Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(12.40 hodin)
(pokračuje Fischerová)

b) Další dílčí změna spočívá v nahrazení slovního spojení "na základě jiného právního vztahu" v původním vládním návrhu za slovní spojení "z jiného právního důvodu". Poslanecký návrh je tedy co do důsledku střízlivější, neboť původní vládní formulace "užívá na základě jiného právního vztahu" by znamenala nebo mohla znamenat, že by např. musel platit zloděj za ukradený přijímač, čímž by došlo částečně k veřejnoprávní legalizaci jeho kořisti. Oproti tomu poslanecký návrh ve shodě s občanským zákoníkem terminologicky správněji činí poplatníka jen z uživatele, který se opírá o právní důvod užívání. Je tedy legálním uživatelem třeba na základě zápůjčky či nájmu.

c) Konečně poslední rozdíl obou předloh spočívá ve stanovení časové hranice doby užívání, jejíž dosažení založí povinnost platit poplatek, a to na jeden měsíc. Také zde je dán dobrý důvod spočívající především v ochraně poplatníka. Kdyby zde časová hranice nebyla stanovena, způsobilo by to placení poplatku jen za chvilkové užívání. Jak známo, poplatek fyzické osoby platí měsíčně. Například v hotelech či kempech se běžně zapůjčují televizory hostům, host se stává uživatelem z právního důvodu, ať již je to bezplatná zápůjčka nebo nájem, ale užívá je jen krátkodobě. Působilo by nepřirozeně, kdyby host měl navíc zaplatit a dokonce se zaregistrovat k platbě poplatku. V těchto krátkodobých případech se jeví rozumné, aby nadále platil pouze vlastník. To je jediný důvod k doplnění časové hranice jednoho měsíce do poslaneckého návrhu. Naopak jak současný poslanecký, tak i původní vládní návrh se shodují v tom, že na rozdíl od dosavadního nedostatečného a chybného vázání poplatníka na držbu přijímače se přechází k základnímu kritériu vlastnictví s tím, že tam, kde by uživatel z jiného právního důvodu měl k přijímači blíže, byl by poplatníkem on namísto vlastníka. Z navržené úpravy je přitom jasné, kdy platí vlastník a kdy jiný uživatel.

Pozitivní stránkou vládního stanoviska je naopak nezpochybnění koncepce přenesení důkazního břemene z odstavce 4 § 3, čímž tato ustanovení zákona prošla bez úhony vládním testem.

Dále vláda poslaneckému návrhu vytýká vyloučení bezpečnostních sborů z okruhu osob osvobozených od poplatků. Poslanecký návrh v eliminaci osvobození bezpečnostních sborů od povinnosti platit rozhlasové a televizní poplatky vycházel z rovnoprávnosti a rovnosti mezi veřejnými úřady či institucemi. Ostatně v drtivé většině se pro speciální monitorovací účely využívají průmyslové televize, které nesplňují definici přijímače. Poslanecký návrh vycházel z názoru mediální komise Poslanecké sněmovny, která z někdejší vládní novely bezpečnostní sbory z osvobození rovněž vypustila.

Vláda ve svém stanovisku namítá, že navržená právní úprava týkající se nakládání s osobními údaji a vedení evidence není dostatečně provázána se zákonem o ochraně osobních údajů, a to především v oblasti správy a zpracování osobních údajů v souvislosti s vedením navržených evidencí. Zvolená koncepce však vychází striktně ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů a opírá se o samotný zákon o ochraně osobních údajů, který oprávnění zpracovávat osobní údaje váže na zmocnění dané zvláštním zákonem, a právě k tomu zde dochází. Navrhovaná úprava je obdobná změnám, které obsahovala někdejší vládní novela.

Dalším nedostatkem dle stanoviska vlády je, že prý organizační složka státu je v poslaneckém návrhu označena za právnickou osobu s právní subjektivitou. Zde došlo pravděpodobně k nedorozumění. Poslanecký návrh v § 3 odst. 5 začíná slovy "Pro účely tohoto zákona" a dále obsahuje slovní spojení "je považována za právnickou osobu". Tím v souladu se standardními pravidly tvorby legislativy zavádí tzv. právní fikci, tedy něco, co jinak není, ale pouze pro účely tohoto zákona se má za to, že je. Také v tomto případě se jedná o text, pro který již tato Sněmovna hlasovala na základě návrhu, který vzešel z jednání mediální komise.

