(11.20 hodin)
(pokračuje Kupčová)
Stačili jsme vyslechnout úvodní slovo zástupce navrhovatelů pana poslance Jaroslava Krákory a úvodní slovo, zprávu, pana poslance Janečka. Nyní budeme v tomto projednávání pokračovat a já otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jednu písemnou přihlášku, a to paní poslankyně Lucie Talmanové, které tímto udílím slovo.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, nevím, jestli se mi podaří připoutat vaši pozornost od psů k problémům českého zdravotnictví. Tohoto bodu se očividně neúčastní ani ministryně zdravotnictví, proto se pokusím být maximálně stručná.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Promiňte, paní kolegyně, já vás na chvilku přeruším a poprosím všechny naše kolegyně a kolegy, aby se ztišili, protože skutečně atmosféra zde v sále je vzrušená a není slyšet vlastního slova. Poprosím kolegy ze své strany, aby se pokusili sehnat místopředsedu vlády.
Já se domnívám, paní kolegyně, že můžete pokračovat.
Poslankyně Lucie Talmanová: Já se domnívám, vážená paní místopředsedkyně, že nepřítomnost vlády je konzistentní se stanoviskem vlády k tomuto návrhu zákona, s kterým se zcela mimořádně ztotožňuji i já. Tento projednávaný zákon se nazývá zákonem o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, ale ve skutečnosti by se měl jmenovat spíše zákonem o zestátnění lůžkové nemocniční péče, zákonem o porušení ústavního pořádku České republiky, zákonem o hrubém porušení hospodářské soutěže, zákonem o nepřípustné diskriminaci soukromého zdravotnictví nebo zákonem o zestátnění zdravotního pojištění. Všechny tyto názvy by více odpovídaly obsahu tohoto zákona.
Tento návrh zestátňuje veškeré podstatné rozhodovací pravomoci směrem ke zdravotnickým zařízením ve vlastnictví státu, krajů i obcí. Stát získává právo rozhodovat o existenci i hospodaření těchto zdravotnických zařízení bez jakékoliv odpovědnosti za ně. Vedle toho stát získává i podstatné pravomoci vzhledem ke zdravotním pojišťovnám, a tak se zestátňuje významná část dnes na státu nezávislého veřejného zdravotního pojištění. Vedle zestátnění se zákonem nepřiměřeně a neodůvodněně posiluje postavení České lékařské komory, která zcela v rozporu s náplní své činnosti získává podíl na rozhodování ve věcech dostupnosti zdravotní péče. Návrh poškozuje pacienty i zdravotníky. Potlačuje konkurenci a tím snižuje kvalitu i dostupnost péče a omezuje praktickou realizaci práva svobodné volby. Zavádí nerovné podmínky pro zdravotnická zařízení podle právní formy jejich zřízení, zestátňuje veřejné zdravotní pojištění.
Tento návrh široce zavádí nepřijatelný princip rozhodování bez odpovědnosti. Ovšem nejvíce varující je na tomto zákoně skutečnost, že zcela znevažuje zprivatizovaná zdravotnická zařízení jako subjekty neschopné údajně realizovat práva občanů zakotvená v článku 31 Listiny základních práv a svobod, což by bylo kdykoliv možné extendovat i do ambulantní sféry. Ano, obavy soukromých ambulantních lékařů, tolikrát nevěrohodně vyvracované paní ministryní zdravotnictví, se tímto zákonem opravdu naplní.
Důvody, pro které je zákon předkládán, nebudou jeho přijetím naplněny. Zvolené zestátňovací nástroje k nim nevedou, naopak kritickou situaci českého zdravotnictví evidentně zhorší, a to i za takovou cenu, jakou je nesoulad s Ústavou České republiky, za cenu porušování elementárních principů hospodářské soutěže, za cenu omezování práv pacientů, za cenu destrukce systému zdravotního pojištění.
