(10.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Skupina předkladatelů napříč politickým spektrem s výjimkou jedné politické strany z Parlamentu předložila novelu zákona o konkursu a vyrovnání, která v sobě zúročila několikaletou diskusi odborníků na to, co je možné provést, aniž bychom dospěli k jednoznačné dohodě na podobě rekodifikace úpadkového práva. To, co si předkladatelé - a znovu upozorňuji: napříč politickým spektrem - vytkli za cíl, bylo omezit rozsáhlé pravomoci konkursního správce a správce podstaty, zabránit možnostem korupce, výrazně posílit pozici věřitelského výboru a zajistit aktivní účast věřitelů na konkursu, zjednodušit, zrychlit a tím také zlevnit konkursní řízení, jasně stanovit odpovědnost správce za způsobenou škodu, zavést insolvenční rejstřík a pak pokračovat možná v dalších krocích a v další diskusi o tom, jakým směrem se má vyvíjet ona dlouho očekávaná rekodifikace úpadkového práva.
Text, který vám byl předložen, ačkoliv je tolik kritizován, nikdy nebyl tzv. čistou, jak je dnes označován, bankovní novelou. Práva věřitelů, která jsou posilována, jsou posilována ve vztahu jednoznačně všech věřitelů. Nikde nemáte napsáno, že se to týká těch větších. Samozřejmě ti větší mohou více zúročit postavení, které je jim touto novelou přiznáváno, protože se dokážou v konkursním právu lépe zorientovat, to přiznávám, že ano, a že velkou nesnází našeho konkursního práva a konkursních řízení v mnoha ohledech je i to, že věřitelské výbory nebývají vždy zcela akceschopné. Nicméně trvám na tom, že text navržené úpravy sleduje vyváženou úpravu postavení všech subjektů zúčastněných na řízení, a to včetně soudů.
Rozpočtový výbor projednal tento tisk téměř beze změny. Jediná změna, na které se dohodl, byla změna, která se vztahovala ke konkursnímu řízení, zjednodušeně řečeno, Kavčí skála v Říčanech, to znamená konkursní řízení, ve kterém je tamní bytové družstvo a které se samozřejmě promítlo i do úvah nad tím, jakým způsobem řešit bytovou problematiku a problematiku konkursních řízení vztahujících se k bytovým družstvům. Jinak projednal návrh téměř beze změny. Beze změn pak ve znění rozpočtového výboru projednal tento tisk také výbor hospodářský.
K výrazným změnám došlo, resp. pozměňovacím návrhům, na půdě ústavněprávního výboru a já se teď pokusím krátce zareagovat na to, co tam bylo řečeno, pokud možno vyvrátit některé námitky. Námitky, které byly uplatněny a později prosazeny v podobě pozměňovacích návrhů, předkládal pan poslanec Zdeněk Koudelka, a snad je možné je sumarizovat, možná že pan kolega mě doplní, nebo že byly sumarizovány v Hospodářských novinách 13. 12., kde se na závěr píše: Levice žádá, aby konkursního správce jmenoval předseda soudu, nikoliv soudce, který současně prohlašuje konkurs. Pohledávky oddělených věřitelů by se ze zákona uspokojovaly tak jako nyní do výše 70 % procent, nijak se nezhorší podmínky pro výplatu peněz, které ve zkrachovalé firmě uvízly zaměstnancům.
Doufám, že jsem schopna úspěšně vyvrátit dvě z těchto námitek. Zůstává pouze ona třetí, a sice nakolik pohledávky oddělených věřitelů by ze zákona měly být uspokojovány ze 70 % procent, jako je tomu ve stávajícím znění, anebo ze 100 %, jako tomu bylo dříve a jak my navrhujeme. Znovu poukazuji, tak jako ve výborech, že to není žádná novinka, kterou bychom si teď vymysleli v zájmu bank nebo některých velkých věřitelů, kteří zajistili své pohledávky a stali se tak oddělenými věřiteli. Tato úprava platila v našem zákoně až do 1. 5. 2000. Zdálo se, že nepůsobí žádné větší problémy. Ani tehdejší vláda nenavrhovala, ani poslanecký návrh, změny. Nakonec pozměňovacím návrhem z pléna došlo ke snížení uspokojování oddělených věřitelů na 70 %, a to doufajíc, že tak menší věřitelé pak z rozvrhu budou také uspokojeni. Nicméně poměrné uspokojení, ke kterému pak dochází, je minimální, pokud vůbec nějaké je. Já si troufám tvrdit, že se to nepromítlo do uspokojování malých věřitelů způsobem, který by opravňoval krácení odděleného věřitele, krácení toho, který svou pohledávku zajistil.
