(16.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Jak v tuto chvíli z takovéto šlamastiky, co s tím? Já osobně si myslím, že zákonodárce, který chce přistoupit odpovědně k předloženému tisku, má přijmout takové řešení, které nevzbudí pochybnosti. Nemá tedy postupovat tak, že přijme zákon, o kterém budou důvodné pochybnosti, zda byly dodrženy veškeré procedury pro jeho přijetí.
Mimo jiné podpůrným argumentem pro to, proč si myslím, že by neměl být tento zákon dnes hlasován a že by neměl být přijat, je ona ústavní zvyklost. Je to to, o čem hovoří pan prezident ve svém zdůvodnění. Zkrátka a dobře je zde několik případů, kdy volební zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou, nebyl přijat Senátem, a Poslanecká sněmovna o něm již nehlasovala. V roce 1998 to byl zákon o volbách do obecních zastupitelstev nebo již zmíněný zákon o volbách do Evropského parlamentu. Samozřejmě je možné diskutovat, zda tím vznikla ústavní zvyklost, nebo zda důvodem k tomuto nepřijetí bylo něco jiného. Pan navrhovatel vyslovil svůj právní názor, já osobně si myslím, že tím vznikla ústavní zvyklost, kterou bychom měli respektovat a kterou bychom měli dodržovat.
Ale jak jsem řekl, i kdyby zde takováto ústavní zvyklost nebyla, odpovědný zákonodárce podle mého názoru nemůže podpořit s klidným svědomím sněmovní tisk, o jehož přijetí jsou důvodné pochybnosti. A to je dámy a pánové, podle mého názoru tento případ.
Mimo jiné bych uvedl ještě jeden podpůrný argument. Podle mého názoru vláda sama souhlasí s tím - minimálně její úředníci - aby všechny volební procedury byly přijímány souhlasem Senátu a Poslanecké sněmovny. Jak jinak si vysvětlit aktivity Ministerstva vnitra, které připravuje jeden volební kodex, jeden zákon, který veškeré procesní mechanismy sjednotí do jedné úrovně, a o takovémto kodexu bude muset být vysloven souhlas i Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Takže, dámy a pánové, jsem trochu překvapen, neboť jiný návrh podle mého názoru zastává administrativa a jiný návrh zastávají koaliční poslanci.
Dámy a pánové, mohli bychom, jak jsem řekl, o tom diskutovat. Myslím si však, že z hlediska právní jistoty a zachování ústavnosti bychom v tuto chvíli neměli o daném sněmovním tisku hlasovat, a to z toho důvodu, že je zde velké podezření, že přijetí takovéhoto tisku by bylo v rozporu s článkem 40. My bohužel v tuto chvíli můžeme pouze vést diskutaci. Myslím si, že nemáme k dispozici volbu jiného postupu, není u nás bohužel možnost předběžného přezkumu ústavnosti. Proto si myslím, že pro zajištění stability našeho ústavního systému by nejvhodnějším postupem bylo o daném sněmovním tisku nehlasovat, vnímat ho jako tisk, ke kterému Senát vyslovil negativní stanovisko, a případně dané normy přijmout v podobě jiného zákona, než v podobě zákona, o kterém dnes jednáme.
Takže, dámy a pánové, nehlasujme dnes o tomto sněmovním tisku, o kterém je důvodná pochybnost, že veškeré procesní procedury, které ústavou a následujícími zákony jsou stanoveny, byly dodrženy. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Hovořit bude pan poslanec Jičínský, z místa se hlásí pan poslanec Koudelka.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, kdybych o té věci nic nevěděl a neúčastnil se jednání o této problematice v minulém období této Sněmovny, tak by mě přesvědčivý projev mého předřečníka téměř přesvědčil o tom, že bych mu měl dát za pravdu. Jeho přesvědčivost samozřejmě, a to je jeho plus, je spojena i s jeho věkem. Já vzhledem k tomu, že jsem člověk starší, více uznávám relativitu soudů, to, že některé věci mohou být vykládány tak, některé mohou být vykládány onak. Jednoznačný výklad toho, co ústavodárce myslel, když do článku 40 řekl "volební zákon", samozřejmě není a bude záležet na Ústavním soudu, pokud se to k němu dostane, nebo bude záležet případně na obou komorách Parlamentu, aby se shodly na zpřesnění tohoto výkladu.
