(18.30 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Musí se opravdu dělat kroků vícero. A provedlo to, že vsadilo na extrémně nízkou daň z příjmů a na vysokou míru vzdělání a vědy. Myslím si, že to se vyplatilo. Irové potřebovali dohnat západní Evropu. Ale my na tom určitě nejsme tak špatně jako Irové před 30 až 35 lety, ale také platí teze, že potřebujeme dohnat západní Evropu, takže bychom měli hledět na to, abychom právě takovýmito instrumenty a takovýmito nástroji, které bezesporu v rukou vlády jsou, postupovali. To je můj příspěvek a můj pohled na tu věc.
Opravdu platí, že každé snížení daní je správným krokem, ale všem poplatníkům, nikoliv pouze vybrané skupině.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Hovořit bude pan poslanec Mládek.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také říci několik poznámek k problému daní. Jsem rád, že vystoupením poslance Vojíře se diskuse poněkud zklidnila a nabyla konstruktivnějšího rázu, protože předtím tady byly sděleny některé informace, které - mírně řečeno - jsou nepřesné, spíše bych řekl nepravdivé.
Již jsem tady vystupoval k problému vysoké míry zdanění. Skrze pana předsedajícího chci říci panu poslanci Nečasovi, že s vysokou mírou zdanění je to takto. Ano, existuje starší zpráva OECD, která říká, že Česká republika má vysokou míru zdanění, zhruba kolem 39 %. Ale bylo to předtím, než OECD a Evropská unie sjednotily metodiku výpočtu hrubého domácího produktu. Najednou se ukázalo, že tento hrubý domácí produkt je v České republice větší, než jaký byl předtím, a přes noc klesla míra zdanění na 37 % jen tím, že se zpřesnil výpočet. A to ještě nebyl konec. Poté došlo ke konsolidaci oněch výdajů, protože v různých zemích je to různým způsobem, a pak jsme se dostali na 35 %.
Složená daňová kvóta 35 % je pod úrovní všech zemí patnáctky kromě Irska. Irsko skutečně má nižší daňovou kvótu, ale je také třeba dodat, že Irsko je šampionem ve vysávání zdrojů Evropské unie, které v minulosti dosahovalo oněch 3 až 4 %, takže v podstatě Irsko se na své dostalo tím, že ty peníze nepřišly od irských daňových poplatníků, ale z Bruselu. Co se týče nových zemí, tak tam nás v podstatě předstihují pouze pobaltské země, které jsou někde dále.
Já si totiž myslím, že mluvit pouze o nízkých daních je velmi zavádějící a odvádí nás to od zásadní otázky. Zásadní otázkou není samotná výše daní, ale poměr výnosů veřejných služeb, které za ony daně dostaneme. Kdyby to bylo tak jednoduché, že stačí mít nízké daně, tak už některé africké země jsou skutečnými tygry, a ony bohužel nejsou. Nejen africké země. Ono je totiž třeba daleko více.
Bylo zpracováno mnoho ekonomických studií. Jednoznačně se neprokázal vztah mezi výší zdanění a ekonomickým úspěchem, protože existují samozřejmě zejména v severní Evropě země, kde míra zdanění je vysoká a přitom hospodářský růst je slušný, nemluvě už o produktivitě práce a technologickém rozvoji.
Přesto však nechci tuto věc podceňovat. Musím říci, že nemohu zcela souhlasit s názorem, že jednou je to více levicové, jednou více pravicové. My totiž žijeme v měnícím se světě, v globalizovaném světě, který na nás klade obrovský tlak, a je skutečností, že západní Evropa stojí před obrovskou výzvou, aby obstála v globální konkurenci, protože se jí v globální konkurenci nevede jak s USA, tak s Indií, s Čínou, tak případně dalšími asijskými zeměmi. Ale že by bylo receptem, že prostě zapomene na všechno, co bylo v minulosti, rozbije model solidarity, zvaný sociální stát, a všechno bude skvělé, tak to bohužel ve světě nefunguje.
