(15.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Já bych chtěl říci, že to nebyla sociální demokracie, která přišla s majetkovými přiznáními, ale byla to ODS, která do našeho právního řádu prosadila majetková přiznání, respektive ty síly, ze kterých se ODS zrodila. V roce 1992, když ODS existovala, pokud se nepletu, bylo do našeho zákonodárství s účinností od 1. 1. 1993 přijato ustanovení § 42 zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, které stanovilo povinnost podat přiznání k majetku fyzické i právnické osobě, jejíž majetek v souhrnné hodnotě činil více než jeden milion Kč. Toto jste prosadili vy v době, kdy jste měli většinu v Parlamentu - majetková přiznání v roce 1992. Pak jste najednou zjistili, že by to mohlo přinášet nějaké komplikace, každý nechť si domyslí jaké, a v roce 1993 jste přišli s novelou, která odsunula účinnost tohoto ustanovení k datu 1. 5. 1995, s tím, že tato majetková přiznání se měla dělat k datu 1. 1. příslušného kalendářního roku. Nicméně poté jste přišli s návrhem zákona č. 255/1994 Sb., kterým jste pro jistotu tuto povinnost v českém právním řádu zrušili úplně.
Já to tady neříkám kvůli tomu, abych tady teď něco kritizoval. Já to tady říkám kvůli tomu, že česká veřejnost žije v představě, že majetková přiznání jsou nějakým bičem na veřejnost, který splétá sociální demokracie. To prostě není pravda. Tato ustanovení v našem právním řádu byla na začátku 90. let. Kdyby nebyla tehdejší většinou v roce 1993 a 1994 zrušena z našeho právního řádu, tak si myslím, že bychom dnes byli v úplně jiné situaci. Nemuseli bychom řešit spoustu jiných záležitostí, samozřejmě včetně této věci, kterou se dnes Poslanecká sněmovna zabývá.
Myslím si, že by stálo za to si přece jen nyní položit ruku na srdce a říci, jestli v té době tehdejší rozhodující politická reprezentace postupovala správným způsobem, když nejprve seznala, že je toto správné řešení, schválila to v našich zákonech, a pak, když mělo dojít na lámání chleba, z našich zákonů jste to vypustili a zrušili. Myslím si, že je to škoda, kterou už těžko někdy v budoucnu budeme dohánět.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane premiére. Další příležitost poskytnu panu poslanci Petru Bratskému, který má právo hovořit dvě minuty.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji. Pane předsedo vlády, o moji důvěru skutečně nešlo, tady jde přece o důvěru mnohem více lidí v zahraničí i doma. Na rozdíl od Čechů, kteří si mohou v této chvíli zazpívat píseň (zpívá) - proč ta růže uvadá, kterou jsem ti včera dal, odpověď mi napadá, je to tím, že jsem ti lhal (oživení v sále, smích a potlesk) - ti zahraniční toto bohužel nemohou.
Já si myslím, že jsem otázku o hypotéce položil z jednoho jediného důvodu. Důvod je tento. Za každou hypotéku je třeba dát záruku, a pokud hypotéka není splacena, tak pakliže si beru novou hypotéku nebo nějaký nový úvěr, musím zase něčím garantovat, čili otázka spíše směřovala ke garancím na vaši původní hypotéku na byt a nyní na garanci na šestimilionový nebo jak vysoký úvěr, který použila vaše paní.
Děkuji. (Velký hluk v sále.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má předseda vlády Stanislav Gross.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Já tedy tak hezky zpívat neumím, pane poslanče, a mám pocit, že by to ani nebylo příliš důstojné, i když ono toto důstojné také moc není.
Pokud jde o otázku, která se týká mé hypoteční smlouvy, ano, tato hypoteční smlouva stejně jako každá hypotéka má garance. Má garance, které si každý může dohledat. Hypoteční smlouva je k dispozici, každý se na ni může podívat. Není na tom nic, co by nemohl zhlédnout kdokoliv, protože s tím samozřejmě není spojen žádný podnikatelský záměr a případné riziko. Takže pokud jde o můj hypoteční úvěr, tam je garantováno bytem.
