(10.50 hodin)
(pokračuje Šeich)
V tomto počtu misí také jasně dokázala definovat své priority, kterými je setrvání našeho angažmá v rámci koaličního spojenectví NATO v Afghánistánu, naší přítomnosti v Iráku a našeho angažmá v Kosovu. Tato mise v souladu s těmito prioritami je. A také v důsledku redukce mandátu k výcviku iráckých policistů v České republice a nahrazením tohoto angažmá přímo v Iráku, přímo na místě, přímo v teritoriu, kde Česká republika má významnou prestiž, je v souladu s těmito prioritami a má podporu ODS.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Šeich. Dalším přihlášeným je pan poslanec Václav Exner, v této chvíli opět poslední přihlášený do rozpravy. Prosím.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na některé argumenty, které byly předneseny v dosavadní rozpravě.
Pan předseda vlády Stanislav Gross hovořil o tom, že se v České republice nemůžeme tvářit, že nás situace v Iráku nezajímá. Já s ním plně souhlasím. A musím říci, že za Komunistickou stranu Čech a Moravy jsme se nikdy tak netvářili a netváříme. Zajímal nás Irák v době, kdy tam bylo embargo, které zabránilo dovozu léků a izolovalo Irák od spolupráce. Vůbec se netýkalo oslabení moci Saddáma Husajna, kterého naopak díky podvodným machinacím s prostředky v rámci programu Ropa za potraviny spíše obohatilo, ale oslabilo mnoho lidí, obyčejných lidí v Iráku, včetně dětí. Odhaduje se, že na nedostatek léků a podvýživu v období 1991-2001 zahynulo v Iráku kolem 100 tisíc dětí.
Zajímal nás Irák v době, kdy docházelo k bombardování nejen na území takzvaných letových zón, ale i na jiných místech Iráku vojsky Spojených států amerických a Velké Británie - bez jakéhokoli oprávnění na základě rezoluce Rady bezpečnosti, na základě jednostranného rozhodnutí.
Zajímal nás samozřejmě Irák také v době, kdy tam došlo k oné agresi, k oné okupaci, o které snad nikdo nebude tvrdit, že šlo o věc, která probíhala v souladu s mezinárodním právem. Koneckonců jsou k tomu opakovaná vyjádření také generálního tajemníka OSN.
Ale zajímal nás také Irák z hlediska hospodářských možností spolupráce a uplatnění českého průmyslu a navázání na to, co se tam stalo v minulosti. Jsme pro to, aby Česká republika se znovu zapojila do ekonomického procesu v Iráku, a to v souladu s požadavky rovněž prozatímní irácké vlády.
Pan předseda vlády hovořil o realistické politice. Jestliže je realistickou politikou v tomto směru vysílání vojenských sil do místa, které již tak je vojensky rozjitřeno, potom my to za realistickou politiku nepokládáme. Obvinil pana poslance Grebeníčka z jednostrannosti, ale musím říci, že celá argumentace, která je přiložena k materiálu, kterým se zdůvodňuje prodloužení mise českých vojenských policistů v Iráku, je právě takovou jednostrannou argumentací, a nyní tady vystupující členové vlády naprosto jednostranně také argumentovali dokonce i proti věcem, které vidí snad i slepý.
Myslím si, že je také možná dobře, kdyby si ve vládě vyjasnili, kdo vlastně vládě předložil ten návrh na prodloužení mise. Několikrát se k tomu hlásil také pan ministr obrany Kühnl. Možná, že to předložili spolu. V každém případě je to věc, která není tak ideální a šťastná.
Pokud jde o argumenty pana ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody, který se dovolával Charty OSN a standardu lidských práv, dovolával se Charty OSN také v tom, že jde o univerzalitu lidských práv, která se mají týkat všech. V tom případě bych ho rád upozornil, že na opakované žádosti se nepodařilo ani zjistit, jaký je počet obětí tohoto typu šíření svobody na irácké straně. Česká vláda nám není schopna předložit žádné konkrétní údaje o tom, kolik obětí je na straně Iráku, a to ani celkem, ani v členění podle toho, které byly oběti jako výsledek vojenských akcí, které byly oběti jako takzvané kolaterální ztráty při vojenských akcích spojenců, ani počet těch, kteří jsou oběťmi teroristických útoků, které v Iráku probíhají.
Analogicky bych chtěl upozornit na to, že je skutečně veliká odvaha tvrdit dnes, že v Iráku jde o porušování lidských práv ze strany intervenčních jednotek jenom jako selhání jednotlivců. Myslím si, že je možné označit za velkou drzost, jestliže někdo toto selhání takzvaných jednotlivců dokonce vydává za příležitost k okamžitému takzvanému demokratickému potrestání těchto lidí. Myslím si, že koneckonců i výše trestu a způsob zacházení s vězni ve věznicích, případně s civilním obyvatelstvem, případně se zajatci, je takový, že nad ním vyslovují opovržení všichni skutečně demokratičtí představitelé na celém světě.
Pokud jde o tento způsob přenosu demokracie a svobody do Iráku, setkáváme se bohužel v současné době také s hrozbami, že stejným způsobem budeme řešit tyto věci i v dalších zemích. Myslím si, že to je řešení nejen nešťastné, ale hlavně také nepřípustné.
Pan poslanec Jičínský hovořil o tom, že žádná dobrá řešení nejsou možná v této věci. Domnívám se, že v jednom je ale jistota. Že šíření svobody a demokracie na bodácích prostřednictvím bomb a raket, prostřednictvím střílení do cizího obyvatelstva, ničení jeho majetku a likvidace měst a obcí je určitě řešení, které možné nebude.
Chtěl bych také upozornit pana poslance Jičínského, když se odvolává na to, že bychom měli postupovat v rámci Evropy, v případě Evropské unie, že Evropská unie se naštěstí k vojenské složce tohoto dobrodružství nepřidala.
Pan Kavan argumentoval, že nebudeme chtít být v "koalici ochotných". Ano, mnozí z nás nechtějí být v takové koalici ochotných. Ale argumentace například pana ministra Kühnla nebo pana ministra Svobody zcela jednoznačně je pro to, abychom právě byli takovou koalicí ochotných. O co jde, před chvílí, před několika minutami ukázal také pan poslanec Nečas. Našich sto vojenských policistů není rozhodující silou a není ani nezbytným příspěvkem k řešení jakékoli situace v Iráku. Jejich hlavní důvod pro to, proč jsou v Iráku, je ten, abychom právě byli součástí těch, kteří tam řeší situaci tím způsobem, jako koalice ochotných. Koneckonců podřízení naší jednotky Velké Británii a připojení se Velké Británie, která je přece v koalici ochotných, do celého tohoto procesu je zcela jednoznačným důkazem toho, v čem jsme.
Koneckonců také rétorika vládních činitelů v této věci se posunula od původního zpochybňování toho, zda jsme, či nejsme součástí koalice; to je zcela jednoznačné potvrzení toho, že jsme součástí koalice v Iráku. Snad si někteří nevšimli, jako například pan poslanec Mládek, že už v současné chvíli nejde o okupační status, že v současné době jsou tam vojska už na základě jiného právního zdůvodnění, které vypadá naprosto logicky, a dokonce mu není možné vytknout to, že by odporovalo mezinárodnímu právu, avšak skutečný účel a skutečný význam a cíl této koalice zůstává neustále stejný.
***