(15.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Lze s tím souhlasit, ale jen si musíme uvědomit, že se pokoušíme aplikovat určité právní procedury a právní postupy na právní řády jednotlivých zemí, které se velmi liší. Máme-li například v rámci tohoto rozhodnutí Rady na mysli rejstříky trestů, tady je třeba připomenout, že jsou státy Evropské unie, které rejstříky trestů vůbec nemají. Například je to Irsko. Jsou státy Evropské unie, které mají hned několik rozdílných rejstříků, jako je například Velká Británie. A dokonce i v rámci těchto několika rejstříků v rámci jednoho státu není povinnost podle zákona sdílet všechny informace v jednotlivých orgánech činných v trestním řízení ze všech těchto rejstříků. To znamená, že potom tyto rejstříky nejsou ani v plné míře nabízeny pro sdílení informací na mezinárodní úrovni.
Existují také velmi nejasné definice toho, co je nezákonný čin, případně co je trestný čin. V některých zemích se do tohoto rámce zahrnují i některá rozhodnutí správních orgánů, proti nimž, proti těmto rozhodnutím, se lze odvolat k trestnímu soudu, a kdy tímto rozhodnutím byla vyslovena vina za porušení práva. Je to například příklad Německa. Naopak v některých jiných zemích jsou do rejstříku zapisována i některá rozhodnutí i na úrovni státních zástupců nebo prokurátorů.
Chci tím ukázat jako zpravodaj, že je velmi rozdílná i v tak složité věci, jako je rejstřík trestů, právní tradice v jednotlivých členských zemích. Z tohoto pohledu musí být tyto zákony nebo tyto návrhy projednávány velmi pečlivě, aby nevedly k porušení právního řádu České republiky a například i k porušení ústavnosti. Tady chci podotknout, že v tom úplně prvním návrhu tohoto rozhodnutí Rady Evropské unie z podzimu loňského byla například některá ustanovení, která se týkala tehdejšího článku 6, otázky, která se týkala vyměňování těchto informací, kde i podle názoru orgánů České republiky byly tyto návrhy v rozporu s Ústavou České republiky a v rozporu s mezinárodním právem. Pak samozřejmě v průběhu vyjednávání došlo k úpravě těchto formulací. Ale znovu chci zdůraznit, jak velmi záleží na tom, abychom podobným ustanovením věnovali velkou pozornost, protože se týkají základních práv a svobod našich občanů.
Znovu opakuji - je vždy třeba být nesmírně pozorný ve chvíli, kdy se pokoušíme aplikovat obecnou evropskou normu na velmi rozdílné a rozmanité právní řády jednotlivých členských zemí Evropské unie.
V této souvislosti samozřejmě vznikají i některé otazníky, které přes to, že bude-li přijat tento návrh, by měly být zodpovězeny. Měly by být zodpovězeny buď na tomto projednávání, nebo případně v písemné podobě. Například na základě tohoto návrhu rozhodnutí bude do deseti dnů na vyžádání poskytována informace o jakémkoliv trestním odsouzení v rámci Evropské unie. V pravidelných termínech budou také poskytovány všechny trestní listy a rozesílány do všech členských zemí Evropské unie. V tuto chvíli není ale ještě úplně jasné a zaručené, jak se například v případě občanů České republiky bude postupovat, pokud dojde k výmazu nebo zahlazení toho trestného činu, zda jsou skutečné garance, že i do všech členských zemí Evropské unie půjde patřičný údaj a především že dojde k patřičnému administrativnímu úkonu, tzn. výmazu nebo zahlazení, i v těch evidencích o českých občanech, které budou v rámci ostatních států Evropské unie. Protože by asi bylo velmi špatné, kdyby některé právní postupy aplikované na území České republiky, jako je například výmaz nebo zahlazení trestného činu, vedly k tomu, že na území jiných států o našich občanech budou nadále shromažďovány některé údaje, které už o nich nejsou shromažďovány na území České republiky.
