(15.50 hodin)
(pokračuje F. Beneš )

Za prvé. Předkladatelé se sešli s vedením Národního divadla a výsledkem tohoto jednání bylo, že jsme obdrželi soubor dokumentů o tom, co se dosud v uvedené věci událo. Tento soubor je velmi obsáhlý a obsahuje kopie materiálů, významných dokladů a výsledků jednání, která byla ve snaze, aby se majetkově uspořádaly poměry okolo Národního divadla tak, aby budovy sloužily Národnímu divadlu, učiněna.

Dále jsme při tom jednání zjistili, že je potřeba, aby původní rozsah návrhu byl rozšířen ještě o dva malé pozemky, které těsně sousedí s budovou Národního divadla a které jsou jinak nepřístupné, ale na kterých stojí stavby, které Národní divadlo užívá. Dokonce je užívá bezproblémově, protože si pracovníci mysleli, že ty pozemky jsou jejich. Jsou to tak malé pozemky, že je ani nenapadlo, že by nemusely být jejich. V podzemí vedou produktovody a nad nimi vedou také další rozvody. Jeden z těchto pozemků je dokonce větrací šachta z podzemních prostor.

Dále jsme na radu parlamentní legislativy upravili návrh zákona tak, aby se co nejvíce podobal zákonu číslo 59/1996 Sb., to je zákon o budovách, které patří Parlamentu České republiky. Úprava spočívá v tom, že zákon v té podobě, jak vám ho předkládáme, vlastně komplexní pozměňovací návrh, nyní jenom definuje, že uvedené nemovitosti jsou nezbytně nutné pro zabezpečení provozu Národního divadla při poskytování veřejně prospěšných kulturních služeb jakožto instituce celostátního kulturního a historického významu. A ve všem ostatním by již byl uplatněn standardní postup podle stavebního zákona se vším, co k tomu přísluší. Není tam již žádný mimořádný prostředek, ani Parlament nerozhoduje o žádném mimořádném prostředku. Navazují normální instituty, které ve vyřizování a jednání stavebního úřadu obvykle nastávají, s možností odvolání a soudního přezkumu.

Já si myslím, že v té podobě, ve které je nyní komplexní pozměňovací návrh předložen, byly odstraněny největší nedostatky a největší třecí plochy, na které upozorňovala vláda, a obracím se proto jménem předkladatelů na vás, na poslance, se žádostí, abyste uvedený návrh podpořili, protože skutečně jediným cílem nás předkladatelů je, aby se majetkové poměry okolo Národního divadla urovnaly.

V průběhu jednání, které jsme vedli i na výboru, a přítomni byli i zástupci Národního divadla, bylo Národní divadlo požádáno, aby se pokusilo nějakým jiným způsobem získat uvedené nemovitosti do svého vlastnictví. Máme informace, že všechny kroky, které byly učiněny předtím, ale i poté, byly dosud neúspěšné.

A to je vše, co jsem na úvod druhého čtení návrhu zákona potřeboval říci. Já vám děkuji za pochopení.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Usnesení výboru byla rozdána jako sněmovní tisky 589/2 a 589/3. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru paní poslankyně Anna Čurdová.

 

Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se záznamem z jednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z jeho 37. schůze ze dne 10. listopadu 2004.

Tento výbor po odůvodnění poslance Františka Beneše, zpravodajské zprávě poslankyně Anny Čurdové a po velice podrobné rozpravě, protože, jak už jste slyšeli ve zprávě předkladatelů, bylo jednání ve výboru dvakrát přerušeno, nepřijal žádné usnesení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ještě předtím, než otevřu obecnou rozpravu - právě jsem dostala informaci, že byl nalezen mobilní telefon na dámské toaletě. Takže prosím, jestliže někdo z našich kolegyň tam telefon nechal, tak se o něj přihlaste tady u mne.

