(12.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Dalším bodem našeho programu je bod
19.
Vládní návrh zákona o inspekci práce
/sněmovní tisk 685/ - druhé čtení
Předložený návrh by měl uvést místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. (Není přítomen v jednacím sále.) Já bych si přál, aby pan ministr Zdeněk Škromach uvedl tento návrh zákona. (Ministr Sobotka sděluje předsedajícímu, že návrh zákona v zastoupení uvede on.)
Prosím pana ministra Sobotku, aby se ujal uvedení tohoto materiálu vzhledem k tomu, že pan ministr Škromach, jak jsem se dozvěděl, vystupuje zrovna někde v rozhlase. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych v zastoupení pana ministra Škromacha přednesl úvodní vystoupení pro druhé čtení k vládnímu návrhu zákona o inspekci práce.
V prvním čtení k návrhu zákona o inspekci práce, které proběhlo již 18. června tohoto roku, byly v úvodním vystoupení předkladatele přiblíženy důvody, které vedly k předložení návrhu zákona. Přestože od června letošního roku uplynula již delší doba, jsou tyto důvody stále platné a v tuto chvíli není žádný vážný důvod je zde znovu opakovat.
Chtěl bych ovšem v zastoupení předkladatele zdůraznit, že je nutné konstatovat, že státní kontrola na úseku dodržování právních povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, tedy z hmotného práva, které je reprezentováno především zákoníkem práce a právními předpisy vydanými k jeho provedení, tudíž není předmětem projednávaných změn, má v právním řádu tohoto státu, ale i v předcházejícím federálním státoprávním uspořádání svou dlouholetou tradici a místo. V případě návrhu zákona o inspekci práce se proto nejedná o převratně nové řešení.
Podle mínění předkladatele není důvod se nad tímto návrhem zákona příliš pozastavovat. Ten zákon není míněn jako politická norma. Zákon o inspekci práce má být v právním řádu úpravou procesního charakteru, která obsahuje jednak působnost ke kontrole a posléze zakládá pravomoc orgánů inspekce práce, jimiž mají být Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane ministře. Návrh jsme přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Usnesení obou výborů máme. Jsou to dva sněmovní tisky - 685/1 a 685/2.
Nyní bych požádal pana poslance Miroslava Krajíčka, který byl zpravodajem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pro tento tisk, aby nám dal informaci z tohoto výboru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením číslo 199 výboru pro sociální politiku a zdravotnictví z jeho 30. schůze ze dne 11. listopadu 2004 k vládnímu návrhu na vydání zákona o inspekci práce, sněmovní tisk 685.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem na vydání zákona o inspekci práce a aby přijala k tomuto návrhu změny a doplnění, které máte uvedeny v tisku 685/2. Za druhé, zmocňuje zpravodaje výboru, aby se stanoviskem seznámil schůzi Poslanecké sněmovny. To je usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane poslanče, za tuto zprávu. A mezitím jsem zjistil, že výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí sice přijal usnesení, ale obsahem toho usnesení je, že se rozhodl sněmovním tiskem 685 se nezabývat. Takže si odpustím tu žádost na pana poslance Kužvarta, aby nás informoval, protože je zřejmé, že není o čem, a můžeme rovnou přikročit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám, k tisku 685.
Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Já tady písemnou přihlášku k tomuto tisku žádnou nemám. Prosím, paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Návrh, který projednáváme, vtahuje problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dále a více do oblasti pracovněprávních vztahů upravených zákoníkem práce. Tím zůstává velká skupina podnikajících fyzických osob, a sice skupina osob samostatně výdělečně činných, v podstatě mimo systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dosud nebyl vytvořen žádný systém jejich školení, přezkušování a ověřování odborné způsobilosti. Přitom jsou tito lidé každodenně vystavováni stejným rizikům jako zaměstnanci. Neexistují žádné přesvědčivé důvody pro tak zásadní změnu působnosti dosavadního státního odborného dozoru nad bezpečností práce.
Důvodová zpráva dokonce přiznává, že neexistuje žádná evropská směrnice upravující tzv. inspekci práce a že dozor v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci není v EU řešen podle jednotného modelu. Proto se navrhovaná zásadní změna působnosti a vytvoření nového systému tzv. inspekce práce jeví jako samoúčelná. Navíc tato změna bude velice drahá.
Návrh je nesystémový, protože se vůbec nezabývá tzv. vyhrazenými technickými zařízeními, která jsou důležitým, historickým vývojem daným fenoménem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v ČR. Návrh dokonce předpokládá, že bude dále platit torzo zákona číslo 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, a s tím související existence Institutu technické inspekce Praha, jehož monopolní postavení je v této oblasti dávno překonané.
A nyní se chystám promluvit jako lokální patriot, jako poslankyně zastupující občany z Pardubického kraje. Na svou obhajobu uvádím, že to, o čem se zmíním, se dá zobecnit na všechny okresy, v nichž není sídlo oblastního inspektorátu bezpečnosti práce.
Dosavadní kontrolní činnost, která je prováděna z úřadů práce, je zajišťována na úrovni okresů, má být přesunuta na Státní inspekci práce. Oblastní inspektoráty nemají své okresní pobočky. Organizační struktura Státní inspekce práce bude určena podle správních obvodů nových krajů, a to podle § 44 odst. 2 zákona, ještě většinou při spojení dvou krajů dohromady. Například celý Pardubický kraj spadá pod oblastní inspektorát pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj, ale sídlo má v Hradci Králové.
Dle ustanovení § 5 odst. 1 písm. k) budou inspektoráty poskytovat zaměstnavatelům a zaměstnancům bezúplatně základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a podmínek. Vezměme si příklad zaměstnance, který není spokojen s chováním zaměstnavatele. Dnes si zajde na úřad práce v okresním městě - okresy stále ještě v právním řádu máme; někdy mají úřady práce i další detašovaná pracoviště ve větších městech okresu. Zaměstnanec se může poradit, jak má postupovat, a dozví se, zda zaměstnavatel postupuje podle zákona, či nikoliv. Pokud bude přijat tento návrh zákona - nazývaný odborníky paskvil - který právě projednáváme, bude zaměstnanec ze Svitavska, Chrudimska, Ústeckoorlicka nebo z Pardubicka, který bude mít podezření, že jeho zaměstnavatel porušuje dejme tomu zákoník práce nebo zákon o zaměstnanosti, bude muset jet pro radu až do Hradce Králové.
***