(11.10 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Už zde bylo několikrát vzpomenuto rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci regulace nájemného v Polsku a také vzpomenuta i dvě rozhodnutí našeho Ústavního soudu. Evropský soud považuje stav v Polsku za neudržitelný, neboť neumožňuje pronajímatelům řádný provoz nájemního domu, to znamená, aby z nájmu byly hrazeny náklady na údržbu, opravy, správu, režii a samozřejmě i odpovídající zisk. V případě nečinnosti polské vlády by majitelé v Polsku mohli dosáhnout odškodnění až ve výši 150 miliard korun. Je to samozřejmě odhad. Soud pro lidská práva trvá na dodržování proporcionality. Je to princip, který znamená spravedlivou rovnováhu mezi požadavky obecného zájmu a zájmu jedince. Podobně své nálezy zdůvodňoval i Ústavní soud v České republice.
My máme před sebou návrh zákona, který by měl tento problém po mnoha a mnoha letech konečně v České republice řešit. Mám však za to, abychom se vyhnuli případným sankcím, aby naši majitelé domů neuspěli při obdobných žalobách ve Štrasburku, tak musí tento návrh dostát několika změn.
Podle mě šestileté přechodné období, které je navrženo, po které bude vlastně probíhat ta deregulace, je velmi dlouhé a neuspěli bychom s tímto návrhem jako námitkou proti tomu rozhodování ve Štrasburku. Mám za to, že toto šestileté období by mělo být razantně zkráceno, a to až na tři roky.
Pak podle mého názoru by měl návrh obsahovat i zvýšení nájmů ke dni účinnosti tohoto zákona. Je potřeba si uvědomit, že od roku 2003 nájmy regulované se nehýbají vůbec, proto zde je vysoký polštář pro to, aby mohlo být nájemné hned v prvním kroku zvýšeno. Mám za to, že je možné hovořit až o 30 procentech.
A pak tento návrh má další problém, protože - budu teď hovořit o tom návrhu tak, jak je postaven - navrhuje šestileté přechodné období, ale i to v případě, že v některých obcích je už nájemné na úrovni toho tzv. cílového nájemného, to znamená, že tam po těch šest let by nedocházelo k žádnému růstu nájemného, a přesto tam bude regulace zachována v té tvrdé podobě. Mám za to, že je možné, aby v takovýchto případech, kde cílové nájemné je nižší nebo rozdíl velmi malý, tak aby ta regulace byla ukončena okamžitě, jak je toho stavu dosaženo.
Poslední poznámka, která je spíše technického charakteru, nicméně i ta by zde měla být řečena. Vláda navrhuje, aby Ministerstvo pro místní rozvoj bylo zmocněno vydávat ve Sbírce zákonů pro jednotlivé roky ty přírůstky toho nájemného, zjednodušeně řečeno, a toto se má dít formou sdělení ve Sbírce zákonů. Mám za to, že se jedná o velkou chybu, protože ve Sbírce zákonů žádná sdělení nemohou být publikována, pouze zákony, nařízení vlády, zákonná opatření Senátu anebo vyhlášky ministerstev. Samozřejmě že toto lze opravit v rámci druhého čtení, ale je potřeba i na toto pamatovat.
Vážené kolegyně a kolegové, jsem rád, že tento návrh je předložen přes ty všechny výhrady, které jsem k němu uvedl. Podporuji, aby byl propuštěn do druhého čtení, kde bude samozřejmě na výboru především prostor pro to, abychom ty problémy, které v zákoně KDU-ČSL vidí, tak byly prodiskutovány a bylo nalezeno nějaké schůdné řešení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec František Beneš. Potom vystoupí pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěl uvést na pravou míru slova mého předřečníka.
