(11.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
A není prostě fér brát osud České republiky jako rukojmí svých osobních problémů, protože pokud to uděláte, zůstane tady jenom opravdu ten bordel! A ten křesťanští demokraté nepodpoří. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL, nesouhlasné projevy poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Myslím, že v této chvíli umožním vystoupit předsedovi vlády, který chce evidentně reagovat na vystoupení pana poslance Kalouska. Prosím, pane premiére, máte slovo jako první.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, já nebudu křičet, protože nevidím důvod, abych v tento okamžik zvedal hlas. A já dokonce mohu říci, že já se ani na nikoho nezlobím a ani vůči nikomu zášť nemám. Možná že v tomto světle mám výrazněji křesťanštější přístupy než někdo jiný.
Ale chci vám říci jednu jedinou věc, abych odpověděl kolegovi Kalouskovi, protože vám, pane předsedo KDU-ČSL, nevěřím. Nevěřím vám v tom, že toto není pouze záminka, a jsem schopen, myslím si, doložit to řadou věcí. A pokud se jednou za čas tyto celé události budou posuzovat daleko klidněji, tak bych doporučil každému, aby si vytáhl všechna veřejná vystoupení Křesťanskodemokratické unie - Československé strany lidové za poslední měsíc nebo sedm týdnů, abyste se podívali, jak zněla takzvaná postní dohoda nebo její návrh, abyste se podívali, zda náhodou nejsou všechny body splněny, a přesto Křesťanskodemokratická unie - Československá strana lidová pokračuje ve stupňování požadavků. Nevěřím vám to, prostřednictvím pana předsedajícího.
A možná lidé nevěří mně a já se jim po některých věcech nedivím a budu se snažit, abych měl šanci tu důvěru navrátit. Ale myslím si, že stejně tak nevěří vám, že vaše úmysly jsou tak čisté, jak prezentujete. (Potlesk poslanců ČSSD.)
A řekl bych k tomu ještě jednu věc. Když celý tento problém začínal, je zajímavé, že to, co položila Československá strana lidová na stůl, byly věci, které se netýkaly jenom problémů premiéra Grosse, ale týkaly se problémů jiných, a až v okamžiku, kdy se ukázalo, že tento problém politicky může být produktivnější, tak z těch jiných problémů, které KDU-ČSL položila na stůl, se to jaksi vytratilo. A připomněl bych, že na začátku vůbec těch našich koaličních debat byly věci v souvislosti s vlastnictvím Lidového domu a údajnou směnkou pana dr. Altnera. Takže nedivte se mně a asi velké části sociální demokratů, a jsem přesvědčen, že i velké části veřejnosti, že prostě nevěříme upřímnosti toho, co zde v tento okamžik říkáte.
Jsem přesvědčen, že hodnota toho projektu, o kterém zde byla řeč, je velká. Ale také jsem přesvědčen, že nebyl zájem tento projekt dotáhnout do konce. A svědčí o tom i slova, která zazněla při sestavování posledního rozpočtu, že tento rozpočet je poslední, který děláme společně s křesťanskými demokraty.
Nedivte se nám, nevěříme vám!(Potlesk poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní bych požádal pana ministra Šimonovského a pak se přihlásil ještě pan poslanec Kováčik.
Místopředseda vlády a ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, 15. února, když jsme vyzvali pana premiéra k demisi, tak to určitě nebylo proto, že jsme považovali koaliční spolupráci za nemožnou a chtěli jsme opustit potápějící se loď koaliční spolupráce a hledat nějakou lepší perspektivu. Jsem také přesvědčen jako mnozí řečníci, že koaliční spolupráce není vyčerpána a to, co jsme si naplánovali v koaličním prohlášení vlády, že bylo užitečné pro tuto zemi a že tato koaliční vláda spoustu užitečných věci udělala. Spoustu věcí se nepodařilo. O tom tady řeč nebyla. Modernizace sociálního systému je jedna z největších výzev, kterou jsme nedokázali splnit, a břemeno, které s sebou v mandatorních výdajích tato země táhne, zůstává k řešení.
