(18.30 hodin)
(pokračuje Čurdová)
Já jsem si několik příkladů vypůjčila ze sousedního Německa a Rakouska, ale dovolte mi, abych nejprve tyto své zkušenosti nějakým způsobem uvedla.
Ze své ještě nedávné praxe, kdy jsem učila na střední škole, jsem přesvědčena o tom, že sociální původ u nás v České republice začíná ovlivňovat šance mladých lidí na studium na vysokých školách. Bohužel, i naše společnost se začíná silně diferencovat a právě sociální původ může být tím, co zabrání talentovaným dětem v dalším studiu.
Podle výzkumu v sousedním Německu na vysokých školách studují hlavně děti ze vzdělaných nebo dobře situovaných rodin a více než polovina studentů pochází dnes z rodin, kde alespoň jeden z rodičů má maturitu. Výhybky do budoucna však v Německu nastavují už na základní škole. Se vstupem do "hlavní" školy, což je v podstatě obdoba naší střední školy, tzv. Hauptschule, pro mnohé děti končí šance získat vyšší vzdělání, a často to nesouvisí se schopnostmi dítěte, nýbrž s jeho rodinným původem. Nerovný přístup ke vzdělání není problémem pouze ideologickým, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale je hlavně problémem národohospodářským. Chybějí kvalifikovaní odborní pracovníci, nastupují slabé populační ročníky, které nemohou zaplnit vznikající mezeru. Rovnováhy lze dosáhnout pouze tím, že se více mladých lidí rozhodne pro vyšší kvalifikaci. Proto německá vláda, a nejen ona, přijímá celou řadu opatření, která zvyšují počet studentů, kteří dokončí vysokoškolská studia. Ale i v sousedním Německu, které je poměrně bohaté, je to pouze 19 % mladých lidí z populačního ročníku.
Spravedlnost poskytování příležitostí ve školském systému není jen otázkou základních demokratických práv, nýbrž také klíčem ke společnosti, která bude schopna existovat v budoucnu. Vysoké školy musí přispět svým dílem k získávání studentů, kteří pocházejí z neakademických poměrů, a volání po zavedení školného je v této souvislosti velice špatným signálem.
Na rozdíl od žáků profesní přípravy, kde učni dostávají odměnu za práci, si studenti musí své vzdělání nějakou formou financovat. Pro řadu rodičů má profesní příprava přednost hlavně také v tom, že dítě je brzy finančně nezávislé. Asi by řada z vás, kteří jste nikdy nepůsobili ve školství, byla překvapena, kolik talentovaných mladých lidí například ze středních odborných škol právě z těchto důvodů neodchází studovat na vysoké školy technických směrů, protože si to jejich rodiče prostě nemohou dovolit. Rodiče studentů musejí počítat s mnoha náklady, i když k zavedení školného nedojde. Ten, kdo si nechce prodlužovat dobu studia intenzivním vykonáváním nějakého zaměstnání během semestru, je odkázán na pomoc rodiny nebo státu. Státní podpora vysokoškolského studia je proto nezbytná, aby se zamezilo sociální nespravedlnosti.
Je možné diskutovat o tom, jak na jedné straně reagovat na sociální znevýhodnění a na druhé straně zlepšit kvalitu vzdělání ve společnosti. Požadavek na zavedení školného je však krátkozraký, protože školné se nejvíce dotkne těch, kteří jsou již nyní na vysokých školách málo zastoupeni, totiž dětí z rodin s malými a středními příjmy, a proto mi také naprosto není jasný výraz pana zpravodaje, který řekl, že tento návrh zákona právě pomáhá lidem s nižšími a středními příjmy.
Podle mého názoru neexistuje sociálně snesitelné školné. Nejsou-li rodiče schopni platit, musí si studenti vzít půjčku, kterou později budou splácet. Pohled do zahraničí ukazuje, že sociálně slabší jsou prvními, kteří na studium rezignují, protože si nemohou dovolit drahé vstupné do akademických kruhů. Dovolte mi příklad ze sousedního Rakouska. V Rakousku klesl počet začínajících studentů po zavedení školného o 15 %. Vyhlídka na splácení velkých dluhů po absolvování školy by mohla mít podobný dopad i v České republice, protože i tady jde o psychologii vnímání a o přístup ke vzdělání. A to přece nikdo z nás nechce, protože chceme společnost, která půjde dopředu a která bude vzdělaná.