Ale kolegům bych připomněl, že tahle problematika tu není nová. Už v minulém období se o tom diskutovalo, a tehdy převažoval v této Sněmovně názor, že volební zákon uvedený v článku 40 se týká jenom Parlamentu. Pan místopředseda Filip už tady uváděl celou řadu argumentů, je to v hlavě o zákonodárné moci a je to také v souvislosti se zákonem upravujícím - chybějícím zákonem - zásady jednání a styku obou komor. Nechci tedy kategoricky tvrdit, že to má být tak nebo onak. Říkám prostě, že argumenty mohou být pro to, nebo ono řešení. Když jsme o tom ale jednali v minulém období, převážil tento názor. Stalo se ale bohužel to, co je špatnou praxí v této Sněmovně, že k jednomu zákonu se připojují změny zákonů jiných. Čili tehdy, když se v minulém období projednávala změna zákona o obcích, tak se tam také dostal nějaký pasus drobné změny týkající se volebního zákona o Parlamentu. Já už jsem tehdy uplatňoval argument, že článek 40 se vztahuje jen na volbu do Parlamentu. Ale s odkazem na tu skutečnost, že jako součást tohoto zákona byla nějaká drobná změna zákona o Parlamentu, jsem od svých námitek musel ustoupit, protože kdybych je byl prosazoval, musel bych nalézt poměrně složité řešení, pro které tehdy nebyla situace. Takže není to tak, jak říká kolega Pospíšil.
Upozorňuji na to, že pokud jste si to nepřečetli, stanovisko legislativního odboru je v této věci myslím přesné.
Já tedy prostě jsem pro to, abychom tento návrh zákona schválili. A vzhledem k současné situaci, jakkoli nejsem nikterak přesvědčen, že návrh zákona o střetu zájmů je dokonalý, musím reagovat i na pana ministra Němce. Když jsme to projednávali v ústavněprávním výboru, tam byly také určité pochybnosti o řešení tohoto návrhu a žádali jsme ministra Němce nebo zástupce vlády, přesně už si nevzpomínám, kdo na tom výboru tehdy byl, zda nám mohou sdělit, kdy vláda tento návrh předloží. Protože se nám takovéto jasné odpovědi nedostalo, stalo se to, co se stalo, a já doporučuji už vzhledem k situaci, ve které jsme a do které nás vehnala pravicová média, abychom tento zákon schválili. (Potlesk poslanců klubu ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, já jsem se za navrhovatele zúčastnil projednávání tohoto zákona v Senátu, a to v době, kdy už uplynula třicetidenní lhůta. V příslušných výborech jsem řekl, že můj právní názor je takový, že uvedený zákon nespadá pod článek 40 ústavy a nevyžaduje povinný souhlas Senátu a že do Senátu jsem šel proto, že jsem tam byl pozván a považoval jsem za slušné do Senátu chodit. Kdybych byl tušil, že to bude považováno jako argument pro to, že navrhovatelé předpokládali nutný souhlas Senátu i po třicetidenní lhůtě, tak bych tam byl nechodil. (Veselost v sále.)
Co se týká postoje předsedy Sněmovny a organizačního výboru, považuji jejich jednání za správné a za správné plnění jejich povinnosti jako orgánů Poslanecké sněmovny. Předseda Sněmovny a organizační výbor musí hájit práva Poslanecké sněmovny, byť jsou to práva sporná, protože když Sněmovna a její orgány nebudou hájit svá práva, pak je nebude hájit nikdo.
Pokud se týká stanoviska Senátu, problémem je i to, že Senát nekončí v některých svých vyjádřeních pouze na tom, že pod článek 40 spadají pouze zákony, které jsou jako volební zákony nazvány, o volbách do zastupitelstev krajů, případně obcí, ale že v tom extremistickém stanovisku docházejí někteří senátoři až k tomu, že pod článek 40 budou spadat všechny zákony, které upravují jakékoliv volby.
***