Vláda doporučuje znovu zvážit, zda je návrh na zmocnění vlády k aktualizaci výše poplatků v souladu s ústavním pořádkem. V této věci bych ráda uvedla, že navržené řešení indexace poplatků, resp. inflační doložky, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, protože ze zákona lze jednoznačně odvodit výši poplatků. Vlastní vydání nové výše poplatků formou nařízení vlády je nezbytné s ohledem na usnadnění vyrozumění poplatníků o nové výši, tak aby ji nemuseli sami vypočítávat. Nařízení vlády zde tedy především plní publikační funkci. Naopak o výši poplatků vláda nerozhoduje, neboť ta je určena pouze v zákoně. Tím je zachován tradiční princip demokratických států, že není poplatku bez zákona.

Ve vládním stanovisku však trochu překvapuje věta, která doporučuje - cituji - navržený systém znovu zvážit, a to především z hlediska výsledků dosavadního hospodaření provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona, tak aby byli tito provozovatelé více motivováni s vybranými poplatky nakládat s péčí řádného hospodáře. Konec citátu. Jak se dá navržený systém ještě jednou zvážit? Nemají se tedy zvýšit poplatky, které nebyly valorizovány již od roku 1997?

Znovu opakuji, že rozhodujeme o budoucnosti médií veřejné služby. Výroční zprávy o hospodaření jasně ukazují, že potíže České televize i Českého rozhlasu vznikají zejména růstem cen za služby a energii, platbami ze zákona a v důsledku deformace trhu i snižujícími se příjmy z vysílání reklam. Například vedení České televize v uplynulém roce sérií úsporných opatření snížilo náklady o 470 milionů korun, ovšem je třeba jasně říci, že také za cenu drasticky omezené výroby, a že tedy tento princip šetření už opravdu není dále možný. Znovu opakuji, co již jsem říkala dříve. Rozhodováním o navýšení poplatků za rozhlasové a televizní vysílání rozhodujeme o tom, zda budeme v naší zemi mít kvalitní média veřejné služby. Už jednou, před několika měsíci, jsme odpovědně řekli ano. Nedovedu si představit žádný rozumný důvod, proč bychom dnes měli zaujmout opačné stanovisko, a odsoudit tak tato média k zániku. To všechno však již bylo řečeno při minulých projednáváních nejen zákona o poplatcích, ale i výročních zpráv obou institucí.

Vážené kolegyně a kolegové, ze všech uvedených důvodů bych vás ráda požádala, abyste tuto novelu propustili do dalšího čtení, a pak se ještě hlásím do obecné rozpravy.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, protože jsem se právě dozvěděla, že zpravodajská zpráva obsahuje asi deset stran psaných strojem a na čas zabere přibližně tři čtvrtě hodiny, nezbývá mi než v tuto chvíli zvolit takový postup, že přerušíme projednávání tohoto bodu před zpravodajskou zprávou pana zpravodaje k bodu 15 a vrátíme se k tomuto tisku dnes po odpovědích na písemné interpelace, kdy je zařazen jeden pevný bod, a to zpráva Konfederace politických vězňů, tedy po tomto bodě, jako druhý bod po odpovědích na písemné interpelace. Jinak to časově nevidím. Pokud nemáte někdo nějaké výrazné připomínky, o tomto postupu nenechám ani hlasovat a projednávání tohoto bodu v tuto chvíli přerušuji a dávám slovo předsedovi volební komise.

Poslanec Pavel Hojda: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych zahájil bodem č. 76, kterým je

Ve stanovené lhůtě jsme obdrželi od poslaneckého klubu ODS tento návrh na poslance Miroslava Beneše. Jedná se tedy o volbu kandidáta na jmenování do funkce prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Návrh Poslanecké sněmovny bude předložen prezidentu republiky, který podle ústavy jmenuje prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Složením slibu do rukou prezidenta republiky se pak prezident Nejvyššího kontrolního úřadu ujme své funkce na devět let.

***