V naší republice neexistuje předpis, který by reguloval nájemné z bytů kromě bytových družstev postavených s pomocí státu. Jestliže něco neexistuje, nemůže to být čehosi příčinou. Jestliže neexistuje předpis o regulaci, tak regulace nemůže být příčinou, že nejsou byty pro mladé rodiny. Byty pro mladé rodiny nejsou, protože se prostě levné vhodné byty nestavějí.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych řekl několik poznámek k problematice, kterou projednáváme.
Také já jsem toho názoru, že je dobře, že zákon byl předložen. Velice ho vítám, jako jsem vítal všechny návrhy zákonů, které byly Poslanecké sněmovně předloženy, protože je kterýkoliv zákon lepší než současný stav. A to především proto, že v poslední době, jak už jsem to tady několikrát od tohoto místa zdůrazňoval, soudy se začínají zmocňovat legislativní role. Soudy nám vytvářejí zákony, soudy tvrdí, že jsou ony, kdo mají určovat zákon.
Odběhnu dokonce v souvislosti s třináctými a čtrnáctými platy. Jeden z brněnských soudců publikoval názor, že - cituji doslova: "Poslanci a senátoři si nemohou přijímat zákony, jaké chtějí." Jedině kdo je schopen přijímat zákony, jsou soudy! To samozřejmě je cesta do pekla, cesta proti demokratickému uspořádání společnosti, a je proto třeba, aby věc byla řešena zákonem.
Rozhodně je potřeba odmítnout názory, které zaznívají neustále jako v tibetských mlýnech, že se vláda tomu nevěnuje. Není pravda! Nájemné v regulovaných bytech vzrostlo od roku 1989 8,6krát diferencovaně podle lokality, v Praze 15krát. Cena vodného a stočného vzrostla 39krát, cena paliv 7, 8krát, tepla a teplé vody 6krát! Z toho je patrné, že stát zvyšoval ceny za bydlení podstatně více než jiných složek spotřeby České republiky. A snadno lze prokázat, zda existuje v republice ekonomický prostor pro růst nájemného. Já se k tomu ještě vrátím.
Bylo tady mnohokráte řečeno, že to tržní nájemné je příliš odlišné od toho regulovaného nájemného. Jak si to někteří soukromí vlastníci domů představují, že by mělo to nájemné vypadat, je například argumentace společnosti Interdomus ve sporu s českým státem, kterou projednával Městský soud ve věci 20C33/2003, kde se tato společnost vedená italským podnikatelem Giormanim domáhala na českém státu odškodnění proto, že jí stát neumožňuje čerpat řádné nájemné. A jako příklad rozdílu mezi regulovaným nájemným, a tím nájemným, které dosáhne na trhu, předložili nájemní smlouvy na 38 tisíc a 68 tisíc korun měsíčně za byt - uzavřené samozřejmě se zahraničními klienty. Já se ptám, kolegyně a kolegové, kdo z vás v této Sněmovně, kteří bydlíte v nájemních bytech - oni většinou o těch nájmech mluví ti, kteří bydlí v rodinných domcích a v družstevních bytech - jestli byste zaplatili 38 tisíc korun jako nájemné měsíčně za byt? A to je u soudu předkládáno jako reálný požadavek soukromých majitelů domů, jak by mělo to nájemné vypadat!
Soud samozřejmě tuto žalobu zamítl, neuznal odpovědnost státu za tuto výši. Je přece zřejmé, že ani na trhu, který není regulován, nemůže pronajímatel získat vyšší cenu, než jakou je kupující schopen zaplatit! U bydlení, které, jak už snad obecně známo, je sociálním právem, prostě to nelze připustit.
Tržní cena není, jak se nám řada lidí snaží namluvit, odvozena od nákladů na bydlení. Tržní cena je odvozena od schopnosti zájemce tuto cenu zaplatit. Zájemce o bydlení, který uzavírá novou smlouvu, a tam žádná regulace není, může samozřejmě projevit ochotu vzhledem ke kvalitě bytu nebo schopnost toto zaplatiti, ale nájemce, který v bytě již bydlí, je na svobodě svého rozhodování omezen.
***