Investice do vzdělání musí být trvalá a vzdělání se nesmí stát statkem, který si může dovolit jen málokdo, neboť to by znamenalo nenahraditelnou ztrátu pro celou společnost. Proto mi dovolte, abych se připojila ke svým předřečníkům a navrhla zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Slova se ujme pan poslanec Petr Pleva, připraví se pan poslanec Břetislav Petr a poté opět paní kolegyně Šojdrová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl krátce zareagovat na kolegyni Kateřinu Konečnou, která zde provedla velmi hlubokou a fundovanou kritiku vysokých škol v USA. Proto bych jí chtěl doporučit - paní kolegyně, samozřejmě prostřednictvím předsedajícího - pusťte se do kritiky vysokých škol v USA tehdy, až naše věda bude mít ne v absolutních číslech, ale v poměrných číslech podobné výsledky jako věda americká. Pusťte se do kritiky amerických vysokých škol, které zásobují odborníky americkou ekonomiku, až ekonomika celé Evropské unie, ne České republiky, ale celé Evropské unie bude alespoň na dohled ekonomiky americké.
Dále tady paní kolegyně Čurdová krásně hovořila o tom, jak je školné sociálně determinující, jak znevýhodňuje děti z příjmově slabých sociálních skupin, jak se pro ně studium na vysokých školách stává nedostupné. Byl uváděn krásný příklad z Německa, které žádné školné uvedeno nemá, a pouze chybělo jenom jedno tomuto srdceryvnému projevu - že sociální demokracie navrhne zrušení numeru clausu na vysokých školách, tak aby vysokoškolské studium bylo skutečně přístupné pro všechny, protože již dnes je možné zaplatit si programy v celoživotním vzdělávání, nebo si zaplatit studium na soukromých vysokých školách. Není to na základě sociální situace rodiny, je to na základě loterie, kterou by klidně mohla pořádat akciová společnost Sazka, která se mnohdy jmenuje "přijímací zkoušky na vysoké školy". Tyto přijímací zkoušky mají mnohdy stejnou vypovídací hodnotu, jako kdyby je pořádala Sazka, a. s. Pak ti šťastní, kteří v této loterii uspějí, mají studium zadarmo, a ti, co v této loterii neuspěli, si ho musí zaplatit, ovšem ne pouze nějakou malou částí, nějakými malými procenty, jak zde navrhují předkladatelé, ale plně, ve vysokých částkách. Paradoxně totiž školné na vysokých školách, pokud je doplněno - a to přiznávám, že v tomto zákoně není, ale lze to doplnit při dalším projednávání ve výborech - systémem půjček nebo jiných věcí, které jsou ovšem nejenom na školné, ale na celé studium, jak je to v mnoha jiných zemích, může se stát sociálně daleko vlídnější, než je současný stav.
Ještě bych rád pohovořil o jedné věci, a to je motivační faktor školného, což je faktor rozhodně nezanedbatelný. Dnešní situace je mnohdy - a neříkám, že všude a na všech vysokých školách a na všech fakultách, ale bohužel existují takové případy - taková, že jestliže odpadnou přednášky, jestliže odpadnou cvičení, studenti se radují, protože také mnohdy na těch přednáškách jim pan profesor předčítá svoje skripta. Jestliže školné zavedeno bude, toto se opakovat nebude, jak jsou zkušenosti ze soukromých vysokých škol, kde když odpadne vyučování, přijdou studenti za profesorem a ptají se ho "kdy nám to nahradíte?".
Proto si myslím, abychom zvýšili kvalitu vysokých škol, ale také abychom umožnili skutečně smysluplné vícezdrojové financování, o kterém se tady pořád jenom mluví, ale v praxi se nekoná, že je třeba, abychom propustili tento zákon do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Plevovi. S faktickou připomínkou před kolegou Petrem se hlásí pan poslanec Laštůvka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych fakticky reagoval na svého předřečníka. Jestli jsem tomu dobře rozuměl, tak závěr zněl: "Věř, a vůle tvá tě uzdraví."
Věcně bych chtěl poznamenat, jestli jsem panu poslanci dobře rozuměl, tak navrhuje, abychom přijali zákon, který znamená, že ti, kteří jsou z rodin, které nemají dost prostředků, budou z toho slosování o přijetí na vysokou školu vyloučeni.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla faktická připomínka pana poslance Laštůvky.
Já vám k faktické poznámce, pane kolego (Plevo), samozřejmě dám slovo. Předtím vyřídím váš vzkaz paní kolegyni Konečné, která ho jistě slyšela. Můžete se ujmout slova.
***