(Jednání pokračovalo v 16.31 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Skončila, dámy a pánové, přestávka a můžeme pokračovat v odpoledním programu. Byl přerušen pan poslanec Jaroslav Plachý, který zatím neměl možnost pro nepřítomnost pana ministra Škromacha vznést svou interpelaci. Pan ministr je přítomen, doufám, že vás bude poslouchat a my všichni spolu s vámi. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Plachý: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty, který znamenal zdražení řady výrobků a služeb, byl poživatelům českého důchodu vyplacen jednorázový příspěvek tisíc korun, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu. Jednorázový příspěvek měl plnit jakousi, byť kosmetickou a silně předvolební, kompenzaci zdražení těm nevíce sociálně potřebným žijícím na území České republiky, na které zdražení těžce dolehlo.
Bohužel chybnou volbou kritéria, podle kterého byl příspěvek vyplácen, došlo k tomu, že příspěvek nebyl vyplacen občanům České republiky - důchodcům pobírajícím důchody ze zahraničí a přitom trvale žijícím na území České republiky. Příspěvek naopak byl vyplacen mimo jiné i cizím státním příslušníkům trvale žijícím mimo území České republiky, na které zdražení v České republice nedolehlo nebo dolehlo jen zčásti.
Je zřejmé, že pan ministr, pokud chtěl pomoci sociálně potřebným žijícím v České republice, několikanásobně trefil kozla. Jednak rozdělil občany České republiky - důchodce na dvě skupiny, totiž na rovné a ty rovnější, přičemž rovným nedal nic a rovnějším vyplatil almužnu v podobě jedné tisícovky. Kromě toho, jak sám ve své odpovědi píše, exportoval - a podle mého soudu přesněji řečeno zavlekl - prostředky státního rozpočtu do ciziny, aby velkoryse pomohl těm, kteří žádnou pomoc nepotřebují, a na pomoc vlastním občanům rezignoval. Pan ministr tak podle mého názoru porušil rovnost občanů České republiky před zákonem, protože nerovným způsobem použil prostředky státu, tedy státního neboli veřejného rozpočtu, a diskriminoval tak významnou skupinu občanů České republiky, důchodců pobírajících důchody ze zahraničí trvale žijících na území České republiky, na které zdražení dolehlo plnou měrou a kteří z prostředků našich daňových poplatníků nedostali nic. V případě takzvaných slovenských důchodců - občanů České republiky je to navíc další diskriminace, protože tito lidé celý život žili a pracovali ve společném státě, za jehož právního nástupce se Česká republika prohlásila.
Dámy a pánové, z důvodů, které jsem uvedl, interpeloval jsem pana ministra s naivní vírou, že když bude upozorněn na chybu, které se dopustil, najde nějaký vhodný způsob nápravy, já mu poděkuji a nebude co řešit. Bohužel, mýlil jsem se.
Pominu skutečnost, že písemná odpověď pana ministra obsahuje gramatické chyby. Buď to pan ministr vůbec nečetl, nebo má poněkud slabší znalosti mateřského jazyka. Horší, mnohem horší je věcný obsah odpovědi pana ministra. Chybu, na kterou byl upozorněn, nejenže odmítá napravit, ale dokonce se ji snaží vnutit i slovenské straně. Slovenská republika totiž na základě zákona č. 410/2004 Sbierky zákonov vyplatila svým důchodcům obdobný jednorázový příspěvek tisíc slovenských korun, podmíněný ovšem zcela logickým a spravedlivým požadavkem bydliště důchodce na území Slovenské republiky. Proto takzvaně neexportovala do zahraničí ani jednu slovenskou korunu.
Vážený pane ministře, moudrý člověk, když udělá chybu, tak ji napraví. Moudrý člověk, když vidí, že jiný udělal chybu, tak ji neopakuje. Naděje, že donutíte slovenskou stranu, aby exportovala slovenské miliony na kompenzaci českého zdražení, je vpravdě mizivá. Mimochodem, kdybyste neexportoval naše peníze do zahraničí, mohl jste vyřešit obdobným způsobem jako Slováci i své české důchodce se zahraničními důchody žijící v České republice. Kompenzovat zdražení v Česku tím, že pošlu peníze někam do Zimbabwe, je přinejmenším nerozumné.
Důvody, které pan ministr ve své odpovědi uvádí, nemohu akceptovat. Cožpak slovenská strana výplatou jednorázového příspěvku svým - a opakuji svým - důchodcům pošlapala svou ústavu, komunitární právo nebo mezinárodní smlouvy? Určitě ne, protože o tom bychom už dávno věděli, a první byste to měl ostatně vědět vy, vážený pane ministře.
Správné řešení výplaty jednorázového příspěvku mělo zahrnout všechny důchodce trvale nebo dlouhodobě žijící na území státu, a to ať již občany České republiky nebo občany členských států Evropské unie, aby nedošlo ani k jejich diskriminaci. To se ovšem nestalo.
Dámy a pánové, musím smutně konstatovat, že na položené otázky pan ministr buď neodpověděl, nebo odpověděl jen zčásti. Výši průměrného důchodu občanů České republiky se slovenskými nesleduje, ačkoliv by mu ji slovenská strana na jeho žádost nepochybně sdělila. O kompenzaci slovenských důchodů na úroveň českých občanů České republiky neuvažuje a tíživá situace českých důchodců se slovenskými důchody ho nezajímá. Bylo by to v pořádku, kdyby pan ministr byl ministrem nezaměstnanosti a asociálních věcí.
Nezbývá než věřit, že tomu tak není a že pan ministr mé obavy rozptýlí. Pokud se tak nestane, jsem připraven navrhnout, aby Sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí pana ministra. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám rozpravu k této písemné interpelaci. O slovo se hlásí jako první ministr práce a sociálních věcí pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane ministře.
***