Já to vnímám jako základní princip našeho práva a byla bych velmi ráda, kdyby i jiní věřitelé se naučili využívat zajišťovací instituty, které v našem právním řádu existují, a myslím si, že je to vůči odděleným věřitelům nespravedlivé. Znovu říkám, nevymýšlíme si nic nového, pouze vracíme to, co bylo osvědčené, a poukazuji také na to, že pravděpodobně i to byl jeden z důvodů, proč banky posléze při poskytování úvěrů dospěly k závěru, že potřebují své úvěry přezajistit, chcete-li, to znamená jistit i nějakým jiným způsobem.
Námitka, že správce nemá jmenovat soudce, který zároveň prohlašuje konkurs, je akceptovatelná. Já jen poukazuji na to, že v paragrafu 66 a následujících navrhuje novela, aby tak činil Senát, a že je to také znění, které vyplývá z rozsáhlé odborné diskuse, která existovala, a to i na půdě rekodifikační komise v uplynulých - znovu říkám - pěti letech. Čili je to jenom otázka vybrat, zda Senát nebo někdo jiný, tak aby to nebyl soudce, který zároveň prohlašuje konkurs, a aby bylo zabráněno možným spojením, tzv. zločinnému spojení mezi soudcem a správcem.
Já se domnívám, že Senát je správnější řešení, nehledě na to, že na to navazují některá další ustanovení, a pokud by pan poslanec Koudelka chtěl, aby návrhy, které přijal ústavněprávní výbor, byly funkční, musel by zároveň navrhnout, aby byly vypuštěny i některé paragrafy další stávající novely. Čili tak jak to bylo prohlasováno ústavněprávním výborem, v současné době je to neproveditelné a neodhlasovatelné.
Třetí námitka levice - nemají se zhoršit podmínky pro výplatu peněz, které ve zkrachovalé firmě uvízly zaměstnancům. Novela nenavrhuje nic menšího, nic horšího než zrušení tříd, to znamená zrušení uspokojování podle jednotlivých tříd z konečného rozvrhu. Do konečného rozvrhu nejdou téměř žádné mzdy zaměstnanců. To budiž řečeno a budiž zdůrazněno, protože na základě velkého tlaku odborů, když si vzpomenete v prosinci roku 1999, jsme tady projednávali novelu zákona o konkursu a vyrovnání dokonce v legislativní nouzi, a to proto, že tehdejší odborový předák slíbil zaměstnancům, že když bude přijata novela zákona o konkursu a vyrovnání, tak se výrazným způsobem zlepší jejich postavení. Nakonec do zákona byla implantována ustanovení, která říkají, že pohledávky zaměstnanců za mzdou jsou uspokojovány, a to dokonce tři roky zpátky, takzvaně za podstatou, to znamená v průběhu konkursního řízení, zatímco u ostatních věřitelů jsou to jenom pohledávky, které vznikly v průběhu konkursního řízení. My na tom nic neměníme. To znamená, pokud zaměstnavatel dluží zaměstnancům za mzdy, a to až tři roky zpátky, tak i nadále zůstává ve stávajícím znění zákona úprava, podle které budou uspokojovány tyto pohledávky tzv. za podstatou, a nikoliv z rozvrhu. Z konečného rozvrhu pak půjdou jenom drobné nároky týkající se nevyplacených dovolených. Také jsem slyšela, že tam mohou být zlaté padáky managementu. Přiznám se, že s tím nemám žádnou zkušenost. V každém případě se to netýká zaměstnanců a jejich řádných nároků. Zaměstnanci jsou a nadále zůstávají tou skupinou, která je výrazně zvýhodněna, a to zvýhodněna oproti ostatním právě tím, že takzvaně za podstatou v průběhu konkursního řízení mají být uspokojovány i jejich pohledávky, které vznikly před prohlášením konkursu, a to tři roky zpátky, a na této úpravě nic neměníme.
Slíbila jsem krátký úvod, příliš krátký nebyl. Pokusila jsem se v rámci toho upozornit a vyvrátit některé námitky, které zazněly tzv. z levice vedené dnes panem poslancem Koudelkou. Věřím, že nalezneme shodu na nějakém znění, které bude vyhovovat oběma stranám, a že tato novela bude mít šanci, aby ve třetím čtení byla schválena v té podobě, která bude vyhovovat stávajícímu složení Poslanecké sněmovny. V rámci podrobné rozpravy si pak dovolím ještě přednést jeden pozměňovací návrh.
***