouna při větším počtu vychovávaných dětí je sice možno podpořit, ale vlastní poslaneckou novelu zákona pod číslem 677 nikoli. Jde totiž o jednorázový a nesystémový vstup do nastavení pěstounské péče, který není kompatibilní s náhradou mzdy, resp. s náhradou za ekonomickou aktivitu osoby pečující osobně celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná nebo která je částečně bezmocná a věkově starší než 80 let, viz paragrafy 80 a 81 zákona číslo 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Tato služba, která je významově a společensky jistě srovnatelná s aktivitami pěstounské péče, je totiž ohodnocena podstatně méně, a to částkou 3 712 korun při péči o jednu těžce zdravotně postiženou osobu nebo částkou 6 380 korun při péči o dvě nebo více těžce zdravotně postižené osoby. Domnívám se, že bez ujednocení těchto institutů nelze jednostranné navýšení dávek pěstounské péče akceptovat.
Současná výše ohodnocení domácí péče o handicapované nebo jinak zdravotně postižené osoby již zdaleka neodpovídá původně nastaveným hodnotám, které nebyly vůbec od roku 1998 změny. Na tom se asi lze shodnout. Přitom například minimální mzda byla v uvedeném období navýšena sedmkrát. Osoby, které se rozhodly, že obětují svoje zaměstnání pro péči a výchovu svých handicapovaných dětí, a jejich jediným příjmem je zpravidla pouze příspěvek při péči o osobu blízkou, jsou pak dále postiženy minimálním důchodem, který je pod úrovní životního minima, a tak by šlo pokračovat.
Jednostranné navýšení dávek pěstounské péče oproti dávkám za péči osobám zdravotně postiženým proto nelze akceptovat. V podstatě jde o shodné instituty sociálního zabezpečení, jejichž nastavení jednostranně měnit nelze.
***