Domnívám se, že jedním z největších omylů je, že je možné snížit daně a všechno bude v pořádku. Některé země skutečně mají nižší zdanění, menší míru přerozdělování přes stát, ale studie prokázaly, že v tom případě mají větší míru soukromého přerozdělování, neboť je pravda, že skutečně není nutné, aby všechny sociální služby zajišťoval stát. Jsou některé země, kde soukromý sektor hraje větší roli, ať již jsou to církve nebo občanská společnost. Prostě je třeba zajistit nějakou míru přerozdělování buď přes stát, nebo jinými kanály. Nejhorší varianta je ta, že státní míru přerozdělování bychom omezili a nezajistili jiné kanály, jak bohužel z některých návrhů vyplývá.
Ona míra solidarity v západní Evropě je postavena především na progresivním zdanění příjmů fyzických osob. Chtěl bych dodat opět pro informaci této Sněmovny, že i v takových zemích, jako jsou USA, již někdy v sedmdesátých letech marginální míra zdanění byla kolem 75 %, ve Švédsku v té době byla 90 %. Samozřejmě, při takových mírách je možné plně podepsat ony řeči o demotivaci pro nejvyšší příjmové skupiny. My ale mluvíme o marginální míře 32 %, což rozhodně není míra demotivující. Jediné, co by bylo možné namítat, je to, že jinou formou daně je sociální a zdravotní pojištění, které není omezeno pro vysokopříjmové fyzické osoby, ale tento problém je řešen v jiném zákoně, který je tuším ve druhém čtení. Tam jistý problém existuje a ten bude nepochybně vyřešen.
Rovněž tak není pravda, že toto snižování daní povede zásadním způsobem k tomu, aby se zvýšila atraktivita české pracovní síly pro zaměstnávání, protože pro zaměstnavatele ta cena bude stejná.
Já vidím jako jeden z hlavních cílů tohoto snížení daní v boji s věcí, kde jsme neuspěli, to je snížení nezaměstnanosti, protože co jiného než snížení daní pro nejnižší příjmové skupiny zvyšuje jejich motivaci, protože oni při stejné hrubé mzdě dostanou daleko vyšší čistou mzdu, a tudíž budou mít lepší pobídku pracovat, a tudíž je větší naděje, že kalkulace, kterou dělají, zda být na dávkách, nebo pracovat, jim nevyjde ve prospěch dávek. Je to ona past chudoby, kterou bychom měli pomoci překonat tímto zákonem, dát správné pobídky. Myslím si, že to tento zákon řeší.
Pan poslanec Vojíř měl pravdu v tom, že do jisté míry je uvnitř oněch procent prohloubena progresivita onoho systému, protože skutečně dochází k tomu, že sice nevyšší příjmové skupiny na jedné straně také ušetří na tom, že první a druhé pásmo bude mít nižší sazbu, ale samozřejmě díky tomu, že dojde ke změně odpočitatelné položky na daňovou slevu, něco ztratí. Ale v podstatě budou na svém. Toto je přesně zájem tohoto zákona, protože se domníváme, že není možné rozbít základní předivo sociálního státu, to základní, na čem stojí evropská civilizace.
Chtěl bych také varovat před jednoduchými řešeními typu jednotné daně, protože tato zdánlivě jednoduchá řešení neřeší onu výzvu globalizace a naopak všechny problémy prohlubují a vedlo by to pravděpodobně k rozpadu sociální soudržnosti.
Ještě k OECD musím říci jednu poznámku. Ve svém minulém životě jsem jako úředník jezdil na ona zasedání OECD. Jak to je, jsem vysvětlil. Chtěl bych dodat pro úplnost, že ve svých posledních materiálech OECD České republice doporučuje zvýšení majetkových daní, které jsou snad nejnižší v rámci OECD, a zavedení ekologických daní. To jen proto, aby obrázek byl stejný.
Na závěr bych chtěl říci, že pevně doufám, že tento zákon bude přijat, a jsem také příjemně potěšen určitým zvýšením konstruktivnosti diskuse nad touto záležitostí, která je poměrně zásadní, byť zdaleka ne ve všech příspěvcích. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Mládkovi. Vzhledem k tomu, že se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím.
Až pan poslanec Kopecký dovolí, tak bych se zeptal pana ministra, zdali hodlá vystoupit se závěrečným slovem. Nehodlá. Můžete pokračovat v diskusi, pane poslanče Kopecký. Dám vám žlutou kartu, protože rušíte.
Prosím pana poslance Michala Krause, aby jako zpravodaj se ujal svých zpravodajských povinností, byť jeho úloha není, pravda, příliš obtížná.
***