(18.50 hodin)
(pokračuje Votava)
Úřední věstník Evropské unie vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie, od 1. května tohoto roku tedy rovněž v českém jazyce. Dnem vstupu České republiky do Evropské unie je právo Evropské unie českému právnímu řádu nadřazeno a požívá vůči němu vlastnosti bezprostřední závaznosti a přímé účinnosti. Protože je stejně jako v případě české Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv autentické a závazné výhradně jen znění textu právního předpisu, dokumentu či jiného sdělení Evropské unie vyhlášené v tištěné verzi Úředního věstníku Evropské unie, je také podle názoru navrhovatelů legitimní, aby naši občané, tedy občané členského státu Evropské unie, po svém státu žádali, aby jim zajistil k právním předpisům vyhlašovaným v tištěné verzi Úředního věstníku Evropské unie přístup, a to pokud možno ve stejné míře a stejným způsobem, jako již stát činí v případě vlastních vnitrostátních předpisů. Z tohoto důvodu také předkladatelé navrhují v návrhu zákona stanovit krajským úřadům, Magistrátu hlavního města Prahy, magistrátům měst Brno, Ostrava, Plzeň a magistrátům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností novou povinnost, a to umožnit v úředních hodinách každému, kdo o to požádá, bezplatné nahlédnutí do tištěné verze Úředního věstníku Evropské unie. Půjde samozřejmě o českou tištěnou verzi tohoto Úředního věstníku. Vzhledem k nákladům, které roční předplatné české verze činí, a to je zhruba tisíc eur, není již zamýšleno uložit povinnost bezplatného nahlížení do tištěné verze Úředního věstníku Evropské unie též ostatním obcím, městským obvodům, městským částem územně členěných statutárních měst, které mají, pokud jde o bezplatné nahlížení do Sbírky zákonů, obdobnou povinnost již dnes.
Předložený návrh zákona je podle právního názoru navrhovatelů a jejich nejhlubšího přesvědčení správným a odpovědným krokem k dosažení a upevnění právního státu a publicity práva. Návrh zákona je věrným odrazem principů - nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon, právní předpis neukládá, každý může činit to, co zákon, právní předpis nezakazuje - platných již od dob starého Říma.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, není a nemůže být na nikom jiném než na členském státu Evropské unie, aby svým vlastním státním občanům zajistil přístup k právním předpisům subjektu, jehož je členem, tedy Evropské unie. Věřím, že se s motivy, které vedly skupinu poslanců k předložení tohoto návrhu novely zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, také ztotožníte. Proto vám již nyní děkuji za propuštění návrhu zákona, kterým se mění zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, do druhého čtení.
Závěrem bych jenom podotkl, že obdobnou úpravu, o níž jsem v tomto svém vystoupení hovořil, přijalo v podobě zákona o Úředním věstníku Evropské unie již v červnu letošního roku také Slovensko. Tento zákon byl vyhlášen pod číslem 416 jejich Sbírky zákonů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Votavovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Radim Chytka, který je určeným zpravodajem pro první čtení.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, tato drobná novela zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv v sobě nepochybně skrývá racionální jádro. Tím racionálním jádrem je umožnit občanům nahlížet do Úředního věstníku Evropské unie. Tento chvályhodný záměr však určitě nejen ve mně, ale ve vás vzbuzuje několik otázek. Já bych položil pravděpodobně ty čtyři otázky nejdůležitější.
První otázka je vcelku logická: Kdo to zaplatí? Jsou zde dvě možnosti. Buď to zaplatí kraje a obce ve své samostatné působnosti, nebo prohlásíme, že stát deklaruje, že neznalost zákonů neomlouvá, a je tedy povinnost státu zajistit, a tím pádem by stát krajům a obcím měl dávat příspěvek v přenesené působnosti. Domnívám se, že příspěvek by neměl být jen tisíc eur ročně, kolik takový Úřední věstník Evropské unie stojí, ale měla by tam být i byť minimální částka na mzdové prostředky.
Druhou otázkou je samozřejmě, kdo všechno by měl umožnit nahlížení do Úředního věstníku Evropské unie. Na krajských úřadech se asi shodneme, ale potom je otázka, zda to mají být velká města, jako je Brno, Ostrava, Plzeň, Praha, nebo to mají být všechny obce třetího typu, nebo to mají být úplně všechny obce, tedy nejen obce třetího typu.
Třetí otázka je, zda tento věstník bude v češtině na internetu. Pravděpodobně bych si tipoval na internetu, který by obhospodařovalo Ministerstvo vnitra České republiky, a to sice nejen Úřední věstník Evropské unie od této chvíle do budoucna, ale velice rád bych se zeptal pana ministra vnitra České republiky, kdy budou mít občané možnost přes internet se dostat ke všem předpisům Evropské unie, neboť nás nemůže zajímat jenom budoucnost, ale zajímají nás samozřejmě všechny předpisy Evropské unie, když už v té Evropské unii jsme.
Formální čtvrtá otázka je, zda je dobře všechny tyto problémy řešit v tomto zákoně, či v zákoně o obcích a krajích.
Domníval jsem se, že při projednávání tohoto zákona se za mými zády již netrpělivě bude hlásit ministr vnitra, aby se pokusil na tyto otázky zodpovědět, zejména proto, že stanovisko vlády je zcela nesouhlasné k této novele zákona. Bohužel vládní lavice po celý den zeje prázdnotou a je tomu i v těchto hodinách.
Abych hrál s Poslaneckou sněmovnou férovou hru, dopředu oznamuji, že pokud nedostanu odpovědi na své otázky, budu nucen navrhnout vrácení této novely k dopracování. Prozatím děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci a zpravodaji Chytkovi. Otevírám rozpravu. Přihlášky do rozpravy nejsou. Hlásí se pan poslanec Votava a poslanec Vymětal.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v krátkosti bych reagoval na připomínky nebo otázky pana zpravodaje. Samozřejmě si uvědomujeme cenu předplatného věstníku na rok, které činí zhruba 30 tisíc korun. Proto také jsme nestanovili povinnost odebírat tento věstník u všech obcí, ale pouze pověřených obcí s rozšířenou působností a u krajů a některých dalších statutárních měst, to znamená především větších obcí.
Tím jsem odpověděl možná i na druhou otázku - které obce by měly takový věstník odebírat a mít ho k dispozici pro své občany. Musím zopakovat, že se opravdu domníváme, že je potřeba, aby občan měl možnost nahlédnout, a to bezplatně, do takovéhoto věstníku, protože naším vstupem do Evropské unie samozřejmě jsme povinni se všichni řídit evropským právem. Tyto právní předpisy Evropské unie jsou nadřazeny i našemu právnímu řádu.
Samozřejmě je možné, aby tento věstník byl umístěn na internet, ale znovu bych pokládal za nutné zdůraznit, že jedině tištěná verze je autentická, a tedy i výhradně závazná.
Děkuji.
***