(15.30 hodin)
(pokračuje Říman)
Jsem proto přesvědčen, že pokud by Sněmovna našla vůli podpořit tento návrh, a já se nebráním debatě o proceduře, tak by se tato změna stala významným preventivním nástrojem pro kvalitní práci a pro kvalitní rozhodování na všech stupních orgánů veřejné moci.
Poslední poznámka týkající se úpravy postavení podobných orgánů v zahraničí. V zemích s anglosaskou tradicí, tedy v Británii, Spojených státech, Kanadě, jsou takovéto komise veřejné. Vzpomeňte před rokem a něco na vyšetřovací komisi lorda Hutchinsona týkající se problematiky války v Iráku. Byla až na výjimky, tak jak jsem o nich hovořil, veřejná. Ale i v zemích daleko srovnatelnějších s námi, jako je Rakousko, Francie nebo Německo, jsou orgány podobného typu, tak jak jsou koncipovány u nás, otevřené veřejnosti.
Vyjadřuji tedy na závěr pátečního odpoledne přesvědčení, že Poslanecká sněmovna se zamyslí nad tím, co zde bylo řečeno. A ještě jednou zdůrazňuji, že se nebráním diskusi nad postavením vyšetřovací komise a nad dalšími návrhy na zlepšení její činnosti, aby se vyšetřovací komise, které určitě ještě někdy vzniknou na půdě této Sněmovny, staly opravdu respektovanými institucemi nejen v Poslanecké sněmovně, ale zejména mezi veřejností. Myslím, že se shodneme na tom, že toto zatím vyšetřovacím komisím za ta léta, kdy fungují, chybí. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů panu poslanci Martinu Římanovi. A protože tady není určený zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Stanislav Křeček, dostal jsem informaci, že by ho mohl zastupovat jiný poslanec ústavněprávního výboru, a to pan poslanec Zdeněk Koudelka. To ale musíme odhlasovat.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 189 a navrhuji, aby zpravodajem pro prvé čtení byl pan poslanec Zdeněk Koudelka. Kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám. - Jsem rád, že se pan kolega Koudelka hrdě hlásí k tomu, že se stane zpravodajem pro prvé čtení.
Z přítomných 120 v hlasování pořadové číslo 189 pro 86, proti 6. Návrh byl přijat.
Prosím tedy pana poslance Zdeňka Koudelku, aby přednesl zpravodajskou zprávu v prvém čtení. Prosím, pane kolego.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, pan předkladatel obsáhle odůvodnil poměrně stručnou a drobnou novelu jednacího řádu.
Co se týká veřejnosti jednání vyšetřovacích komisí Parlamentu, jsou možné obě cesty a každá z nich má své určité plus a každá z nich má samozřejmě i své určité minus.
Co se týká neveřejného jednání, tak jak je upravuje současný jednací řád Poslanecké sněmovny, tak určitou velkou výhodou je právě to, že se předpokládalo, že na těchto jednáních, jak už i navrhovatel uvedl, budou podávány informace a vyšetřovány obdobné případy a obdobným způsobem vyšetřovány skutečnosti, jak to dělá vyšetřovatel, a že důvěrnost jednání bude ve prospěch větší ochoty svědků a dalších osob na komisích vypovídat, a že tedy práce komise může být samozřejmě i snazší, ale především může být úspěšnější.
Na druhou stranu je ovšem také argument pro veřejnost těchto komisí, a to především ten, že je pravdou, že v praxi vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny mají především politický smysl, smysl politické kontroly, a v rámci této politické kontroly je veřejnost významným prvkem. To znamená, že veřejné jednání, tak jak je známe třeba z USA a případně z jiných zemí, je hodnotou samo o sobě.
Záleží tedy koneckonců na dalším projednávání v Poslanecké sněmovně, který z těchto dvou principů zvítězí. A jak jsem již uvedl, domnívám se, že pro každý z těchto principů se najdou argumenty, které stojí za to zvážit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, ale z místa se hlásí pan kolega Vrbík a poté pan kolega Janeček. Nejdříve vystoupí pan poslanec Tomáš Vrbík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Vrbík: Děkuji. Rád bych si dovolil využít toho, že mám tu čest být členem dvou vyšetřovacích komisí, dokonce najednou, a tak si myslím, že bych se k tomu krátce mohl vyjádřit.
