(10.30 hodin)
(pokračuje Kavan)
To znamená, že se naši vojenští policisté nebudou účastnit bojových akcí, nestanou se součástí té tzv. koalice ochotných. I z tohoto hlediska vítám, že budou zařazeni do výcvikové mise Severoatlantické aliance.
V neposlední řadě vítám, že naši vojenští policisté zůstanou v britském sektoru, který je významně stabilnější než například sektor americký. Vnímám pochopitelně, že rozhodnutí tohoto Parlamentu podpořit britskou žádost pomůže upevnit česko-britské vztahy.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Kavanovi a prosím pana poslance Mládka, v této chvíli posledního přihlášeného do rozpravy.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi říci několik slov, proč jsem se rozhodl, že podpořím návrh na vyslání českých vojáků do Iráku, resp. na to, aby tam zůstali do konce tohoto roku. Vůbec si nemyslím, že situace v Iráku je jednoduchá, a vůbec si nemyslím, že tam nebyla spáchána spousta chyb. Nicméně vyšel bych z jedné věci - kdo tu žádost podává. Podala ji vláda Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, tedy, jak už bylo několikrát řečeno, spojence České republiky, a to nejen ve věcech Evropské unie a našich přízemních ekonomických a jiných zájmů, ale i ve věcech velkých, jako v zájmu, kterým nepochybně je nezpochybňování výsledků druhé světové války. Na druhé straně na mě vůbec nedělá dojem, že to podepsal jakýsi předseda irácké prozatímní vlády, protože jeho legitimita je zhruba stejná jako legitimita Babraka Karmala po příchodu sovětských vojsk do Afghánistánu. Rozdíl tam skutečně nevidím.
Čili jde o to, že to poslala vláda Velké Británie, a myslím, že by tam kromě našeho souhlasu mělo být i určité vyjádření vděčnosti, že naši vojenští policisté, kteří tam jsou, mohou sloužit v britské okupační zóně, protože britská okupační správa je daleko ohleduplnější, sofistikovanější a myslím si, že je také příčinou toho, že ti vojáci nejezdí domů v cínových rakvích, a to není málo. Já si myslím, že ten statut, jak ti vojáci v Iráku působí, je ten, který přesně vyjadřuje zájmy této země.
Jak už jsem řekl, situace v Iráku je velmi složitá. Bylo spácháno mnoho chyb, ale položme si jednu kontrolní otázku. Vyjděme z předpokladu, že by vlády všech zemí, které jsou tam zúčastněny, vyhověly požadavku mírových aktivistů a odešly z Iráku. Co by se stalo? Země by upadla do mnohaleté občanské války, došlo by k naprostému rozvratu, který by ohrožoval i okolní země. V této chvíli už není řešením ani jednoduchý odchod z této země a bude nutné hledat nějaké politické řešení.
Aby se mi ještě lépe hlasovalo, uvítal bych ujištění pana ministra obrany, že status té mise zůstane stejný, jako je doposud, a bude-li nějakým způsobem "reformulován", až bude vložen do oné širší mise NATO, že se nezmění základní parametry, za kterých tam čeští vojáci působí.
Z těchto možná nepříliš vzletných důvodů si dovoluji vyzvat i kolegy, aby hlasovali pro tento návrh. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Mládkovi. Mezitím se mi přihlásili další dva poslanci, a to pan poslanec Petr Nečas a pan poslanec David Šeich. Žádám nejdříve Petra Nečase, aby se ujal slova. Prosím.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, v celé řadě předešlých vystoupení jsme absolvovali pokus o jakousi řečnickou revokaci diskusí, které jsme tady za poslední dva roky při příležitosti naší mise v Iráku vedli již několikrát. Chtěl bych připomenout, že Poslanecká sněmovna rozhodovala ve dvou případech o typech mise, v prvním případě to byla vojenská nemocnice, ve druhém případě vojenská policie. Rozhodovali jsme o prodloužení mise v tomto druhém případě a nyní opět hlasujeme o tomto tématu, a vždy znovu a znovu se tady opakují řečnická rétorická cvičení o důvodech nebo nedůvodech války v Iráku, o její oprávněnosti, neoprávněnosti, legitimitě či nelegitimitě. Já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli již takto otázka nestojí, jakkoliv mnozí čeští poslanci a politici nadále otevírají debatu, která se tady vlastně v té nejbouřlivější éře opakovala v první polovině roku 2003.
Jsem přesvědčen, že v tuto chvíli je nezbytné si položit pouze tři naprosto jednoduché otázky.
Otázka první je, zda někdo lituje, že v Iráku již nevládne Saddám Husajn. Myslím si, že každý normální rozumný člověk a politik musí říci, že toho nelituje.
Otázka druhá: Je svět bezpečnější se Saddámem Husajnem, nebo bez Saddáma Husajna? Opět si myslím, že každý rozumný uvažující člověk musí říci, že svět je bezpečnější bez Saddáma Husajna.
Otázka třetí, velmi jednoduchá: Chceme, aby Irák dostal šanci vyvíjet se ke stabilní zemi s určitými demokratickými rysy? Mluvíme-li totiž o Blízkém a Středním východě, nemůžeme mluvit o úplném standardu demokracie prakticky jakékoliv země, ale je tady velká šance, aby se Irák tímto směrem vyvíjel. Opět jsem přesvědčen, že každý rozumný člověk a politik musí říci, že Irák má dostat šanci vyvíjet se v tuto rozumnou podobu demokracie na Blízkém a Středním východě.
Z tohoto pohledu je zjevné, že pokračování přítomnosti mezinárodních sil mnohonárodnostní koalice na území Iráku je nezbytným předpokladem pro bezpečnostní stabilizaci Iráku, a pro vytvoření podmínek, aby se Irák vyvíjel směrem ke stabilnímu a v lepším případě dokonce i demokratickému nebo relativně demokratickému státu. Aby toto bylo dodrženo, je nezbytné, aby byl zachován mnohonárodnostní charakter sil, které působí v Iráku. O nic jiného, dámy a pánové, nejde.
Tady je třeba si říci otevřeně, že přes velmi kvalitní výsledky naší jednotky vojenské policie v Iráku bezpečnostní situace v Iráku ani zdaleka nestojí a nepadá s tím, jestli tam sto českých vojenských policistů bude, nebo nebude. Dokonce ani úroveň a množství vycvičených iráckých policistů ani zdaleka nestojí a nepadá s tím, zda tam tato jedna stovka mužů a žen v českých uniformách bude, nebo nebude. Celková mezinárodní přítomnost také nebude ovlivněna tím, zda tam česká jednotka bude, či nebude. Mnohonárodnostní charakter bude zachován.
Jsem přesvědčen, že jestliže jsme vyslali již ve dvou případech naši jednotku do Iráku, v prvním případě vojenskou nemocnici, ve druhém případě jednotku vojenské policie, je nezbytné tuto věc dotáhnout až do konce, to znamená pomoci zachovat mnohonárodnostní charakter vojenských jednotek, které působí v Iráku, a svým malým, dílčím, omezeným, ale přesto příspěvkem přispět k tomu, aby se z Iráku stala bezpečná a stabilizovaná země.
My touto žádostí vlády nejsme překvapeni. Kdo si vzpomene na podzim loňského roku, upozorňovali jsme při žádosti vlády o zvýšení počtu našich misí, že lze očekávat a že je to velmi pravděpodobné, že naše mise v Iráku neskončí volbami. Ukázalo se, že tento náš odhad byl správný, takže touto žádostí, jak jsem již řekl, jsme nebyli překvapeni.
***