(11.00 hodin)
(pokračuje Záruba)
Je to jen komplikace pro města a obce, které by opět musely měnit své vyhlášky. Paragraf 6 považuji za necitlivý vůči určité vrstvě našich občanů. Jak přinutíte staršího osamělého občana, aby svého starého psího přítele vystavil bolestivému tetování či čipování? Budeme ho za jeho velkou lásku k jeho psíkovi postihovat pokutou? Proč budeme nutit majitele psů k tomu, aby vydávali finanční prostředky na celkem formální záležitost, a nutit obce, aby tyto finanční náklady vzaly na sebe?
V jednom se s předkladateli shodnu - celý problém spočívá v neodpovědných a agresivních majitelích, ale tento problém návrh zákona vůbec neřeší. Považuji ho proto za zcela zbytečný, a nic kromě nárůstu byrokracie a značného nárůstu finančních nákladů na zřízení neúměrně rozsáhlé databáze nepřináší.
Domnívám se, že prioritním řešením daného problému je prevence a je nutné jasně vymezit způsob ochrany osob, které se pohybují v dané lokalitě v blízkosti psů. Zcela nekompromisně bych zavedl na veřejných prostranstvích povinnost osob, které vedou psa, aby tento měl náhubek a byl veden na vodítku. Nejdůležitější by však měla být kontrola městskou policií. To, že by měl být pes označen identifikačním znakem, je z hlediska prevence a bezpečnosti až druhořadá záležitost, kterou si obce a města umějí vyřešit ve vlastní kompetenci.
Z těchto důvodů navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona už v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Zuzka Rujbrová, připraví se pan poslanec Antolák.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, asi bych po vzoru pana poslance Záruby také měla ohlásit konflikt zájmů, protože i já mám čistokrevného psa, kterému se ve volných chvílích, pokud nějaké mám, věnuji, ale konflikt zájmů necítím a myslím, že by ho neměl cítit ani poslanec, protože návrh zákona, jak byl připravován, nemá žádným způsobem zasahovat do výcviku, výchovy a vlastnictví čistokrevných psů, ohledně nichž už v současné době existuje evidence, kteří jsou tetováni nebo čipováni.
Dovolte, abych vám ve stručnosti přiblížila motivaci autorů tohoto návrhu, mezi které patřím. Začali jsme se scházet už před řadou měsíců, možná před rokem, za účasti odborné veřejnosti, abychom společně hledali, pokud existuje, legislativní řešení, které by mohlo přispět k omezení případů napadení lidí psem. Jedna skupina předkladatelů, mezi které já nepatřím, šla cestou kriminalizace majitelů psů a jejich snaha vyústila v návrh zákona, který jste před chvílí zamítli. Druhá skupina, a k té se v závěrečné diskusi přiklonila i odborná veřejnost, vycházela ze skutečnosti, že obvykle to není čistokrevný pes, kterému se pán věnuje, který s ním absolvuje potřebná vyšetření, výcvik, kdo napadne jiného člověka. Nejčastěji k podobným případům napadení dochází právě ze strany psů nečistokrevných a v mnoha případech velmi obtížně dohledatelných. Vzpomeňte na případy pokousání dětí psy, kdy děti musely absolvovat náročná vyšetření a očkování proti vzteklině právě z toho důvodu, že psa, resp. jeho majitele, se následně nepodařilo dohledat.
Přemýšleli jsme tedy, jakým způsobem donutit majitele, aby dokázali základní péči o psa projevit i v těchto otázkách. Naším návrhem není snaha zvýšit byrokracii, zbytečně zatěžovat majitele psů i obce a zvyšovat náklady na činnost s tím spojenou. Naší motivací bylo zejména úsilí o to, aby každý pes, který je u nás chován - a ono volně pobíhajících psů, kteří by alespoň v krátkém období svého života žádného pána neměli u nás zase tolik není - mohl být v podobném případě zkontrolován a dohledán. To je jeden cíl a myslím si, že sám o sobě je to cíl, který pokud by alespoň několik případů zbytečných očkování dětí odstranil, by mohl splnit své poslání.
Druhý cíl - a docela mě překvapuje, že moji předřečníci se proti tomuto záměru stavějí - je nikoliv zatížení obcí, ale pomoc obcím. Bylo zde řečeno, že jediný způsob evidence voříšků dnes je cestou poplatků ze psů. Sami dobře víme, že zejména v malých obcích se ne vždy podaří tyto poplatky vybrat. Obce na to nemají dostatečné nástroje a ani majitelé nejsou dostatečně motivováni k tomu, aby tuto svoji povinnost splnili. Jsem přesvědčena, že právě obce, které by s evidencí psů určitou zátěž pocítily, a nemyslím si, že by to byla zátěž velká, by mohly uvítat to, že dostanou do rukou nástroj, který jim pomůže v evidenci všech, tedy i nečistokrevných psů, a tedy k výběru poplatků ze psů, které mají svými vyhláškami stanoveny.
Kolegyně a kolegové, já netvrdím, že evidence psů je jediné řešení, jak předejít případům, o kterých zde byla řeč, ale mám za to, že je to jedna z cest a že si zaslouží, aby byla ve výborech, a myslím si, že i ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, diskutována. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Antolák, který je zatím posledním přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Vlastislav Antolák: Vážená paní předsedající, já se vrátím zpět k evidenci zvířat. Naštěstí nemusím oznamovat Sněmovně střet zájmů. Já bych spíše pochlubil střetem jiným. Otázka evidence je skutečně důležitá, ale já bych po praktických zkušenostech svých spoluobčanů navrhoval, a nejsem sám, rozšířit evidenci zvířat na dnešní módní záležitost takzvaných zájmových chovů, i když na tuto situaci pamatuje zákon 246/92, konkrétně v jednom případě, kdy vypuštění zvířete v zájmovém chovu je trestné nebo je protiprávní.
Proč to říkám? Na můj problém už odpověděl pan ministr životního prostředí už před půl rokem prostřednictvím Českého rozhlasu, ale o tom až později.
Přednedávnem se vyskytl ve valašských horách problém polodomestikovaného medvěda a byl problém toto zvíře vůbec nějak zadržet či odchytit, či ochránit pasekáře, tedy lidi, kteří žijí na samotách. Nakonec se to podařilo, osobně jsem tomu byl přítomen a viděl jsem to na vlastní oči. V současné době pobíhá a potuluje se zase po beskydských valašských horách americká puma. Je jen otázkou času, jak říkají veterináři a jak říkají odborníci, kdy způsobí toto volně pobíhající zvíře problém, neřkuli katastrofu. Připomínám, že bych rád u zákona o evidenci viděl i ošetření tohoto velkého problému. Je to opravdu velký problém.
A teď k odpovědi, které se mi dostalo od pana ministra životního prostředí. Má smysl pro humor. Pan ministr životního prostředí odpověděl na dotaz, jaký má názor na tyto divoce žijící šelmy, které vypouštějí lidé. Pan ministr životního prostředí - nevím, jak to myslel - odpověděl: Jsem rád, že se do beskydských a valašských hor tyto šelmy vrátily.
***