(18.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Václavkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Turek, jako druhý pan poslanec Nečas.
Poslanec Radim Turek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem tedy skutečně zklamán, jakým způsobem byl tento návrh zákona projednán v rozpočtovém výboru, protože předkladatelé, jestli se nepletu, ústy pana poslance Nečase a myslím i pana poslance Plevy zde na mikrofon říkali, že jsou ochotni ten návrh přepracovat tak, aby byl v souladu a kontextu s existujícími právními úpravami. Měl jsem zejména na mysli zákony č. 39/2000 a 261/2001, to jsou zákony, ve kterých jsme odškodňovali, respektive oceňovali legionáře, odbojáře a lidi postižené komunistickým režimem. Tam se ty částky pohybovaly ve výši 120 000 Kč a 60 000 Kč v závislosti na délce, v jaké se člověk účastnil toho boje nebo odboje, a za smrt pozůstalí dostali částku 120 000 Kč jednorázově. Takže já jsem tady vyzýval a kladl jsem po mém soudu oprávněné otázky, když jsem se ptal na cenu života, jak k ní došli předkladatelé návrhu tisk 672, kdy je možno najednou vyjmout určitou skupinu postižených občanů, stejně postižených jako ti, kteří bojovali proti fašismu a následně byli po roce 1948 perzekvováni, kdy je možno vyjmout určitou skupinu lidí, která byla postižená sovětskými vojsky především v létě roku 1968, ale samozřejmě i následně mohlo docházet ke kolizi třeba s těžkou technikou, na Krnovsku nebyl žádný problém se v noci setkat s neosvětlenými vozy a člověk mohl skončit pod koly těchto vozů. Jaký je rozdíl toho života, jsem skutečně nepochopil, protože ty částky se skutečně vymykají normálu, který jsme tady zavedli již na začátku devadesátých let, kdy ocenění byla poskytována jednotlivým skupinám občanů i v rámci fondů, které byly následně založeny, česko-německých fondů, a ty částky v žádném případě takových výší nedosahují.
Já se obávám, že ti postižení, kteří byli oceňováni nebo odškodňováni na základě těch předchozích zákonů, se můžou právem domáhat navýšení té částky. Ptám se tedy předkladatelů, jestli s tím také počítají, jestli se chtějí dostat na ty milionové částky, které jsou uvedeny v tomto návrhu tisku 672, zda se chtějí vyrovnat se všemi poctivě. Protože já si myslím, že by bylo zahanbující, kdybychom rozdělili cenu života, který byl položen v boji proti fašismu, a následně cenu života, který třeba skončil pod koly sovětského tanku.
Dále mám trošku obavy, a mám k dispozici připomínky zpracované Ministerstvem práce a sociálních věcí, kde Česká správa sociálního zabezpečení se poměrně velmi významně zříkává odpovědnosti za vyplácení těchto částek, protože se obává, že nebude schopna technicky posoudit oprávněnost toho požadavku, protože je problém s evidencí těch občanů. Zatímco u těch odškodněných podle zákona 39 a zákona 261 jste se prokazovali osvědčením podle zákona 255/1946 a ta evidence je kompletní, je dosažitelná, tak přečiny z roku 1968, zejména pokud se jedná o trestné činy znásilnění, nebyly bohužel v té době ani dokumentovány. Bohužel z rozpočtového výboru nepřišel jediný pozměňovací návrh. Mě to skutečně zaráží a domnívám se, že ta práce je odvedena velmi špatně a zakládá na to, aby skupiny jiných občanů podaly třeba i stížnost proti návrhu, kdy jedna kategorie občanů je vytčena před závorku, vyzdvižena, a ta druhá je v tuto chvíli hluboce podceněna.
Já bych skutečně požádal o vysvětlení od překladatelů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Turkovi. Vystoupí pan poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážený pane člene vlády, dovolte mi úvodem, abych poděkoval zpravodaji tohoto zákona za jeho fyzické nasazení, které zcela zjevně tomuto zákonu věnoval. Myslím si, že všichni bychom to měli ocenit, protože takové fyzické nasazení při projednávání konkrétní normy - to jsme tady dlouho neviděli. Že? Klobouk dolů, pane zpravodaji. (Veselost.)
Ale teď vážně. Já bych chtěl především ocenit to, že ze strany rozpočtového výboru i ze strany pana zpravodaje byla jednoznačně projevena vůle najít kompromisní znění zákona, které umožní schválení širším spektrem této Sněmovně a umožní udělat určitou tečku i vůči lidem, kteří byli oběťmi okupace z let 68 až 90.
Já bych chtěl zdůraznit především to, že tento zákon není pouhým morálním gestem převedeným do finanční podoby, ale že je především výrazem toho, že tehdejší Československá socialistická republika, jejímž je Česká republika, ať se nám to líbí nebo ne, právním nástupcem, selhala ve své základní funkci, kvůli které jsou státy vlastně zřizovány, to je obrana vlastních občanů před vnější agresí. Právě proto jsou takto nastaveny tyto částky. Právě proto se tento zákon liší od zákonů, o kterých tady mluvil pan poslanec Turek, protože tady tehdejší stát, který má bránit své občany před vnějším napadením - a znovu opakuji, je to jeden z nejzákladnějších důvodů, proč vůbec státy vznikaly a existují - naprostým a totálním způsobem selhal. Čili není to pouze otázka nějakého morálního gesta vyjádřeného ve finančních prostředcích, ale je to jednoznačně i výrazem tohoto hrubého selhání československého státu, jehož jsme právními následovníky.
Já bych opravdu velmi prosil o to, abychom hledali společně kompromisní cestu. Mohu jménem předkladatelů tohoto zákona vyjádřit totéž, co jsem vyjádřil při jednání rozpočtového výboru - naši jednoznačnou vůli ve všech těch problematických bodech hledat kompromisní znění. Chtěl bych velice poprosit všechny kolegy a kolegyně, členy Poslanecké sněmovny, abychom se nepouštěli do té jednoduché debaty, kdy údajně tady mají být váženy v penězích ceny lidského zdraví, zranění nebo lidského života. Protože - znovu opakuji - to bychom tu debatu odvedli úplně někam jinam, než kde se podle mého názoru má pohybovat.
My jsme přesvědčeni jako předkladatelé tohoto zákona, že podobný zákon je správné a nutné přijmout, a znovu opakuji - jsme také připraveni v těch sedmi dnech, které tady navrhl pan zpravodaj, nalézt kompromisní znění.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní bude hovořit pan poslanec Václavek, pak se hlásila paní poslankyně Páralová, pan poslanec Jičínský a pan poslanec Titz.
Poslanec Jiří Václavek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl jenom požádat pana předsedajícího, aby nejdříve nechal nějakým způsobem rozhodnout o tom, jestli odložíme nebo přerušíme toto jednání na sedm dní. Protože v opačném případě musí všechny pozměňovací návrhy padnout ještě dnes.
Na druhé straně, a teď si asi dovoluji hodně - dámy a pánové, víte, že jsem zpravodajem i k jiným zákonům, například o zmrazení platů.
***