Pokud sem směřovala ta otázka, tak určitě pokud jde o úvěr pro moji manželku, není garantován bytem, protože na jednu nemovitost samozřejmě nemohou být dvě garance. Taková věc samozřejmě udělána není. Myslím si, že by na to banka ani nepřistoupila. To je věc, kterou si banky samozřejmě ověřují.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Tuto interpelaci jsme vyčerpali. Jako další je na řadě místopředsedkyně paní Miroslava Němcová. Tato interpelace je znovu ve věci majetkových poměrů pana premiéra. Paní místopředsedkyně, máte k dispozici dvě minuty.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážený pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, pan premiér zde řekl, že se jedná o představení pro diváky, a já musím říci, že tomu tak bohužel asi je. Ovšem jediným režisérem i hercem celého představení je on sám a my jsme nedobrovolnými diváky.
(Hluk a protestní hlasy v sále.)
Já už tohoto představení mám opravdu dost. Nelíbí se mi, že pan premiér ve chvíli, kdy se zvedala opona nad touto kauzou, nedokázal jasně, přesvědčivě, bez všech pochyb vyvrátit nahodilé teze, které se postupně v médiích objevovaly a které dnes dospěly až do čtvrté, páté, šesté nebo kolikáté vlastně už verze. Nikdo v České republice už nevěří ničemu a hlavně nikdo nevěří premiérovi této země.
Věřte mi, dámy a pánové, probírat se v majetkových otázkách kohokoliv je to poslední, co by mě bavilo (Smích a hluk v sále.), poslední, co by mi dělalo radost, protože je to neuvěřitelně nechutné. (Velký hluk v sále, předsedající vyzývá přítomné ke klidu.) A pachuť nechuti z toho, že jsem tím musela projít spolu s mými kolegy až sem, protože pan premiér nebyl schopen těmto otázkám čelit, ve mně zůstane navždycky.
Moje otázky jsou tyto: Pane premiére, nikdy jste se nezajímal o původ peněz, které dlužíte? Nikdy vás nenapadlo, že byste měl znát, odkud přicházely? Opravdu si myslíte to, co jste zde řekl, že zákon stojí nad etikou, že kdyby byl zákon, vy byste se těchto jednání nedopustil? Opravdu je to tak, že prověrku budete mít za 9 až 12 měsíců, tedy doufáte, že tato kauza vyšumí?
Můj závěr zní takto: My opravdu nepodporujeme majetková daňová přiznání. Nemyslíme si, že kvůli tomu, že pan premiér není schopen doložit problém svůj a své rodiny, mají být pronásledovány tisíce slušných, pracovitých a normálních lidí. Děkuji.
(Smích v sále, potlesk, velký hluk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére. Prosím, abyste odpověděl na tuto interpelaci. Máte slovo.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já nevím, proč paní místopředsedkyně Němcová v tomto divadle, jak o tom hovořila, hraje, když v něm hrát nechce. (Smích v sále, potlesk.) Pokud nechcete, tak v něm nehrajte. Pravda je asi jiná: vy v něm hrát chcete a jenom to samozřejmě nechcete dát najevo.
Pokud jde o otázku, jestli jsem se někdy nezajímal o původ těch prostředků. No, já jsem za prvé, pokud jde o naprostou většinu prostředků, za které jsem kupoval svůj byt, nebo náš byt - už jsem rád, že se alespoň nezpochybňuje to, že jsem nemohl mít, jak napsala Mladá fronta Dnes a některé jiné deníky, že jsem nemohl mít ani na ten zbytek, jsem rád, že už od tohoto všichni rezignovali, alespoň doufám, že se za toto omluví páni novináři, protože prostě uváděli, že jsem nikdy nemohl mít takové příjmy, abych dofinancoval i ten zbytek. To prostě pravda není, je to lež, prokazatelná lež, a mně nezbývá nic jiného, než to opakovat, protože ty noviny nevlastním, abych to mohl napsat.
Pokud jde čistě o půjčku, kterou jsem měl od svého strýce. Za prvé, já si nemyslím, že když máte nějakou půjčku v rodině, musíte se pídit do důsledku, od koho ty prostředky jsou, takže jsem se po tom nepídil. Ale řekněte mi, prosím vás, jednu věc - jestli i v tuto chvíli, když jsou takto položeny karty na stůl, co je na těch penězích nečistého. Byla snad nečistá privatizace Mladé fronty Dnes, že někdo hovoří o nečistých penězích? (Smích a potlesk v sále.)
***