Vážený pane předkladateli, dámy a pánové, jsem připravena k detailnímu popisu nesmyslnosti toho či onoho ustanovení v tom či onom paragrafu této předlohy zákona, ale domnívám se, že mnou uvedené obecné důvody jsou dostatečné k tomu, abych navrhla zamítnutí této předlohy. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí místopředseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně zdravotnictví, paní a pánové, já bych rád diskutoval s paní kolegyní Talmanovou konkrétní důvody, protože to, co jsme si tady vyslechli od ní, byl možná dobrý předvolební rétorický trénink na schůzi ODS.
Já nejsem schopen vyvracet hlouposti, které mají pouze ideologický nádech. Já se ptám, jestli někdo v této Sněmovně navrhuje změnu českého ústavního systému. Český ústavní systém ve věci zdravotnictví vychází z toho, že zdravotní péče se poskytuje zdarma, na základě všeobecného zdravotního pojištění. V komisi pro otázky Ústavy České republiky jako dočasné komisi Poslanecké sněmovny nikdy nezazněl, ani od kolegů z ODS, návrh, že se tento systém změní, že přestaneme platit zdravotní pojištění a budeme u lékaře platit přímo. Nezazněl ani jiný návrh, který by například vedl k tomu, že zavedeme národní zdravotnický systém, a že tedy bude zdravotnictví fungovat přes státní rozpočet. Nic takového nikdy nezaznělo a nic takového v tomto návrhu není.
Jestli někdo z vás, paní kolegyně a páni kolegové, neumíte rozeznat od platnosti Ústavy České republiky od roku 1993, že je oddělen majetek státu, obce a kraje, tak za to už autoři tohoto textu nemohou.
Nejde o žádný zestátňovací akt. Celá koncepce tohoto návrhu je naopak taková, že majetek zůstává zřizovateli a nemůže se mu zmenšit. Zřizovatel odpovídá za tento majetek a bere si na správu tohoto majetku a na výkon konkrétní zdravotní péče správcovskou organizaci, která má dvě povinnosti: majetek spravovat a zároveň poskytovat lékařskou péči. Můžeme si vyčítat některé věci, které ani mně se nelíbí v návrhu textu, ale musím podotknout, že konkrétní text vznikl v určité době, v situaci, kdy nikoliv rozhodnutím státu, který odpovídá za ústavnost i zdravotní péči poskytovanou v České republice, přitom státu, který se rozhodl - a teď podotýkám, bez mého přičinění - že celý systém primární základní péče převede buď do soukromých rukou, nebo na úroveň krajů, případně obcí, protože zdravotnictví jsme v kompetenčním zákoně, když jsme měnili kompetence krajů, zřizovali kraje, převedli na kraje. Kraje mají svou samosprávu, ale ani tato samospráva není bezbřehá. Je to samospráva v rámci Ústavy České republiky. To opakuji všem, se kterými na jednotlivých krajích hovořím.
Pokud jde o systém tohoto návrhu, pravděpodobně se vám návrh zdá příliš široký. Uznávám, je široký, popisuje určité varianty, které mohou vést svým způsobem po diskusi v Poslanecké sněmovně k nápravě současného stavu a vytvořit prostředí, které naopak nebude omezovat konkurenci, ale vytvoří konečně průhledné prostředí v systému zdravotní péče.
Kolegyně Talmanová ví určitě stejně dobře jako já, jako každý z nás, kdo sedíme v této Sněmovně, že zdravotní pojišťovny, ať už jde o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany, případně Zdravotní pojišťovnu bank a pojišťoven či jiné zdravotní pojišťovny, že jakmile hodnota bodu určitého výkonu dosáhne hodnoty, která má v sobě zakotvenou ne vyšší míru zisku, ale aktuální míru zisku pro konkrétní zdravotní výkon, který je dán např. tím, že se výkon kalkuluje v roce 2004, a ne v roce 2000, že náhle se zvýší počet výkonů právě v této nové kvalifikaci, jako kdyby následovala nemocnost resp. léčení jednotlivých nemocí právě podle toho, jakým způsobem financujeme tu nebo onu část lékařské péče.
***