(15.20 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Ve vašem vystoupení zazněla výzva, že by nám radní měli něco vysvětlit. Mezitím se dostavil předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pan Petr Pospíchal, který bohužel neslyšel rozpravu, která tady probíhala nad zprávou o digitalizaci, ale vzhledem k tomu, že už všichni řečníci, kteří se hlásili, vystoupili, tak ho ještě požádám, neb trvá obecná rozprava, aby možná řekl něco k té zprávě, eventuálně se ji pokusil obhájit.
Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda RRTV Petr Pospíchal: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená Sněmovno, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání předložila Poslanecké sněmovně zprávu o přípravě a průběhu digitalizace v roce 2004. Tuto zprávu si Sněmovna svým usnesením z prosince 2004 vyžádala.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve zprávě, kterou tedy Sněmovně na základě tohoto usnesení Sněmovny předkládá, popisuje průběh příprav digitalizace, popisuje jednotlivé události, které vedly k tomu, že rada nakonec v souladu se zákonem o vysílání vyhlásila licenční řízení na obsazení digitálních sítí televizními programy. Rada se při přípravě této zprávy držela zadání, to znamená, nevysvětlovala žádné otázky, problémové okruhy, nevysvětlovala žádná dilemata, a já se pokusím vysvětlit proč.
Všichni asi víte, že když rada vyhlašovala licenční řízení na obsazení digitálních sítí televizními programy, tak to bylo většinové rozhodnutí rady, nikoli však jednomyslné. Ze 13 členů rady vyhlášení licenčního řízení podpořilo 8 členů, čili dostatečná většina, 5 členů rady toto vyhlášení nepodpořilo, 4 byli proti, 1 se zdržel. Zpráva, kterou si Sněmovna vyžádala a kterou jsme na její žádost připravili, byla schválena hlasy všech 13 členů rady. To znamená, že tato zpráva byla vypracována tak, aby za ní mohla stát celá rada.
Popisujeme jednotlivé události, popisujeme úvahy, které nás na počátku vedly. Víte, že vláda České republiky v dubnu roku 2004 přijala k procesu digitalizace vládní koncepci. My se domníváme, že další postup rady byl v souladu s touto koncepcí, byť samozřejmě se v některých ohledech situace průběžně měnila.To je např. otázka toho, že ve vládní koncepci byly obsaženy dvě sítě, zatímco v červenci roku 2004 už byly zkoordinované tři sítě pro digitální vysílání. Jinak se rada této vládní koncepce držela. Rada vycházela z toho ve svém většinovém názoru, že současný zákon o vysílání, tedy zákon 231/2001, je způsobilý unést digitalizaci, a na základě této úvahy se prostě držela legislativy platné a rozhodla se po konzultacích s vysílacím prostředím, čili s provozovateli televizí, s provozovateli rozhlasových stanic, licenční řízení vyhlásit.
Dospěli jsme k závěru při přípravě digitalizace, že rada se musí řídit platným zákonem, a nikoli zákony budoucími nebo zákony, o kterých si teprve myslíme, že by měly být. Stejně tak rada dospěla k závěru, že je povinna konat, protože případná nečinnost rady by mohla být snadno žalována kterýmkoli ze subjektů, který by digitálně chtěl vysílat. V takovém případě by činnost rady byla samozřejmě vynutitelná. Kromě toho rada také vycházela z představy, že digitalizace televizního vysílání je výrazem určitého technického pokroku a že občané této země mají právo na to, aby mohli vymoženosti technického pokroku užívat. Kromě toho rada samozřejmě má zákonem stanovené určité povinnosti, které s přípravou tohoto procesu souvisejí. Jestliže má rada dbát zejména na pluralitu na mediálním trhu, tak právě příprava digitálního vysílání je výrazem plurality nebo posílení plurality na tomto trhu. My se většinově domníváme, že právě spuštění digitálního vysílání pluralitu posílí, že ji posílit má a že to je silný argument pro to, aby digitalizace byla započata.
Pluralita v oblasti mediální samozřejmě není prázdný pojem. Je to naprosto zřetelný nárůst programové nabídky pro diváky, pro posluchače, a je to samozřejmě také určitá změna v poměrech na mediálním trhu. S takovou změnou ovšem musely všechny zúčastněné subjekty dávno počítat, protože digitalizace televizního vysílání nespadla z nebe. Digitalizace televizního vysílání byla připravována už po dobu několika let.
Všechny tyto úvahy a přirozeně i všechny další, které rada při přípravě digitalizace vedla, směřovaly k tomu, abychom po zralé úvaze v souladu se zákonem licenční řízení nakonec vyhlásili. To, že jej vyhlásíme, jsme avizovali ve své zprávě již 1. června roku 2004. Již tehdy jsme uváděli, kdy bude pravděpodobně licenční řízení vyhlášeno. Ve chvíli, kdy Český telekomunikační úřad přidělil kmitočtové sady provozovatelům digitálních sítí, začalo být zřejmé, že těžko bude moci rada stát opodál, protože ty podnikatelské subjekty, které tato provozní oprávnění od Českého telekomunikačního úřadu obdržely, samozřejmě chtějí na těch obdržených sadách kmitočtů provozovat vysílání. Kmitočet sám o sobě, jak někdy říkám, má menší cenu než vzduch.
Kmitočty, které Český telekomunikační úřad vydal, tedy tyto kmitočtové sady, jsou zkoordinovány v té podobě, v jaké jsou do května roku 2007. Tohoto argumentu se často používá právě proti tomu, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obsazovala digitální sítě na dobu delší. Předpokládám, že předejdu nejedné otázce, oprávněné otázce, z vašich řad, proč rada tedy neobsazuje v tom licenčním řízení technické prostředky pouze do května roku 2007.
***