(16.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
To, co je podle mého názoru kvalifikující pro USA, že došlo k potrestání viníků, a dokonce velmi rychle, a na konkrétní rozsudky - myslím si, že my, kteří nejsme schopni ukončit pořádně ani kauzu lehkých topných olejů, bychom se od rychlosti rozsudků ze strany USA mohli v tomto případě pouze poučit.
Opakuji znovu, USA, jak potvrzují mezinárodní organizace, které jsou k tomu povolány, a jak jsem také uvedl v odpovědi panu poslanci Grebeníčkovi, nejsou pachatelem zvěrstev nebo teroru a porušování ženevských nebo jiných mezinárodních konvencí. Došlo-li k porušení pravidel nebo zákonů ze strany jednotlivců, jsou voláni k odpovědnosti, a občané v Iráku dávají jasnou odpověď, že chtějí, aby vývoj, který nastal, pokračoval dále.
Dovolím si připomenout, že v České republice byl několikrát ministr kultury pan Jazairi, jinak reprezentant komunistické strany, který mně osobně, ale také do médií potvrdil, že požadují, aby pokračovala přítomnost sil USA a spojenců na území Iráku. To říká ministr, který má vřelý vztah k České republice, protože nejenže byl kdysi ženatý s českou občanskou a mluví plynně česky, ale ještě navíc je to ministr mimo jiné za komunistickou stranu. Potvrzuje tento jasný závazek.
Odejít z Iráku znamená vyklidit prostor teroristům. Odejít z Iráku znamená, že mezinárodní společenství nechce budovat stabilní a bezpečný Irák.
Co je naším úmyslem? Pomoci Iráčanům vybudovat vlastní armádu, která bude schopna bránit Irák, vybudovat vlastní policii, která bude chránit bezpečnost občanů v Iráku, vybudovat vlastní školství, zdravotnictví a všechny další obory státní správy a samozřejmě také výkon státní samosprávy. My máme být nápomocni v tomto velkém díle. V tomto velké díle nápomocni jsme v souladu se zájmy mezinárodního společenství, ale i v souladu se zájmy iráckých občanů.
Proto si dovoluji požádat Poslaneckou sněmovnu, aby souhlasila s mojí odpovědí, protože tato odpověď odpovídá realitě. Znovu opakuji: Iráčany neohrožují USA ani koaliční síly, Iráčany ohrožují teroristé, a terorismu je třeba čelit jednoznačně a jasně. Vyklizení prostoru teroru znamená, že to vzdáváme i my, a to myslím nikdo z nás nechce.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do otevřené rozpravy. Vidím pana poslance Karla Vymětala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, řeč pana ministra mi připadá jako "já o koze a ty o voze". On mluví o budoucnosti, ale interpelace se netýkala budoucnosti, ale minulosti. A to je ta koza a ten vůz.
Je dobře možné, že pan ministr tady citoval rezoluci Rady bezpečnosti a zdůrazňoval si tam své pasáže, ale mohl stejně tak dobře, on to sice řekl, zdůraznit, že jde o okupaci, jak řekla Rada bezpečnosti OSN. To také o něčem svědčí, pane ministře.
Já bohužel mám tu smůlu, že už podruhé při losování ústních interpelací jsem se v této věci dostal na poslední místo, a tak si dovolím využít této interpelace, abychom si to, pane ministře, vyřídili tady. Já myslím, že je to vhodná doba.
V této věci jsme v minulosti ve Sněmovně vedli velmi bouřlivé debaty o oprávněnosti postojů vlády České republiky k agresi USA a Anglie proti Iráku právě bez pověření Rady bezpečnosti OSN. Vy jste jako ministr obhajoval přístup svůj a vlády. Tehdy vláda otevřela vzdušný prostor průletu sil útočníků a umožnila utajený přesun vojenských sil agresorů civilními koridory. Tehdy jste to odůvodňoval, že je nutné, aby mezinárodní společenství vynutilo na Iráku plnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN o povinném zničení všech zbraní hromadného ničení, když sankce OSN jsou neúčinné. Nám to připadalo jako postoj nezdravě poslušného a ke všemu ochotného služebníka USA.
Nyní mi dovolte, abych odcitoval vaše slova ze stenozáznamu například z 19. února loňského roku. Řekl jste: Je nepochybné, a o tom nemohou pochybovat ani poslanci KSČM, že Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení. Důkaz nebyl nalezen - to jste říkal vy, stále ještě cituji vás - o tom, že v den, kdy skončil konflikt v Iráku, by byly nalezeny zbraně hromadného ničení. To je pravda, ale nikdy to není důkazem toho, že je neměl Saddám Husajn v době před konfliktem, protože zbraně hromadného ničení jsou i zbraně takového rozměru, že je možné je nejen kamkoli schovat, ale také je možné je kamkoli vyvézt, takže z historie víme nepochybně, že Saddám Husajn zbraně hromadného ničení měl. To je nepochybné. Nelze, aby o tom kdokoli z nás pochyboval. - Tím končí citát vašich slov.
Já bych prosil, aby pan ministr potom mluvil na mikrofon, poněvadž ho nemohu poslouchat, když mluvím.
Nyní Bílý dům a jeho představitelé přiznali, že po roce pátrání 1500členného týmu amerických zbrojních expertů nenašel tento tým nic. Šéf této skupiny Charles Dürfer dokonce prohlásil: "Saddám Husajn nejen nevlastnil žádné zbraně hromadného ničení a žádné od roku 1991 nevyprodukoval, ale ani k tomu neměl žádný výrobní potenciál." - Takže se ukázalo, že naše pochybnosti byly oprávněné a vaše "nepochybnost" byla hrubým omylem.
Já si myslím, že byste měl v této souvislosti odpovědět na otázku, jestli si nemyslíte, pane ministře, že už je vhodná doba na to, abyste se poslancům KSČM, Poslanecké sněmovně i veřejnosti za tyto vaše hrubé omyly omluvil.
Samozřejmě souhlasím s nesouhlasem Poslanecké sněmovny s vaší odpovědí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Vidím pana poslance Grebeníčka.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Světe, div se, ale já připouštím, že pan ministr Svoboda měl v jedné věci pravdu. Skutečně ministrem kultury byl pan Jazairi a je to komunista. Já jen podotýkám, že o tom, že umí výborně česky, jsem se přesvědčil také, protože jsem i já měl tu čest s ním vést rozsáhlé rozhovory. Stejně tak respektuji výrok, že terorismus ohrožoval Irák, ale rozumím i výroku, že ropa je cenná surovina.
Teď ale přece jen uceleněji. Samozřejmě jsem si vědom, že nejsem pod Kunětickou horou, jak mi tady kdosi vzkazoval, ale ve Sněmovně, kde to bohužel vypadá, tak jak to vypadá.
Jistě jsme všichni zaznamenali nedávné záměry USA setrvat dále bez konkrétního časového omezení v Iráku. I o tom jsem měl možnost s ministrem Jazairim vést rozhovory. Považuji ovšem za naléhavé, aby se česká diplomacie do doby, než armáda USA opustí Irák, zasazovala o to, aby okupační vojska byla podrobena mezinárodní kontrole a aby vláda USA byla opakovaně vyzývána k dodržování ženevských konvencí, protože o tento základní problém jde v mých otázkách, v mých interpelacích. O nic jiného tu nejde.
***