Chtěl bych vyjádřit jednoznačnou podporu tomu návrhu, který zde pan poslanec Říman předkládá. Jsem přesvědčen, že nic nebrání tomu, aby jednání komise bylo veřejné, s výjimkou těch situací, které jsou i v návrhu ošetřeny. A chtěl bych to ukázat na jednom malém příkladu.
Stalo se například ve vyšetřovací komisi CME nejednou, že před komisí se svědci odvolali na mlčenlivost a odmítli i před parlamentní komisí vypovídat. To znamená, že obava, že by před komisí, když by byla veřejná, docházelo ke sdělování nějakých informací, kterých jinak, kdyby byla neveřejná, se vyšetřovací komise domohla, je trošku iluzorní.
Druhá věc je, že si myslím, že kromě debaty nad tím, zda mají být komise veřejné, či neveřejné, bychom se ale ani neměli vyhýbat diskusi o dalších věcech souvisejících s činností komisí. Musím říci, že se standardně stává, že komise například požádá o spolupráci vyšetřovatele a že tento vyšetřovatel je komisí odmítnut. Myslím si tedy, že i toto je věc, kterou by možná bylo potřeba nějakým způsobem řešit.
A v neposlední řadě je třeba se zamyslet i nad samotným způsobem práce těchto komisí.
Jsem rád, že tento návrh tady je, a myslím si, že má smysl v rámci jednání ve výboru hledat i ve druhém čtení ještě některé další doplňky, které by jednací řád upravily tak, aby vyšetřovací komise fungovaly a splnily účel, který od nich očekáváme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomáši Vrbíkovi. Slova se nyní ujme pan poslanec Josef Janeček, další přihlášku nemám. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Já tu věc nevidím zdaleka tak jednoduchou, protože ve vyšetřovacích komisí to, co se má kontrolovat, není jenom nějaký řeknu explicitně jasný trestný čin, ale také věci, které mají politické pozadí. A zde se dostáváme do situace, kdy například zaměstnanci ministerstva mají informovat o tom, co činí jejich nadřízení, atd. Jestliže zasedání budou veřejná, tak se domnívám, že takový zaměstnanec, pokud bude chtít na ministerstvu zůstat, má jedinou možnost, a to jest dokonalou ztrátu paměti, protože pan ministr bude ještě v tom okamžiku informován o tom, co jeho podřízený dělal. Čili tam vidím velmi, velmi slabé místo myšlenky řekl bych veřejného přístupu.
To, že někteří jsou a přicházejí do komisí s tím, že jsou vázáni nějakou smlouvou k mlčenlivosti, tak samozřejmě v případě, že zasedání budou veřejná, budou ještě a ještě opatrnější, protože případná žaloba na náhradu škody by samozřejmě dosahovala astronomických výsledků; kdežto pro případného žalobce v případě, že jednání jsou neveřejná, je šance uspět proti takovému svědkovi, domnívám se, minimální, tak v případě, že zasedání jsou veřejná, tak svědek se ocitá ve velmi svízelné situaci, a to zvláště proto, že většina z nich nemá právnické vzdělání a v dobré víře může použít větu, která sdělena veřejnosti může být "prohnanými" - a omlouvám se za toto slovo - tedy velmi kvalifikovanými právníky vykládána jako hospodářská újma napadeného subjektu.
Čili ta věc je velmi složitá. A domnívám se, že je docela efektivní ten způsob, kdy předseda komise prostě informuje veřejnost o stavu projednávání, o nálezech komise a činí to způsobem, kterým nevystaví svědka možnosti trestního stíhání, resp. nevystaví ho do situace, kdy by byla oprávněna nějaká občanskoprávní žaloba. Myslím si, že ta věc je mnohem složitější, než se možná na první pohled zdá.
Nebráním se tomu, aby se o té věci diskutovalo, ale domnívám se, že je potřeba obě věci zvážit, aby se komise nestaly pouze divadelním představením, kde ti, kteří by měli informace, by konstatovali, že nevědí, a naopak ti, kteří by chtěli cosi zamlžovat, by využívali přítomnosti televize k tomu, aby zavedli veřejné mínění úplně jinam, než se skutečně jádro věci odehrávalo.
Děkuji.
***