My jsme nemohli pouze obhajovat dál to, co je neobhájitelné. Nedokázali jsme najít jiný způsob, jak přesvědčit pana premiéra, aby své osobní problémy vyřešil tak, jak to řeší v kultivované části Evropy, aby odstoupil, a navrhovali jsme stejný postup jako při výměně premiéra Špidly, bez toho, že by byla otřesena stabilita země, bez toho, že by koaliční spolupráce byla přerušena. Tento projekt stále považujeme za možný.
Za ty dva měsíce, po které jsme přesvědčovali partnery ke koaliční spolupráci, že řešení, které navrhujeme, je možné a schůdné, jsme vyčerpali všechny nástroje, které jsme měli k dispozici. Včera jsme použili nástroj poslední a zvolili jsme demisi jako nástroj nikoliv k rozbití, ale jako nástroj k tomu, abychom se vzpamatovali a znovu mohli začít s čistým stolem. K tomu také může sloužit dnešní hlasování. My přistupujeme k dnešnímu hlasování jako k možnosti, že se znovu nastaví čistý stůl, že o tom, co není schopen premiér Gross, podat demisi, rozhodne tato Sněmovna a že koaliční spolupráce nadále bude možná.
Vyzývám všechny, kteří chtějí dále spolupracovat, aby k tomuto hlasování přistupovali stejně jako křesťanští demokraté (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní bych měl udělit slovo panu poslanci Kováčikovi, ale po domluvě prosím pana ministra Pavla Dostála, aby se dostavil k řečnickému pultu. (Hluk v sále.) Prosím o klid.
Slovo má ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Děkuji vám, pane předsedo. Já jsem ve své podstatě dneska nechtěl vystupovat, já jsem vůbec přijel jen proto, abych nějak deklaroval svou sounáležitost s touto vládou, a nesu také zodpovědnost za její rozhodnutí a výsledky. Leč dosavadní pořád ještě kolega Šimonovský mě vyprovokoval k jednomu - abych mu sdělil vaším prostřednictvím následující: Jsme asi jediná země v Evropě nebo na světě, ve které ministři, kteří jsou ve funkci, se vysloví sami proti sobě. Jsme asi jediná země, ve které se její ministři vyslovují proti vládě, ve které pořád jsou. Trošku mně to připomíná pacienta na operačním stole, který říká: Pánové, já tady nechci být, já chci jít do pitevny.
Děkuji vám. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane poslanče Kováčiku, prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Až jednou, za delší čas, opadnou emoce, opadne bezprostřední atmosféra, opadne to, co provází tuto paradoxní situaci, která v České republice existuje, tak pro historii možná nebude zaznamenáno, že jsme měli mladého premiéra, který měl jisté problémy, ale pro historii bude zaznamenáno to, že ministři hlasují proti vlastní vládě, ve které ještě pořád jsou. Pro historii bude zaznamenáno to, že tak jak různí vládcové či vysoké politické osobnosti mívají různé historické přídomky, tak zcela určitě tam bude stát: Miroslav Kalousek - sjednotitel sociální demokracie. (Oživení v sále, smích.) A možná tam bude třeba i stát, že Miroslav Kalousek byl tím, který jako vedlejší produkt snah, které v posledních týdnech vyvíjí, doopravdy přivedl nás, Komunistickou stranu Čech a Moravy, k nutnosti, k zodpovědnosti na podílení se našich věcí. Já mu za to srdečně děkuji.
Ale v této chvíli bych chtěl říci, a to možná pro historii zaznamenáno nebude, že mě docela mrzí tón, někdy i hrubý tón rozpravy, která se tady dnes vedla. (Potlesk poslanců KSČM a ČSSD.)
***