Je také skutečností, že i nadálé zůstává otázkou, nakolik se některé jiné členské země Evropské unie budou moci plně a věrohodně zapojit do tohoto systému recipročně. To znamená, pokud budeme my poskytovat tyto informace, zda i tyto země budou schopny stejné informace ve stejném objemu a ve stejném tempu poskytovat České republice. Zde bych chtěl zdůraznit, že existují některé otazníky například v případě Irska, Velké Británie nebo Francie. V případě Irska je to ten problém, že Irsko, jak jsem již řekl, nemá definován rejstřík trestů a nemá příslušnou legislativu pro předávání těchto informací. Francie například má takovou legislativu, že bez výrazných změn v této legislativě nebude moci poskytovat tyto informace v dohodnutém termínu, tzn. v tom termínu deseti dnů. Velká Británie, jak jsem již řekl, má několik rejstříků trestů a některé z nich nesdílí vzájemně informace ani na základě vnitrostátního práva. Je tedy otázkou, nakolik budou schopny sdílet tyto informace v rámci Evropské unie.
Tyto otázky samozřejmě zůstávají. Bylo by dobré, aby Česká republika, exekutiva, vláda, Ministerstvo spravedlnosti na ně uměly odpovědět. V každém případě by ale měly vést Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby si uvědomila, že tyto záležitosti nejsou jednoduché, že je třeba se jimi zabývat, že jde o základní práva a svobody v některých oblastech českých občanů a že není možné jenom automaticky roubovat některé společné evropské normy na právní řády evropských zemí.
Na základě toho, co jsem řekl, a na základě především úprav, ke kterým došlo zhruba mezi říjnem a lednem letošního roku při projednávání této smlouvy, kdy byl například, jak jsem již řekl, vypuštěn původní článek 1 z tohoto návrhu rozhodnutí Rady, chci navrhnout Poslanecké sněmovně, aby přijala následující usnesení k návrhu rozhodnutí Rady o výměně údajů z rejstříku trestů, sněmovní tisk 873-E: Poslanecká sněmovna za prvé bere na vědomí zprávu ministra spravedlnosti o dosavadním průběhu jednání o návrhu rozhodnutí Rady o výměně údajů z rejstříku trestů, sněmovní tisk 873-E, v orgánech Evropského společenství a Evropské unie, a za druhé žádá vládu, aby v souladu s § 109b jednacího řádu informovala o postoji, který k danému návrhu zaujme v Radě Česká republika.
Jednání Rady, pokud se nepletu, bude v následujících dnech, čili poměrně brzo. A byl bych také velmi rád, kdybychom naprosto stran politických a stranických bitev měli všichni jasno v těch otázkách, o kterých jsem tady mluvil, tzn. aby bylo zaručeno opravdu to, že o našich občanech nebudou někde jinde shromažďovány údaje, které třeba v rámci trestního řízení v České republice byly již zahlazeny nebo amnestovány apod., a také aby to, že Česká republika bude poskytovat tyto údaje některým členským zemím Evropské unie, aby byla skutečně záruka, že i ty členské země Evropské unie, o kterých jsem tady mluvil, kde existují určité legislativní výhrady, měly povinnost poskytovat tyto údaje stejně recipročně, jako je poskytuje Česká republika.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi. Ten návrh usnesení, který zde přečetl, určitě budeme potřebovat, aby přečetl ještě v podrobné rozpravě. O to ho požádám.
V tuto chvíli zahajuji všeobecnou rozpravu. Nemám žádnou přihlášku písemnou do této rozpravy, ale zvedá se ruka pana poslance Karla Vymětala, kterému uděluji slovo jako prvnímu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, projednáváme první dokument, který vyšel z výboru pro evropské záležitosti. Samozřejmě jeho práce se bude vyvíjet, tak jak se vyvíjí všechno v čase. Pro mne je potěšitelné to, že výbor i pan zpravodaj sledují vývoj dokumentu dál, nejenom prostě v okamžiku, kdy byl předložen, ale jak se dál vyvíjí tento dokument. Myslím si, že to je velice potřebné.
Samozřejmě budeme se učit vyplňovat i přiložené dokumenty, které se budou posílat evropským orgánům. Možná že bude třeba přemýšlet i nad tím, jak zachytit některé naše obavy a připomínky, které například pan zpravodaj tady přednesl, i do toho stanoviska toho výboru. Ale to všechno chce vývoj, všichni se budeme učit.
Já bych v té souvislosti chtěl poprosit jenom o jednu věc, a sice výbor pro evropské záležitosti, a týká se to i dalšího bodu, v těchto prvních dokumentech přijal usnesení vlastně jenom sám k sobě, že bere na vědomí návrh rozhodnutí a žádá předsedu Sněmovny, aby to zařadil.
***