(Jednání pokračovalo v 18.01 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Dámy a pánové, přestávka skončila a já mohu zahájit další bod dnešního programu schůze. Tímto bodem je bod číslo:
72.
Zpráva Konfederace politických vězňů k 15. výročí jejího vzniku
Prosím, aby se v tuto chvíli ujal slova pan poslanec Miroslav Kalousek, který navrhl zařazení tohoto bodu na program naší schůze. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení dva členové vlády, kolegyně a kolegové, vážení hosté, můj úkol je velmi prostý. Chci požádat Sněmovnu, aby svým hlasováním souhlasila s tím, že zprávu konfederace přednese její předsedkyně paní doktorka Naděžda Kavalírová. Prosím vás o podporu tohoto návrhu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím vás, kdybyste byl tak hodný a ujal se role zpravodaje k tomuto bodu. (Poslanec Kalousek: Bude mi ctí.)
V tuto chvíli přivolávám naše kolegy, aby se mohli zúčastnit hlasování, ale myslím, že nás je tady dostatečný počet a že už v tuto chvíli budeme moci rozhodnout o návrhu, který jste před malou chvíli přednesl. Já tedy požádám Sněmovnu, aby svým hlasováním se vyjádřila k možnosti účasti a vystoupení při projednávání tohoto bodu paní předsedkyně Konfederace politických vězňů dr. Naděždy Kavalírové.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 381 a ptám se vás, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 381 z přítomných 135 pro bylo 97, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.
Proto mohu v tuto chvíli mezi námi přivítat předsedkyni Konfederace politických vězňů paní Naděždu Kavalírovou. (Paní doktorka Naděžda Kavalírová, kterou do sálu přivádí pan poslanec Kalousek, uvítána dlouhotrvajícím potleskem.)
Vážená paní předsedkyně, ještě jednou vás jménem svým a jménem všech svých kolegů vítám na našem dnešním zasedání. Vážíme si toho, že jste mezi nás přišla, a prosím vás, abyste nyní k nám promluvila.
Předsedkyně Konfederace politických vězňů dr. Naděžda Kavalírová: Vážená paní předsedající - paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně. Dovolte mně, abych vás všechny pozdravila jménem Konfederace politických vězňů České republiky.
S vděčností jsem přijala zprávu, že mohu zde a dnes v legislativní komoře Parlamentu České republiky vás informovat o politických vězních České republiky, respektive o činnosti politických vězňů v průběhu uplynulých 15 let, to je od doby osvobození bývalé Československé republiky od komunistické diktatury. Při této příležitosti mně zároveň dovolte, abych vám poděkovala za dnešní setkání, za tuto jedinečnou příležitost, která poprvé otevírá dveře k vám pro nás, kteří nejsme v řadách poslanců České republiky.
Než vás budu informovat o naší činnosti, musím se vyznat, že zde před vámi nestojím jen jako představitelka bývalých politických vězňů, ale že zde se mnou stojí nejen všichni živí bývalí političtí vězni a jejich rodiny, ale také ti, kteří se nedožili, bez ohledu na to, zda za mřížemi jako vězni nebo před mřížemi jako rodiny vězňů. Političtí vězni komunistického režimu organizovaní v Konfederaci politických vězňů České republiky jsou co do počtu opravdu dnes již jen několikatisícovou skupinou z původních více než 270 tisíc rehabilitovaných po roce 1990.
Nejvážnějšími a dnes již jedněmi z nejstarších jsou vězni z oněch neblahých známých let padesátých a šedesátých. To jsou ti, kteří vyšli ze zásad masarykovské první republiky, a pojmy jako vlast, národ, demokracie, svoboda a podobně rozhodně nebyly pro ně neznámými pojmy. To jsme my, kteří jsme se postavili na odpor a zahájili odboj s vědomím, že budeme tvrdě pronásledováni. V té době byl položen základ pro vytváření třetího odboje, který dosud legalizován nebyl, ač má také své hrdiny jako první a druhý odboj. Hrdiny uznávané a občas i vyznamenávané nejvyššími státními vyznamenáními.
Z pohledu dnešních dnů zdá se zcela neskutečné, že ta doba byla, že vůbec mohla být, když příslušníci jednoho národa plánovitě likvidovali politicky nepohodlnou společenskou třídu, která reprezentovala v této zemi vzdělance stejně jako prosté řemeslníky, studenty stejně jako profesory, ateisty stejně jako kněze, politicky vyspělé stejně jako dělníky, sokoly, skauty stejně jako orly, a tak bych mohla pokračovat hodně dlouho. A to vše ve jménu "ismu" importovaného z východu. "Ismu", který sliboval obrazně řečeno ráj na zemi a cestou k falešnému ráji se brodil krví a utrpením statisíců vězňů komunismu, cestou lemovanou šibenicemi skvělých mužů a jedné ženy, kterou nám svět záviděl.
Ta doba existovala, to se zapomenout nedá. Někdo dovede o tom promluvit do paměti a pohnout svědomím národa. Někdo, a to většina, o tom mluvit nechce, neboť se to vypovědět nedá. Neskutečné a kruté ponižování lidské důstojnosti, ale především ztráta svobody pro odsouzené a pronásledování rodin před mřížemi, na to doopravdy zapomenout nelze.
Zde si dovolím připomenout, že právě svoboda je nejzákladnějším lidským právem.
Konfederace politických vězňů České republiky se ve své činnosti především zaměřila na zdokumentování faktů. Mimo jiné svědčí o tom spousty pamětních desek, pomníků, kamenů a podobně po celé zemi, připomínající místa lágrů, novodobých koncentráků, jména popravených a umučených, místa, kde byly uloženy urny, a chceme věřit, že s jejich skutečnými ostatky. Každoročně je měsíc květen vyhlašován k uctění památky obětí zločineckého režimu.
Průměrný věk žijících bývalých politických vězňů je vysoký. To je prostý fakt. Proto z naší strany je snaha, a nejen to - je přímo povinností zúročit pravdu, kterou známe, o době bolševického teroru, který v bývalé Československé republice vládl a ovládal všechno, především politické, hospodářské, kulturní dění atd.
***