Nyní tedy, kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu, do které zatím nemám žádnou písemnou přihlášku, ale vidím paní poslankyni Táňu Fischerovou. Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Taťána Fischerová: Děkuji. Vážená paní předsedají, členové vlády, kolegyně, kolegové, při projednávání návrhu tohoto zákona v prvním čtení jsem podpořila jeho postoupení do druhého čtení s tím, že lhůta k projednávání ve výborech bude prodloužena tak, aby vznikl prostor pro zástupce ministerstva kultury, kteří budou hledat jiné možnosti než řešení vyvlastněním za náhradu zákonem.

Ukázalo se, že naděje, že bude možné postupovat podle památkového zákona, byla planá.

Na jednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu byl vedle zástupců Národního divadla přítomen i pan Petrův, majitel firmy Themos, která budovu vlastní. Po opakovaných výzvách poslanců, aby obě strany našly řešení dohodou, bylo konstatováno, že se pan Petrův jednání vyhýbá. Nicméně zdálo se, že vzhledem ke své přítomnosti na výboru bude k němu ochoten. Na poslední schůzi výboru nám však bylo oznámeno, že firma Themos jednat nebude a budovu neprodá. Tím, zdá se, jsou opravdu vyčerpány všechny možnosti, ve které jsme doufali.

Při projednávání návrhu tohoto zákona jsem avizovala, že mám připravený obdobný návrh, kde je lépe argumentován veřejný zájem. Nicméně jsou to jemné posuny, protože při zatímní neexistenci zákona o ochraně kultury, kde by tato definice měla být obsažena, se pohybujeme na tenkém ledě.

Nepovažuji za šťastné, že předkladateli zákona jsou pouze poslanci KSČM, protože zájem řešit tuto záležitost měli i poslanci dalších stran, ale obávám se, že věc, pro kterou k předložení zákona dochází, je příliš vážná, a Národní divadlo nutně a naléhavě potřebuje neodkladné řešení. Je třeba si uvědomit, že kromě vážných potíží, které Národní divadlo dnes a denně musí zdolávat, navíc při zachování současného stavu budou náklady Národního divadla dále vzrůstat a že je nakonec stejně budeme muset zaplatit. V našem výboru zazněl také návrh počkat na zákon o ochraně kultury, to však může trvat mnohem déle než rok a ani tak by nebylo jisté, v jaké podobě by byl přijat.

Po zvážení všech těchto argumentů a s vědomím, že takovýto zákon musí zůstat naprostou výjimkou, a také proto, že i tato situace vznikla zákonnou formou, jsem se rozhodla návrh podpořit. Myslím si však, že pokud schválíme vyvlastnění za náhradu, mělo by se to týkat pouze budovy. Její vlastník navíc prokázal při povodních v roce 2002 tím, že nepustil zástupce Národního divadla do podzemí, aby mohli vynést zatopené věci, že nespravuje svůj majetek s péčí řádného hospodáře.

Nesouhlasím však s vyvlastněním pozemku, který patří Řádu sv. Voršily. Jsem přesvědčena, že tady bude jednání úspěšné a že by mohlo dojít k převodu za symbolickou cenu, protože tento zastavěný pozemek stejně nemá pro vlastníka žádnou cenu a s budovou je spojen. Předložím proto v podrobné rozpravě pozměňovací návrh, který pozemek parcelní číslo 944/2 ze zákona vyjme.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se přihlásil pan poslanec Petr Pleva.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych říci, že tento zákon má dle mého názoru závažné právní vady. Podle Listiny základních práv a svobod je vyvlastnění možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Jsem přesvědčen o tom, že veřejný zájem není v tomto zákoně specifikován. On zde totiž není vůbec zmíněn. A není zmíněn ani v pozměňovacím návrhu, který předložil pan kolega Beneš. Proto se domnívám, že tento návrh zákona je protiústavní.

Další věc, která mi na tomto zákoně vadí, zde již zmínila paní kolegyně Fischerová, a to je ta věc, že s Řádem sv. Voršily, který je vlastníkem pozemku, a tyto pozemky mají také být tímto zákonem vyvlastněny, nebylo vůbec jednáno.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP