(17.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Pavel Hojda.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych na tomto místě poděkoval jak ministru dopravy, tak i vládě, že se jim podařilo velmi rychle připravit a předložit opět Poslanecké sněmovně návrh zákona, o kterém se domnívám, že je pro tuto republiku a pro provoz na pozemních komunikacích velmi potřebný. To je na začátek.
Teď už ale asi nebudu tak vstřícný a tolik děkovat. Chtěl bych říci a připomenout - a řekl jsem to i při projednávání toho prvního návrhu, který bohužel nebyl přijat Poslaneckou sněmovnou - že nutnou podmínkou pro to, aby byl pořádek na silnicích, kromě dobrého zákona je, aby byl také vymáhatelný, aby byl kontrolovatelný a aby kontrolován a vymáhán byl. Bohužel, tato podmínka vždy splňována řádně nebyla. To byla také moje stížnost při úvodní řeči v prvním čtení u předchozího zákona. Platí to stejně i teď. Domnívám se, že tato nutná podmínka musí být zajištěna, protože i když přijmeme sebelepší zákon - a já se domnívám, že tento návrh je dobrý - pokud nebude policie na silnicích kontrolovat dodržování tohoto zákona, vyžadovat jeho dodržování ve spolupráci s dalšími orgány, tak se bohužel domnívám, že nedosáhneme kýženého výsledku. Kýžený výsledek by měl být samozřejmě co největší snížení nehod na silnicích a těch nehod, kde jsou fatální důsledky, to znamená kde dochází k úmrtím.
Já jsem velmi vítal informaci v tisku, kdy jsme se dovídali, že policie kontroluje, že zjistila tolik a tolik řidičů pod vlivem alkoholu, a současně s tím jsme ale mohli konstatovat, že v obdobích, kdy kontrolovala, a bylo to právě v poslední době, ubývalo i nehod. Nevím, jestli to bylo přímým důsledkem, ale osobně se domnívám, že samozřejmě jestliže jsou větší kontroly na silnicích, tak se chovají šoféři ohleduplněji a snaží se i kontrolovat a nejsou tak zdivočelí, jako tomu bohužel bylo a je na silnicích. Takže nutnou podmínkou je také samozřejmě vlastní kontrola.
V některých vystoupeních zaznělo, že jsou porušována lidská práva tímto návrhem zákona. Měli bychom si uvědomit, že největším porušením lidského práva je, jestliže umožníme, aby porušováním předpisů docházelo k umírání na silnicích a k obrovským škodám, ke kterým dochází. To je nejhorším porušováním základního lidského práva. Jestliže hledáme cestu a připravujeme zákon, který by měl snížit tyto fatální důsledky, tak myslím, že to je naopak obrovským přínosem k zajištění těch nejzákladnějších lidských práv.
Domnívám se, že zákon, tak jak byl předložen, je už kompromisem, přesto se ale domnívám, že pokud chceme přijmout dobrý zákon, měli bychom samozřejmě slyšet i ty názory, které mají jiný náhled, které se domnívají, že bychom se třeba mohli i nějakým způsobem podívat znovu na to, které přestupky by neměly být ohodnoceny bodovým systémem, které nejsou tak fatální.
Padl zde návrh na prodloužení termínu. Zcela se tomu nebráním, i když se domnívám, že prodloužení termínu v podstatě jen prodlouží přijetí vlastního návrhu zákona, ale ze zásady asi nedocílíme základní změny předloženého návrhu. V každém případě podporuji postoupení do druhého čtení a jen přeji nám všem, abychom se nedostali do podobné pasti, jako jsme se dostali při třetím čtení předchozího návrhu, kdy návrhů od poslanců bylo tak velké množství a při schvalování bohužel došlo i k mylnému hlasování možná v některých případech některých poslanců, a pak nakonec tento zákon nedostal dostatečnou podporu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji a nyní vystoupí jako poslední přihlášený pan poslanec Ladislav Býček.
Poslanec Ladislav Býček: Vážená paní předsedající, vážení kolegové a kolegyně. Jaké úkoly si asi dal předkladatel, když znovu přichází s návrhem na projednání novely zákona o provozu na pozemních komunikacích? Domnívám se, že si dal jediný úkol - jak prosadit přijetí zákona ve Sněmovně. Myslím si, že to je málo. Málo v tom, že i ten nově předložený návrh má celou řadu otazníků, na které už jsme se chystali dát odpověď tím, že jsme některé věci přijali a některé věci jsme nepřijali. Bohužel nejsou řešena sporná místa. Uvedu jen tři příklady.
První je otázka vztahu policie a strážníků. Je to přece problémové místo, ale ani v tom znění zákona nejsou vychytány takzvané hlouposti, kdy strážník může znehybnit vozidlo, protože řidič odmítl dechovou zkoušku policistovi. Mechanicky se přejalo, že pravomoci strážníka jsou stejné podle odst. 1 a 2 jistého paragrafu. Čili ani se neuvažovalo nad tím, že jsou tam složitosti a nesmysly.
Za druhé jsme se tady ve Sněmovně shodli na řešení otázek zdravotních prohlídek a toho systému. Byla k tomu vznášena kritika. A tato věc šla stranou. Bylo řečeno, že se v novele předkládané panem ministrem využije zkušeností a stanovisek, která byla v jednání Sněmovny a hospodářského výboru. Nejsem si jist, že tomu tak bylo.
Shodou okolností jsem se dostal k jednomu srovnání, které provedl nějaký slovenský tisk, našel jsem ten časopis ve slovenské Strele. Porovnával náš návrh s jejich zákonem o provozu na pozemních komunikacích a zvláštní bylo, že jsme se ve dvou třetinách lišili buď z hlediska trestů, anebo z hlediska hodnocení přestupků. Přitom se mi zdá, že přece jen ta podobnost nebo příbuznost, i ten pohyb slovenských řidičů mohl znamenat zamyšlení nad některými úpravami, které mají ve slovenském zákoně.
Druhý problém je podle mého názoru závažnější a mluvil o tom již kolega Sehoř, to je jak prosadit přijatý zákon v život. Zatím jsme tady spíš apelovali na to, že je potřeba zákon urychleně schválit. Ale nezdá se vám, že v současném období se spíš vytváří jakási situace, že "řidiči, bude hůř, až přijmeme ten nový zákon, tak si toho starého zákona užijte"? Myslím si, že ministr měl reagovat opačně, že měl dát svým způsobem pokyn, že to, co bylo hodnoceno ministerstvem a vládou jako nejvíce zatížené body, tak už měla být vedena mimořádná opatření a sledování těchto přestupků a vyvozování daleko rychlejších závěrů v souladu s účinností stávajícího platného zákona. Nic takového.
Za další se domnívám, že mělo být zabráněno zpochybňování stávajícího zákona. Uvedu dva příklady. Když se vyšetřovala nehoda trenéra Hlinky, tak jistý policejní důstojník prohlásil, že prý lze přejíždět čáru. Ano, ale když se mluví o dvojité čáře, jakou vazbu má toto prohlášení? Nebo když sdělovací prostředky hovořily o nehodě pana Knížáka, je závěr jeden: vina jednoho je měřena chybou druhého. Tak přece věc nestojí. Jakým způsobem chceme mít potom, až bude platnost nového zákona, když budeme mít takovéto chyby z hlediska posuzování skutků a přestupků, kdy stejný paragraf bude platit ve stávajícím a bude platit v novém zákoně?
***